Nevyléčitelná nemoc kapitalismu. Komentář Štěpána Chába
komentář
14.01.2025
Foto: Pixabay
Popisek: Doba kráčí a úpadek s ní
Vyrazme pro dnešek po krajině jistého myšlenkového pochodu. Co k tomu budeme potřebovat? Několik tisíc stěhováků, sofistikovaný systém pružin, kladek a vrtulníků a odhodlání celé historie. Odstěhujeme totiž Ústecký kraj do Číny. To je velký úkol pro tak malý národ, ale nic, s čím by se takový myšlenkový pochod nevyrovnal. Diagnostikujeme tím chronicky nevyléčitelnou nemoc kapitalismu.
Převezli jsme do Číny celý Ústecký kraj? A to už v perexu? Vidíte, jak to bylo jednoduché.
Ústecký kraj se objevil v Číně a tamnímu komunistickému režimu tak přibyly k řešení i problémy Ústecka. Co bude následovat.
Do Ústecka by Čína ze své politické moci centrálního řízení investovala neuvěřitelné množství zdrojů, které by kraj co nejrychleji zvedly z degradace společnosti a podnikatelského prostředí. Prvopočáteční velká investice by se Číně brzy vrátila tím, že by na Ústecku znovu začal lokální život, a to jak pracovní, tak život společenský, život kultury, zábavy, příležitostí. Bylo by to naprosto logické, protože neřešená degradace vede, jaké překvapení, k čím dál hlubší degradaci, kdy začíná být paralyzovaný lokální ekonomický život. Rozpadá se, upadá, mizí. A v tu chvíli se lidé v místě stávají apatickými, jejichž prázdnotu naplňuje jen jakýsi vtíravý a neodbytný pocit beznaděje.
Jenže je to jen myšlenkový pochod někoho, kdo na Ústecku žije. Koukám z okna, žádné stěhováky a ani pružiny a kladky za oknem nevidím. Ústecko zůstává tam, kde je. Na periferii České republiky i zájmu. (A zaplať pánbu, v Číně by mě jako nenapravitelného remcala hned přepravili do převýchovného tábora.)
Popišme si, jak se k Ústecku chová kapitalismus.
Kapitalismus hamoní zdroje. Jenže získané zdroje neumí rovnoměrně rozdělit. Rozprostřít je přes celý prostor. Kapitalismus má tendence soustředit zdroje do jednoho místa. V našem případě pak můžeme mluvit o Praze nebo Brně jako o ekonomických nádorech naší země, kam se soustřeďují (před častým odlitím do zahraničí) získané zdroje. To vede k postupné degradaci periferií.
Podívejme se na posledních třicet let, kdy z Ústecka pomalu mizely pracovní příležitosti, kulturní vyžití, zábava. Teď je Ústecko naplněné apatií a beznadějí. A podle toho vypadají rok co rok i volební výsledky. Kapitalismus ponechal už před třiceti lety pochroumanou kobylu Ústeckého kraje za ty tři dekády pomalu pojít hlady.
Je to svým způsobem začarovaný kruh kapitalismu. Tam, kde je kapitalismus, začne ztrácet na hodnotě život člověka a společnosti. Jde jen o zisky, o zdroje. A pokud se někde zdroje sdružují (Praha, pak zahraničí), degradované území tak začne upadat hlouběji a problémy začnou nabývat na váze.
Přičemž kapitalismus takové problémy neumí vyřešit. Protože moc, i ta ekonomická moc, není centrální, ale rozdrobená mezi velkopodnikatele a korporáty, kterým je jakékoliv Ústecko venkoncem ale úplně ukradené.
Pak tu máme samozřejmě zděšení politiků v kapitalismu. Jakou oni mají moc to změnit? Jsem si téměř jistý, že vlády přinejmenším od poloviny nultých let viděly, že Ústecko nejde cestou prosperity a že je potřeba jej pozvednout, dostat z té postupné degradace. Jenže nemají v tomto ohledu žádnou moc. Nemají možnost prosadit zásadní změny, které by degradaci zastavily. A tak jen bezmocně sledují tu hlubinu, do které se Ústecko propadá.
Ano, sem tam si zahrají na centrální řízení a rozešlou nějakou tu dotaci na opravu omítky hasičárny nebo obecního domu. Ale stimulovat ekonomiku kraje a vrátit do něj život, to je na ně moc těžký úkol. Ba přímo neproveditelný.
To vede k vylidňování, to zase k upadajícím službám jako je školství nebo zdravotnictví, to vede k chudnutí té malé drobné podnikatelské sféry, která nakonec skončí úplně. To vede k dalšímu chudnutí a dalšímu vylidňování. Kultura celé místní společnosti pak začne upadat i tím, že prostor se začne plnit ghetty s menšinami. Nakonec se tak kapitalismus propracuje k tomu, že ghettem se stane celý kraj. Stát tak jedná na úkor společnosti a člověka v ní, protože je bezmocný.
Jde vůbec další degradaci v kapitalismu zabránit? Určitě. Výběrové a přesně zacílené daňové prázdniny pro degradující kraje. Pobídky a podpora pro malé podnikatele. Nebo kupříkladu dvouletá ekonomicky podpůrná opatření jako za covidu. Bylo by to drahé? Bylo, ale to, že celý kraj necháme degradovat, nás vyjde mnohem dráž.
Koukl jsem na Operační program spravedlivé transformace, který by měl pomoci takovým krajům zbavit se postupného úpadku. Program je to komický. Program na kulturu – výstavba a modernizace muzeí, galerií a expozic uchovávajících hornické dědictví a paměť regionu. Oprava památek hornictví. Výstavba komunitních center. Program pro sport – výstavba sportovních center, venkovních sportovišť (nám tu na malé vymírající vesnici, kde je dětí pomálu, postavili šest dětských hřišť), výstavba informačních středisek. A regenerace brownfieldů. Toť vše. Co z toho zpomalí onen úpadek? Já v tom čtu výstavbu poměrně ekonomicky i společensky neužitečných projektů a někdy vyloženě nesmyslů. Nic, co by pozvedlo kraj a posunulo ho ke kýžené budoucnosti. Skutečně se zbavíme ghetta, když v něm budeme stavět hřiště s prolézačkami? Nejsem si tím příliš jistý.
Text neměl a ani neadoroval čínský systém. Kritizoval ten náš.

Vložil: Štěpán Cháb