Milovaný seriál Most! obsahuje i řadu polopravd. Bez motivů, vyžadovaných vládnoucí ideologií, by asi nevznikl. Svět Tomáše Koloce
komentář
09.09.2024
Foto: Se svolením České televize
Popisek: Momentka ze seriálu České televize Most!
To se tak někdy stane, když člověk nemá televizi, že mu uteče opakování díla, na které se chtěl podívat. Nejnověji se mi to před třemi týdny stalo se seriálem Most! Naštěstí naše osvícená ČT na svých stránkách aktuálně vysílaná díla na nějaký čas vyvěšuje, a tak vám s osvěženými dojmy mohu o Mostu! něco vyprávět…
Petr Kolečko (a jeho Jan Prušinovský)
Bůh mi dal z bůhvíjakého důvodu jeden životní bonus, kterému říkám forrestgumpovská kvalita, často mě pošle k lidem, věcem a do míst, které se, někdy až časem, stávají slavnými. Vezmu to chronologicky. Když jsem v roce 2005 začal pracovat pro Nakladatelství Mladá fronta, zmínil se můj ředitel, doktor Jiří Kolečko, že „má synka, jehož studia ho stojí peníze a který pořád píše nějaké amatérské divadlo“. Už tehdy (kdy ještě nebyl na každém kroku sledován bulvárem) jsem Petru Kolečkovi prorokoval skvělou budoucnost. Když se pak dal dohromady s někdejším režisérem reklam Janem Prušinovským a vytvořili spolu fenomén Okresní přebor, poprvé od roku 1989 jsem pocítil, že se původní český seriál (2010) i následný celovečerní film (2011) důstojně postavily na roveň Papouškově řadě o Homolkových a Troškově řadě o Slunci a senu. Česká vesnice, na níž jsem vyrostl, byla ve fotbalových Houslicích popsaná dokonale.
I Kolečkův scénář Masaryk (2016) na dvou letech po osudovém podzimu 1938, kdy byl Jan Masaryk bez funkce hospitalizován v USA, ukázal skvěle jak bipolárně-drogovou stránku Jana Masaryka, o níž idealizující si národ doposud nechtěl slyšet, tak i tehdejší nemilosrdný manévr Edvarda Beneše (když si ve chvíli, kdy věděl, že západní mocnosti nepomůžou, objednal západní ultimátum s odstoupením Sudet, aby pro budoucí vítězství a poválečný spor o Sudety mohl argumentovat vynuceností, a tedy protiprávností tehdejších kroků).
Ne, že bych proti Kolečkově předchozí tvorbě neměl výhrady. Kolečkův Okresní přebor ukazoval českou vesnici (která spolu s pohraničím tvoří dvě entity, které oproti minulému režimu dramaticky zchudly) v zásadě bez sociálního konfliktu a Kolečkův Masaryk si příliš naskočil na dnešní způsob dramatického zpodobňování kanonizované historie skrze postavy, které se zobrazují, jaké nebyly, a vyskytují se tam, kde nebyly (v Masarykovi je to plukovník generálního štábu Emanuel Moravec, který nejenže nejel za Janem Masarykem do Londýna, ale ani by tam v době zvýšeného ohrožení státu jet nemohl, a i kdyby mohl, jel by spíš do Paříže, která tehdy byla naším hlavním partnerem), a i co do četnosti sexuálních scén byl film až příliš dnešně prodejný (ve všech významech, které to slovo má).
O to víc mě překvapil vrcholný Kolečkův a Prušinovského seriál Trpaslík (2017), jehož archetypy mírně připomínají Simpsonovy, ale jinak je (na rozdíl od Okresního přeboru, který příběhem i obsazením tak trochu kopíruje film Karla Čabrádka a Karla Kachyni Kožené slunce z roku 2002) scenáristicky úplně původní, ačkoli jeho syžet je až bajkově jednoduchý:
Ve městě Nymburk se objeví sádrový trpaslík, který v každém díle šestidílné řady splní jednomu nálezci doslova jeho přání, z čehož ve městě vznikne krize, skrze níž se Nymburčané poučí, jak jsou sobečtí a hloupí, a přespolní diváci, přemýšlející do hloubky, mají vzácnou možnost sáhnout si na v dnešních médiích ne tak docela frekventovanou myšlenku, že tržní logika Co si přeju, dostanu, může i krutě ublížit. V tomto seriálu se herecky osvědčili Martin Hofmann a Michal Isteník, kteří v Mostu! ztvárnili klíčové role popeláře Luďana a hospodského Edy.
Druhá situace, která mě spojila s dnešním fenoménem jménem Most!, byl fakt, že můj otec se v roce 2007 z Prahy na devět let odstěhoval do jednoho z mosteckých činžáků poblíž dnes už legendární Severky a začal ve výparech místní chemičky v Záluží sloužit stomatologickou pohotovost pro potřebné. Jako Mostečák po otci musím konstatovat, že tvůrci Mostu! udělali sice mnoho práce pro popularizaci regionu s největší nezaměstnaností, exekuovaností a nejhustším romským osídlením v republice, ale některých problémů regionu se ani nedotkli...
Chanov 2016, foto Tomáš Koloc
Most?
Dvojice Kolečko-Prušinovský (neboť Jan Prušinovský, mj. scenárista filmů František je děvkař a Grand Prix, je i významným spolutvůrcem scénářů dvojice; práce je rozložena tak, že Kolečko v zásadě generuje gagy a Prušinovský uhlazuje celkový syžet) s motivem českého vztahu k menšinám začala už v Okresním přeboru, kde tematizovala vztah vesničanů z klubu k vietnamskému spoluhráči Fun Din Dungovi, a pokračovala v Trpaslíkovi, kde si mladý hrdina Luděk Staněk na základě svého přání „změní rasu“ a stane se „černochem“. Je třeba říct, že na rozdíl od jiných dvojice K-P zobrazuje „český rasismus“ realisticky. Jako fenomén, který se často změní, když prostí Češi narazí na to, že spoluobčan jiného původu je „domestikovaný“ (jak o sobě v Mostu! říká Rom Franta), chodí do práce a po práci s nimi na pivo a mluví česky bez přízvuku (anebo ani nemluví, jako Fun Din Dung). „Cikán“ Franta z Mostu!, který navíc Luďkovi v Chanově zachrání kůži, je přijat do party, z čehož plyne, že gros Čechů jsou spíše než rasisti „parolisti“, tedy ti, kterým nevadí cizí rasa a národ, ale cizí řeč a kultura.
To ostatně potvrzuje vztah Luďka a jeho kamarádů k Němci Gerdovi, který má v seriálu nejspíš připomínat německou historii Mostu a snad i masový fenomén osidlování bývalého sudetoněmeckého pohraničí dnešními exvýchodoněmeckými nezaměstnanými a důchodci. Gerd je na rozdíl od „černého Franty“ seriálovým Mostečanům cizí, mluví „nesrozumitelnou hatmatilkou“, je se svou partnerkou Ilonou, Luďkovou bývalou manželkou, stále doma, lakuje jí nehty, do hospody nechodí, a tak ho Luděk častuje pozdravem Heil! a poznámkami, ať si Ilona toho domácího mazlíčka zas odvede. Fakticky tak nakonec funguje jako skoro frekventovanější terč vtípků většiny, než „integrovaný“ Rom Franta.
Stejnou vstřícnost jako k seriálovému Frantovi znám od mosteckých přátel svého otce k „domestikovaným Romům“ a stejnou nevstřícnost jako ke Gerdovi k místním německým „naplaveninám“ (onen drobný zbytek místních Němců, který se vyhnul odsunu, nepočítám, neboť se za tři čtvrti století asimiloval, takže často ani po dlouholeté známosti nepoznáte, že váš známý je původem Němec).
Velmi nerealistické je ale zpodobnění vztahů mezi majoritou a „nedomestikovanými Romy“ z Chanova na konci seriálu. Česká mostecká majorita je daleko rasističtější (vžitou hláškou autentických Mostečanů není ironické „Dycky Most!“, ale zlověstné „V Mostě je černo!“) a „nedomestikovaná“ část romské menšiny daleko nevstřícnější, spolupráce s ní v programech typu „Snědá tíseň“ se v době vzniku seriálu navazovala těžko a seriálové akce, jako úklid Chanova, byly sci-fi.
Jediným fakticky realistickým motivem ve vztahu majorita – nedomestikovaná minorita byl svit v modrých i snědých očích při vyřknutí slova „dotace“. V nejnezaměstnanějším regionu naší země (a zároveň někdejším nejlépe placeném hornicko-chemickém kraji země, na jehož tuneláži se v 90. letech mimochodem podílel dnešní majitel největšího českého nakladatelského domu v oboru ezoteriky) je to ještě pochopitelnější, než v jiných oblastech...
ALE: Mnohé z těchto věcí ovšem seriál a jeho celonárodní úspěch kupodivu změnil. Jeho tvůrcům se klaním už za to, že dokázali filmovat v Chanově. Když jsme se tam v roce 2016 s mým kamarádem Martinem dostali (a já tam nafotil i k tomuto textu přiložené doprovodné fotografie), po jedné minutě pobytu nás obsypala hromada dětí, a deset minut poté, co jsem začal fotografovat, jsme museli utéct do Martinova auta, kde jsme se zamkli a odjeli. Tvůrci seriálu pro tuto situaci sice měli v rukou klíč, který jim oproti nám umetl cestičku (honoráře pro chanovský komparz), ale o mnoho víc neměli. Přesto jejich seriál s jednou z mála no-go-zón v naší zemi pohnul natolik, že se po jeho odvysílání nejprve začalo provádět, posléze byl částečně zrenovovován a shodou okolností právě v těchto dnech se spouští projekt na jeho desinscekci a deratizaci (zamoření hmyzem a hlodavci, jak se dozvíme dále, není jen problém Chanova).
Největším, vpravdě sociálním přínosem Mostu! nakonec je, že ve Zdeňku Godlovi, doslova sebraném z ulice (odkud přišel do místnosti, kde se filmovalo, vrátit uklízecí náčiní) do české kinematografie uvedl talent, který sice není úplně prvním českým hercem s romskými kořeny (těmi se občas pochlubí i Valerie Zawadská, Iva Bittová nebo Lucie Bílá), ale je prvním (dnes už profesionálním) českým hercem, který se národnostně výhradně definuje jako Rom.
Chanov 2016, foto Tomáš Koloc
Skutečný Most
Hlavním problémem (až prohřeškem) Mostu! je nerealistické zobrazení sociálních konfliktů ve městě, a to zejména těch, co se týkají většiny. Už to, že seriál začíná tím, že hlavní hrdina Luděk je vyhozen z práce za klackovské chování vůči majiteli firmy, je zcela mimo reálnou situaci. Obyčejní obyvatelé Mostu, který po vytunelování drtivé většiny zdejšího důlního a chemického průmyslu patří mezi města s největší nezaměstnaností, se buď snaží si práci udržet za cenu někdy nebetyčné šikany ze strany šéfů a majitelů firem, anebo se s legální prací vůbec nezdržují. Buď jsou na dávkách, nebo (což je v případě Luďka, který legálně pracuje jako popelář za minimální plat, a přesto je každý den v hospodě, pravděpodobnější) jsou v několikanásobné exekuci, která člověku, co chce třikrát denně jíst a zajít si na pivo, zamezuje v možnosti legálního zaměstnání (z něhož by mu na to po odečtení částek na exekuci už nezbylo). Je to o to pravděpodobnější, že v dospělé populaci města Most bylo (v důsledku masové nezaměstnanosti a ještě masovějšího operování lichvářských půjčkových firem v této oblasti) v době natáčení seriálu 21,58 procenta exekuovaných. Přesto to slovo v seriálu fakticky nezazní. Pokud se ptáte proč, zde je komplexní odpověď:
Dalším faulem seriálu je, že (asi díky fotogenickým interiérům) Luděk, Čočkin a další hrdinové seriálu bydlí v rodinných domech. Ve skutečnosti bydlí drtivá většina Mostečanů v bytech, které jsou z velké části stižené pandemií parazitické hmyzové populace (lidově řečeno jsou plné štěnic, blech a jiného hmyzu). Důvodem stávající situace, která tento region posunuje na Balkán, je kupodivu nevyhovující legislativa, která léta nenutila ani jinak nemotivovala majitele domů a bytů k povinné dezinsekci. To vím díky tomu, že jsem se na setkání sociálních pracovníků s ministryní práce a sociálních věcí potkal s ředitelem organizace Most k naději (tedy jakési skutečné „Mostecké tísně“) Lubomírem Šlapkou, který v zásadě už léta nedělal nic jiného, než že objíždí kompetentní úředníky a upozorňuje je na tuto časovanou bombu.
A vím to i díky vlastnímu praktickému zážitku, kdy jsem pro svého otce-Mostečáka, který se snažil zbavit hmyzu ve svém bytě, od své kamarádky - bývalé krajské hygieničky sháněl informace o tom, jak může dezinsektovat svůj byt, a dozvěděl se, že existují firmy, které to za nemalou úplatu udělají, jenže v případě, že není desinsektován celý činžovní dům, jde o nesystémové řešení (lapidárně řečeno, hmyz se k vám z okolních bytů po nějaké době zase nastěhuje zpět…)
V některých motivech se ale tvůrci do skutečného života Mostu dokonale trefili. Jde o:
- Strhující finále okolo pohřbu Čočkina, dohnaného na smrt šéfem místních gangsterů Romanem (což je poměrně realistický obraz města, jehož se v éře masové nezaměstnanosti skutečně ujali kmotři, kteří mohou dát práci) jsem prožíval velmi osobně, protože reálné předobrazy několika ztvárňovaných scén jsem skutečně zažil. A protože jsem neměl parťáky, jako jsou Luděk s farářem, kteří by mi pomohli odnést si z pohřební skladovny popela exekucí zatížené ostatky mého příbuzného podvodem, pohřeb s ostatky neproběhl a můj příbuzný je dnes uložen na sociálním oddělení mosteckého hřbitova (kde by skončil i Čočkin, kdyby ho Luděk s farářem neukradli). Zápletka tajného přesypávání popela zemřelého do igelitového pytlíku sice pochází už z Kolečkova Okresního přeboru (a zápletka pornofotografie, poslané dobývané dívce ememeskou, je z Trpaslíka), ale až tady je z hlediska české sociální reality skutečně namístě.
- Motiv kmotra Romana, kterého ve skutečnosti materiálně i citově drží nad vodou maminka, která mu podstrojuje, se dotýká samotné podstaty nezaměstnaného Mostu!, který (podobně jako je tomu na Sicílii a v dalších chronicky nezaměstnaných regionech Evropy) drží nad vodou matky v důchodu.
Chanov 2016, foto Tomáš Koloc
Tvůrčí pochvaly
Petr Kolečko má dietlovský talent obdařit svůj vyfabulovaný vesmír podrobnostmi včetně zdrobnělin, hlášek („Drž úhel!“), a drobných obsesí jednotlivých postav, díky kterým uvěříme, že jde o vesmír autentický. Zároveň používá některé skvělé techniky Cimrmanů, a to jak osvětově-didaktické (v Trpaslíkovi tím, že skin si opakovaně v knihovně vypůjčuje knihy Jaroslava Foglara, vytvořil zároveň gag a zároveň upozornil nejen skiny, ale i českou širokou veřejnost na existenci veřejných knihoven a na Jaroslava Foglara, a v Mostu! upozornil skrze zpovědi falešnému knězi Most i celou republiku na unikátní přesunutý gotický Chrám Nanebevzetí Panny Marie), tak i techniky popularizační (vždy přiznaně umístí děj do konkrétního místa, pro které se dílo stane kultovním; v Trpaslíkovi to byl Nymburk, v Mostu! Most, v Lize mužské moudrosti Ostravsko…). Osobně se mi na Petru Kolečkovi líbí, že ač ji ve vrchovaté míře vykazuje, dokáže se zasmát i své dominantní vlastnosti, sebestřednosti, což dokázal, když nechal obsadit do záporné role sebe sama, kterou pro něj jeho kolegové Šimíček, Suchánek a Skórka napsali do lockdownového seriálu sKORO NA mizině (2020).
Ale dále k Mostu! – scénář a střih jsou technicky dokonalé, má-li člověk všechny díly Mostu! pohromadě, neodtrhne se od obrazovky, dokud se nedodívá.
Též práce dvojice Kolečko-Prušinovský s hudebním doprovodem, vybíraným z hudby charakteristické pro tematizované sociální skupiny, byla a je geniální (detail za všechny: radostná bavorská dechovka při nástupu lynčujících skinů je tak dokonalá, jako byla líbivá „protihudba“ Zdeňka Lišky v nejdrastičtějších scénách Spalovače mrtvol).
A pak taky: Většina herců i neherců (především zmíněný Zdeněk Godla – jistě i díky dobré režii) hrají tak, že jim věříte každou větu. Erika Stárková, jejíž hlas nemá v reálu s mosteckou kráskou Dášou mnoho co dělat, je po předabování Janem Cinou přesná, a pokud tvůrci chtěli, aby se diváci zamilovali do transsexuální dívky, jistě toho docílili. Tady se ale už ze sféry pochval dostáváme ke kapitole…
…Kolečkovo „pokání“
V souvislosti s mnoha do nebe volajícími sociálními tématy, které autoři Mostu! (z toho logického důvodu, že o skutečném sociálním Mostě nic moc nevědí) pominuli či posunuli do grotesky, mi bohužel celý motiv transsexuála Pavla-Dáši přijde trapně konjunkturální a konformní s požadavky dnešní veřejnoprávní „ideové linie“. Chápu ale, proč byl do seriálu zařazen, protože jsem ve styku s filmovými a televizními tvůrci, a tak vím, že bez zařazení některých oblíbených motivů dnešní vládnoucí doktríny grant na realizaci svého projektu prostě nedostanete (pročež nám někdy vznikají pěsti na oko typu filmu Úsvit o Baťově Zlíně 30. let, který se vykazuje nejen obligátním komunistickým spiknutím, ale i tehdy ještě neexistujícími transpohlavními tématy…). Na obranu scenáristy Petra Kolečka (a vlastně i na podepření mé „grantové argumentace“) je třeba říct, že jakmile Kolečko dostal šanci utrhnout se ze řetězu doktrinálně-finančních pobídek kamenných televizí a filmových agentur a napsat seriál nezávislý (protože vysílaný na Youtube a metodou crowdsourcingu zaplacený přímo svými diváky), vysmál se všem genderově-korektním tématům, které v Mostu! tematizoval, a mnohé sociální konflikty stejně problematického sudetského regionu (tentokrát) mnohem realističtěji zobrazil v nezávislé Lize mužské moudrosti (2021 – 22):
Jenže co naplat, „Liga“ na rozdíl od Mostu! na Youtube nikdy nedojde celonárodní známosti a i v jejím případě mi (jako člověku, který se lidmi na sociálním dně dlouho profesionálně zabýval) v hlavě vyvstává otázka, která témata se bez posunutí hranice vkusu ještě dají zpodobňovat skrze komedii a která už ne. Pro téma hlubšího zamyšlení nad českou hamižností a sobectvím byla Kolečkova-Prušinovského seriálová crazykomedie Trpaslík ideální, pro tematizaci sociálních zločinů dneška, které nejhůře dopadají na naše vyloučené pohraniční oblasti, byla však podle mě přiléhavější „noirová“ seriálová detektivka Pustina (2016) scenáristicko-režijní trojice Hulík-Nellis-Zachariáš, či dvojdílný sociální horor Metanol (2018) trojice Szántó-Podzimek-Kopáčová. Jistěže humor se má dotýkat každého tématu, a jak říká Monty Python sir Michael Palin: „Ze všech národů jen Angličani a Češi nemají v humoru tabu.“ Někdy je ale ještě před smíchem, týkajícím se určité věci, potřeba říct o té věci nejdřív pravdu, a nad tou pravdou se třeba i očistně rozbrečet.
Most! Česká televize 2019, scénář: Petr Kolečko, režie: Jan Prušinovský, 8×45 minut.
Zdroje: Seznam.cz, ČSFD.cz, FDb.cz, rozhovory s Lubomírem Šlapkou, cesta s Martinem Karlíčkem do Chanova, Wikipedia
Vložil: Tomáš Koloc