Tradiční český bordel. Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Železnice

Vyrazil jsem v pondělí ráno za doktorem. Na plánovanou kontrolu u kardiologa. V šest hodin stojím na nádraží té naší vísky, když ze zatáčky na mě vyskočí motorový vůz číslo 810. Motoráček. Rok výroby 1975 až 1982. Naskočil jsem a s dotazem průvodčímu, zda to nebudu mít s přirážkou za jízdu historickým vlakem, se nadšeně rozhlížel po voze. Na další stanici nastoupili výletníci s batohy. Připravení na realitu české železnice. Doslova mi rozzářili den.

Jeli totiž do Železného Brodu. Mimo Ústecký kraj. Ale i mimo působnost Českých drah. V Rumburku, v tom našem městečku střediskovém, museli přestoupit na vlak britské společnosti Arriva. A tak si u průvodčího museli objednat jízdenku jen do Rumburka. Nikoliv až do Železného Brodu, jak by velela logika. Do Železného Brodu si totiž dokoupí až ve vlaku Arrivy. Proč si to výletníci dělají tak složité? Jsou to snad sběratelé jízdenek?

Vrtalo mi to hlavou až do ordinace mého kardiologa. Tam mi výletníci na chvíli vyvanuli z hlavy. Kardiolog okem zkušeného zhodnotil mou pooperačně zašitou a srostlou existenci, optal se, jak se mi běhá do schodů a prohnal mi ozvěnu hrudním košem. Vyrazil jsem z ordinace s instrukcemi, ať začnu jezdit na kole, ale stále zadumaný nad prapodivným chováním výletníků z vlaku. Vždycky přece platilo, že délkou trasy se jízdné snižuje. Nedává smysl kupovat si jízdenky v jednotlivých vlacích na řadu krátkých tras. Tím by se cestující vydal z posledního a nezbylo by mu ani na sušenku. A tak jsem jako Sherlock Holmes dorazil k výdejnímu okénku jízdenek toho našeho střediskového Rumburku. A měl jsem štěstí. Za přepážkou seděl milý a sdílný mladý nádražák s logem Českých drah na košili a věděl všechno.

Na můj vodopád otázek začal s povídáním o té naší české realitě.

Pokud by si výletníci koupili jízdenku ve vlaku Českých drah, platili by citelně vyšší cenu, protože by si kupovali Ministerstvem dopravy stanovený tarif, který je nejvyšší možný. Dráž už se cestovat po české krajině, pravil nádražák, ve vlaku nedá. Je to proto, aby cestující (ať už vykulení jako já, nebo nevykulení a připravení jako ti výletníci) mohli používat všechny společnosti, které na české železnici provozují ten svůj dopravní cirkus.

I poprosil jsem ho, ať mi řekne cenu za jízdenku z Rumburka k Máchovu jezeru. To je taková naše nejbližší atrakce. Ministerstvem dopravy určený tarif, který platí pro všechny železniční společnosti, by mě stál 139,-. Načež milý pán od přepážky zkonstatoval, že se i jemu samotnému cena zdá veliká. Poprosil jsem ho, ať mi tedy řekne cenu jízdného společnosti Arriva. Bezradně pokrčil rameny a řekl, že to pro mě udělat nemůže. Do systému Arrivy nemá přístup. Výdej jízdenek a on mi nemůže vydat nejvýhodnější možnou jízdenku na vlak, který odjíždí z jeho nádraží, fascinující. Pokud si chci koupit jízdenku k Máchovu jezeru, u něj na přepážce za 139,- a můžu nastoupit i k Arrivě.

Po návratu domů jsem si otevřel nabídku Arrivy. Zadal jsem Rumburk i cílovou stanici. Vyskočila na mě cena 73,- za jízdenku. Za jízdenku na stejnou trasu a stejný vlak, který mi z milosti Ministerstva dopravy milý nádražák musí prodat za 139,-. Tedy o plných 66,- navíc.

A já tu tak nějak schlíple sedím a říkám si – další zářez do totemu toho, co všechno se nám v té naší republice nepovedlo. Ano, zavedli jsme na železnici konkurenční prostředí. Ale dokonale jsme podcenili přípravu. Arriva si trasu z Rumburku k Máchovu jezeru monopolizovala a vyštípala (ve spravedlivé soutěži, doufám) České dráhy. Takže člověk, když nastoupí do motorového vozu 810 s tím, že by se rád zajel vycáchat k Máchovu jezeru, musí vědět, kterou trasu obsluhuje která společnost a podle toho nakupovat jízdenky a propočítávat, zde jej vyjde levněji koupit si tu stanovenou Ministerstvem dopravy, nebo si prostě vlak po vlaku kupovat jednotlivé jízdenky.

Přijde mi to dokonale absurdní. Nevede to ke službě, která je nejlepší možná, ale k takové… no, české cestě, jež si nejspíš vzala inspiraci u Murphyho zákonů. Když se česká společnost rozhodne něco zlepšovat, vždy to zákonitě skončí pohromou.

Zdroje: Přepážka výdejny jízdenek v Rumburku, Arriva

Vložil: Štěpán Cháb