Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Pachová stopa zahrádkáře. Komentář Štěpána Chába

komentář 14.06.2024
Pachová stopa zahrádkáře. Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Kopřivy

Server Novinky si zahrál na Přemka Podlahu a začal mi kafrat do mé zahrádkářské derniéry. Mám si prý udělat kopřivovou zálivku. Pak mi zahrádka bude pučet jako z růže květ. No, tak jsem si ji udělal a už týden nevycházím z domu jinak, než s pohrabáčem, punčochou přes hlavu a snahou se na vzduchu neutopit.

To máte tak. Do sudu natrháte kopřivy. Ještě před květem, aby nevysemenily. Zalijete tu spoustu žahavců vodou a pár dní to pod poklopem necháte kvasit na sluníčku. Pak poklop otevřete a pokusíte se nezhynout pod náporem puchu tak děsivého, jako je týden starý komentář premiéra na sociálních sítích. Puch zkvašených kopřiv začal okupovat celý okolní prostor. A tak jsem ho tiše zlikvidoval. No, tiše, ten puch doslova křičel, jak byl okupační.

Ale nic, zahrádkaření třikrát sláva. Poslal jsem jednoho člena své rodiny (já snad ani nebudu prozrazovat jeho rodinnou funkci, aby nešel tak jednoduše identifikovat … redakce jeho identitu zná, ale neprozradí ani na mučidlech), aby vyplel záhon s mrkví. Já vůl člena rodiny zapomněl informovat, jak taková mrkev, když jí z hlíny vyčuhují jen první nesmělé vlásky, vypadá. Za čtvrt hodiny si to šinu na kontrolu. A mé oko zahrádkáře uronilo slzu. Čtvrtka záhonu byla vypletá. Ale durch a kompletně. Včetně výhonků mrkví, které se tam draly, jako jedny z mála, na slunce boží. V kýblu se krčily zmrzačené mezi plevelem. I řekl jsem si, zaženu hoře tím, že synky, ty veliké, vyženu pořezat něco dřeva.

Máme doma takovou nemrcavou elektrickou pilu, která pamatuje ještě císaře pána. Spokojeně jsem viděl, jak synci natahují k pile prodlužovačku, takovou tu namotanou na kotouč (dostali jsme ji, zánovní). Bude pořezáno, zajuchal jsem v duchu a... předčasně. Synci natahují prodlužovačku, béřou do rukou pilu a já si jdu po svém. Daleko jsem nedošel. Za moment se ozval z pojistek prapodivný povzdech servisního technika z ČEZu. Jdu se na to podívat a slyším křik ze zahrady – táto, to nefunguje. Tak se jdu podívat na prodlužovačku. Celý kotouč visel našponovaný prodlužovačkou z okna. Telátka moje zapojila elektriku a pak teprve začala vymotávat prodlužovačku z kotouče. Jediný možný efekt se dostavil záhy. Kabel zapojený v zásuvce se zkroutil jako já, když jsem před půl hodinou popatřil krhavým okem na vypleněný záhon mrkve. I řekl jsem si – nevadí, rozmotáme, zapojíme. Rozmotal jsem, zapojil a vyhodil elektřinu v celém domě. Zhodnotil jsem výsledný stav jako nanejvýš kuriózní a vložil synkům do rukou ruční pilky, hnal jsem je tužit tělo i ducha při přípravě na zimní mrazy s pilou na ruční pohon. Jen ať pykají.

Ovšem duše mi krvácí, když se projdu po zahrádce. Zasadil jsem celer. Neroste mi. Zasadil jsem i petržel. No ani náznak. Řepy mi lezou tři. Zasadil jsem jich tolik, že bych uživil středně velké sídliště. No, nic nebude. Pórek sice leze, ale snad kdyby radši ani nelezl, protože to jsou takové dva podivné ocásky, které lezou ze země a vypadají, že do podzimu v takové formě míní i setrvat. Snad na truc. Lezou jen brambory a okurky. 

A protože miluju globální oteplování, dal jsem na sázky meteorologů a jim služných klimatologů a zasadil na tom našem dálném severu dvě sazenice melounu. Pro případ, že by se letos globálně oteplovalo i u nás. No co myslíte, budou hody? No jistěže nebudou. Ono mi to v té klendře globálního oteplování chcípá před očima. U nás, hlásím, se neotepluje. Na melouny to zatím není.

Po letošní sklizni tak přejdu z prvobytně pospolné zemědělské společnosti na něco rozumnějšího. Asi založím sektu pro Pražáky. Prý do kdejaké ptákoviny jdou jako smyslů zbavení, pošeptaly mi výsledky posledních voleb (no jo, i do zahrádky já tu politiku zamontuju).

 

QRcode

Vložil: Štěpán Cháb