Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Už je to trochu namáhavé, řekl bych. Komentář Štěpána Chába

komentář 05.01.2024
Už je to trochu namáhavé, řekl bych. Komentář Štěpána Chába

Foto: Hans Štembera

Popisek: Peníze; ilustrační foto

Je půl desáté večer, před hodinou jsme se vrátili s dětmi z lidovky. Teď mají pozdní večeři, pak kalupem do pelechu. Dnes jsem s dětmi jel sám, bez své krásné a moudré paní. A tak jsem také sám zakotvil u kasy obchodu v Rumburku. Postavili nám tam nový, Billu. S velkými slevami. Vedle už „díky“ tomu krachuje řezník, který byl ve svém malém, ale osobním a kvalitním řeznictví od revoluce. Ale co je nám do něj, pracák má hned nedaleko.

Mají ti moji caparti rádi brambůrky. Mají. A tak když jsme se stavili v Bille pro něco do ruky, protože hodiny v hudebce máme tak blbě postavené, že na oběd je můžu vzít až kolem půl třetí odpoledne, chtěli po mně kucí i brambůrky. Blahosklonně jsem přikývl. Odvedli mě k jejich regálu a já, přiznávám, trochu překvapeně zkoprněl. Jeden pytlík brambůrek, který je navíc velmi umně přifouknutý vzduchem, aby vypadal skutečně plný, stál 58,-. Za dvě nakrájené a osmažené brambory a trochu vzduchu 58,-. A já si řekl, že tohle už je moc. To už nejde uplatit. Za malou svačinu a dvoje brambůrky na mě pak pokladní vybafla sumu přes pět stovek. Není to ani dva roky, kdy za pět stovek šlo nakoupit pro celou rodinu na celý den. Teď svačina pro dvě děti a dvoje brambůrky. Odešel jsem z obchodu trochu překvapeně. Dvě osmažené brambory za 58 korun. To se vzpouzí přirozenosti. (A ano, vím, nemám jim to kupovat. Stačí krajíc chleba a sůl. No, když myslíte...)

Po obou hodinách v lidovce jsme zaskočili do knihovny. Kucí si listovali v komiksech, já seděl na křesílku a naslouchal hovoru knihovnice s ajťákem, který jim tam přišel porychtovat počítače. Bavili se o tom, co já zažil pár hodin předtím v Bille. Je draho, už to nejde uplatit.

Ajťák mluvil o svém známém z Liberce, který jezdí na nákupy do Polska. Ale to máme z ruky, zkonstatoval nešťastně. To, co by ušetřil na nákupu v Polsku, to by projel v naftě, protože i ta zdražuje. Bavili se o nákupech v Německu, že tam jezdí oba. Nosná myšlenka, nad kterou se oba shodli – na českou ekonomiku nakašlat, proč tohle podporovat, když to je jako za trest. Jako krysy nás honí.

Ale co, potomci mě umluvili k návštěvě kina. Zase na „pohádkový film“ z Hollywoodu, kde už mám silné podezření, že scénáře píše umělá inteligence, jak jsou nezajímavé, nevtipné, emočně tupé a kýčovité. Ale o tom možná jindy. Zpět k tématu. Když do kina, tak jsem dětičkám musel sehnat i večeři. A protože po ruce nebyl kyj a ani stádo mamutů, které bych kyjem věren tradici Kopčema skolil, musel jsem je vzít do restaurace. No, restaurace, takové výdejny rychlého jídla. Potomci si vypřáli hranolky s osmaženými kuřecími stripsy. Cenu jídla komentovat nebudu (byla strašlivá), ale na čem si smlsnu, to je kečup. Obyčejný kečup.

Láhev obyčejného kečupu může stát do padesáti korun (nevím, s ohledem na cenu brambůrků jsem ochoten jít v odhadu třeba i na stovku). Chlapci si k hranolkům vypřáli kečup. Takový malý bobeček kečupu k hranolkům, kterých se do jedné lahve vejde nejméně sto. Za dva malé bobečky kečupu restaurace chtěla 50,-. A tak jsem si řekl, není to jen ve velkých řetězcích, v potravinářích nebo zemědělcích. My jsme na sebe zlí všichni. Jakmile můžeme někoho odrbat, uděláme to. A pokud ho můžeme odrbat setsakra hodně, uděláme to s grácií toho nejposlednějšího loupežníka. V restauraci, v oné výdejně, chtějí, dle mého odhadu, vydělat na jedné láhvi kečupu na zaplacení sociálního pojištění pro celý kolektiv výdejny. Vždyť na jedné pitomé láhvi úplně obyčejného kečupu vlastně vydělají dva a půl tisíce korun. To už postrádá ne pouze dobrý mrav, ale už jakýkoliv mrav. A rozhodně jim to nediktuje žádný nadnárodní moloch. Prostě jsou jen zlí. Chamtiví. Ale až odpudivě chamtiví.

Není to pitomé, že se tu navzájem okrádáme, a pak si v tichosti se svým známým kujeme ty své pikle o tom, že jsme jako krysy a že nebudeme podporovat českou ekonomiku, to radši tu německou nebo polskou? (Jako kdyby to z nás dělalo méně uhoněné krysy). Až mi připadá, že jsme se tu všichni tak trochu pominuli na rozumu.

 

QRcode

Vložil: Štěpán Cháb