Několik zmatených slov a hluboké poděkování. Komentář Štěpána Chába

Foto: Markéta Vančová

Popisek: Štěpán Cháb v pražské Všeobecné na Karláku ještě před operací. Po ní ho dali na JIP a odtamtud šupem kvůli covidu do izolace. Proto nemáme nový obrázek, nepustí nás za ním a sám Štěpán, hrdý majitel mobilu Aligator, nemá foťák... (Pozn. AV)

Minulou středu jsem odjel na „malý“ zásah do mého cévního systému. Na další stent. Do Liberce. Předpokládal jsem, že věc potrvá tři dny. Už se to táhne 14 dní, jsem v Praze po dvojitém bypassu a na těle i na duši trochu rozmontovaný.

Včera odpoledne jsem rozepsal článek, kde jsem chtěl poděkovat za mohutnou vlnu podpory. Začal jsem na lehkou notu, popisem komických pooperačních chvilek (a že jich bylo). A jak jsem psal, smál jsem se tak, až mi z toho tekly slzy. Bujaré veselí... Do toho mi volala naše šéfová (ona mi teď na druhý úvazek dělá dobrou vílu na telefonu, stejně jako má sestra), rozpačitě mou bujarou náladu okomentovala. Šel jsem spát, za hodinu se probral. Přečetl si sepsanou veselohru z operačních pařenišť a celé to smazal. Vtipné to nebylo. Prosvítalo z toho něco ale úplně jiného. Tam někde se teď nacházím.

Jednu příhodu sem přece jenom dám. Přivezli pána. Po zákroku. Několik málo hodin po přistání na lůžku už volá po tom, že potřebuje na velkou (vím, téma, které mezi vyšší kruhy nepatří, přesto je i mezi nimi klíčové, když dojde k jeho omezení). Sestřička že mu donese gramofon (pro neznalé – židle s otvorem a kýblem uprostřed sedacího otvoru). Pán se v panice rozhlédl po pokoji. Rád by na záchod. Tři dny už nebyl. Má to od nervů. Nikdy nebyl v nemocnici, chce na záchod. Souboj se sestrami je marný, neustoupí. Pán vypadal na zhroucení. V tu chvíli jsem se za velkého hekání vyvalil z postele a prohlásil, že jsem se chtěl stejně projít po chodbě, významně se podíval na dalšího vyplašeného z druhého lůžka, ten se také vyvalil z postele a odmotali jsme se na chodbu, tam jsme oba padli na nejbližší křesla a cpali rychle valící se vnitřnosti z jizev zpátky do útrob. Ale pán měl chvilku pro sebe a pokořující zážitek s gramofonem prostě přežil ve zdraví.

Už tu hodinu sedím a nevím, proč jsem to sepsal. Asi jsem tím něco chtěl říct, ale vyvanulo to. Netuším. Prostě jsem trochu rozmontovaný. Příští týden už to bude fajn. Témat o podivném stavu českého zdravotnictví mám na rozdávání.

Moc, moc děkuju za podporu i za trpělivost. Teď se jdu ještě kurýrovat.

Vložil: Štěpán Cháb