Objevilo se jasné světlo, pak zářící postava… Filipovský zázrak. Záhady života

Foto: Pixabay

Popisek: Ilustrační foto

V existenci vyšší moci velká část Čechů, Moravanů a Slezanů nevěří. Přesto lze i v naší historii najít neobvyklé události, které mohou její existenci naznačovat. Jde například o příhody nečekaně zachráněných životů, s jejichž vysvětlením si neporadí ani současní lékaři. Patří mezi ně i dvě náhlá uzdravení, k nimž došlo ve Šluknovském výběžku v letech 1866 a 1867. Mohlo jít o zásah tajemných sil?

Mihotající se plamínek lampy ozařuje malou místnost uvnitř prostého venkovského domku. Naprosté ticho, přerušované pouze občasným štěkotem psů a praskáním dohořívajících polen v kamnech, prozrazuje pozdní noční hodinu. První z přítomných žen – Veronika Kindermannová – spí na dřevěné lavici, její nedaleko ležící sousedka a kamarádka ale navzdory pozdní hodině nemůže pořádně usnout. Maria Magdalena Kadeová totiž od mládí trpí několika závažnými nemocemi, které ji dlouhé roky ztrpčují život. Choroby ji nakonec upoutají na lůžko, ale také způsobují úmorné a velmi silné křeče a bolesti. Krátce před Vánoci, 21. prosince 1865, je k této nešťastnici dokonce přivolán kaplan Franz Storch z nedalekého Jiříkova (tehdy německy Georgswalde, pozn. red.). Proč? Má jí udělit poslední pomazání před nezvratně se blížící smrtí. 

Všechno se ale podivně mění právě oné lednové noci na počátku roku 1866, kterou jsme před chvílí nakrátko opustili. „Najednou bylo v místnosti světlo, jasnější než za dne. Před mou postelí stála postava zářící bílým světlem, se zlatou korunou na hlavě. Okamžitě jsem si pomyslela, že je to Matka Boží. Sepjala jsem ruce a začala jsem se modlit. Poté jsem uslyšela neobvyklý hlas. Jiný, než kterým mluví lidé,“ vzpomínala později na tajemné události sama Maria Magdalena. Nezvyklý hlas měl německy hovořící venkovance v jejím rodném jazyce sdělit následující poselství: „Mé dítě, odteď se uzdravíš.“ Poté prý záhadná postava, kterou druhá žena v místnosti vůbec nespatřila, náhle zmizela. Jak je možné logicky vysvětlit, že současně náhle zmizely i trýznivé bolesti Marie Magdaleny Kadeové včetně všech zdravotních obtíží? 

Lidový obrázek zázraku, foto Wikimedia Commons

Dívka, která měla zemřít 

Pouze o pár hodin později, ráno 13. ledna 1866, potkali udivení sousedé z Philippsdorfu (dnešní Filipov) zcela zdravou Marii Magdalenu, jak si vesele vykračuje mezi domky. Žena šla k místnímu pekaři pro chleba, což pro ni ještě včera představovalo zcela nemožnou věc. Svým udiveným známým z obce pak tvrdila, že ji v noci navštívila sama Bohorodička. Mohlo jít o velmi živý sen či halucinaci nábožensky horlivé katoličky, způsobený vyčerpáním a myšlenkami o modlitbách a Panně Marii? Jak se však přesvědčíme dál, tak jednoduché vysvětlení zřejmě náš příběh nemá. Shrňme si předtím základní fakta, která jsou o životě naší hlavní hrdinky známa. 

Malá Maria Magdalena Kadeová se narodila v červnu roku 1835 do obyčejné a nepříliš zámožné německé rodiny. Výjimka? Ale kdepak! Německy hovořící „familie“ tehdy v pohraničí Českých zemí převažovaly nad česky mluvícím obyvatelstvem tehdejšího rakouského mocnářství. Zpočátku poměrně šťastné dětství malé dívenky bylo narušeno v jejích 13 letech, když jí zemřel otec. Protože tehdy žil už pouze Magdalenin nedospělý bratr a její matka a sociální dávky byly vidinou daleké budoucnosti, rodina se musela těžce protloukat. Další neblahý zásah osudu však čekal dívku o šest let později. V pouhých 19 letech se u ní projevily první příznaky vážných nemocí, které ji měly sužovat dlouhých jedenáct let. Prodělala zápal plic a zánět pohrudnice, aby se k nim později přidal také vážný zánět mozkových blan. Zatímco zápal mozkových blan způsobil nebohé vesničance duševní problémy, přidaly se k nim postupně i silné křečové záchvaty. 

Lékaři jí nedávali šanci 

Zdravotní stav mladé ženy se postupně dál zhoršoval. A od počátku roku 1865 začala trpět i silnými bolestmi hrudníku, na němž se objevily velké boláky. To už byla Maria Magdalena zcela upoutána na lůžko. Boláky se postupně změnily na velké vředy, pokrývající celé tělo. Sice se o ní staral její bratr s rodinou, ale těžkou nemocí postižená Němka v podstatě už jen ležela. Občas dokonce kvůli silným bolestem ztrácela vědomí. Nemožnost ženina uzdravení koneckonců v listopadu stejného roku konstatovali nezávisle na sobě dva ošetřující lékaři z nedalekých obcí. Svou pochmurnou diagnózu doktoři doplnili ještě pochmurnější prognózou – očekáváním brzké Magdaleniny smrti. Že by se oba zcela zmýlili?

Faktem je, že medicína druhé poloviny 19. století nedosahovala zdaleka možností a znalostí té současné. Široce dostupná antibiotika ani pokročilé diagnostické metody neexistovaly. Stejně tak patřilo k hudbě budoucnosti provádění rozsáhlejších operací vnitřních orgánů. K častým stále patřily různé infekční nemoci jako tyfus, cholera, tuberkulóza a mnohé další, které způsobily smrt statisíců Evropanů. Nicméně lékaři již tenkrát dokázali diagnostikovat většinu běžných nemocí nebo vážných stavů svých pacientů. A medicína se také vymanila z temných dob, které považovaly za „lék na všechno“ drsné pouštění žilou. A jak dopadla naše hlavní hrdinka? 

Na počátku poutní slávy 

Navzdory předchozím vážným nemocem byla Maria Magdalena od brzké ranní hodiny 13. ledna roku 1866 zdravá jako řípa, a to téměř až do své smrti, k níž došlo 10. prosince 1905. Dožila se tedy na svou dobu úctyhodného věku téměř 70 let. Proč celý život považovala své rychlé uzdravení za skutečný zázrak, a proto pomáhala potřebným a nemocným lidem, mimo jiné i v místním starobinci? Stálo za vším pouze zbožné přání ještě zbožnější ženy? Něco podobného se přece nestává každý den. 

Událost se brzy celým Filipovem i jeho okolím rozkřikla a šířila se jako zběsilá lavina. Proto už v druhé půlce roku 1866 začali proudit do malé pohraniční (tehdy i dnes, pozn. red. vísky poutníci nejen z rakouského soustátí, ale také z nedalekého Saska, Pruska a z dalších zemí. Jejich cílem byla roubená chaloupka rodiny Kadeových, kde došlo k podivuhodnému uzdravení. Ta se stala jakousi neoficiální kaplí. A právě tady se odehrál další podivný příběh.

Protože mezitím byly o celé události informovány oficiální církevní kruhy římskokatolické církve, v době ročního výročí údajného zázraku se ve Filipově konala velká lidová pouť. Pouť, zaměřená mimo jiné na oslavení Panny Marie. Účastnilo se jí přes 10 000 lidí a již zmíněný jiříkovský kaplan František Storch (Filipov spadal územně tehdy i dnes pod nedaleký Jiříkov) tu vedl své první kázání před velkým zástupem lidu. Co zvláštního se stalo? 

Zázračné uzdravení číslo dva 

Během těchto slavností byla do domku Marii Magdaleny Kadeové rodinou přivezena i chromá dívka Magdalena Langhansová. Nebožačka byla rodiči uložena do postele, kde se mělo před necelým rokem odehrát náhlé a zázračné uzdravení. A světe div se – i druhá Magdalena, která nemohla celých 11 let vůbec chodit, se náhle zcela uzdravila. Mohlo za to pouze její silné přání a toužebné očekávání? Vždyť její dolní končetiny byly podle věrohodných svědků předtím zcela zkroucené a nefunkční. 

Už víme, že lidský mozek a regenerace lidských tkání zřejmě dokáže věci, nad kterými doslova žasneme. Jsou známy případy lidí, kteří svou vůlí a silným přesvědčením doslova utekli „hrobníkovi z lopaty“. Některým se zničehonic zastavilo rakovinotvorné bujení, dalším jiná vážná nemoc, nebo dokázali překonat postižení velké části těla. Sám autor článku měl příbuznou, která – ač ochrnula na obě nohy – se pomocí silné vůle a cvičení se během necelého roku opět dokázala postavit na vlastní nohy a bez problémů chodit. To koneckonců dokazují i další příběhy z různých míst světa. Ale na podobná uzdravení je většinou potřeba čas v řádech mnoha týdnů, většinou i měsíců, nebo dokonce let. Na regeneraci a zahojení těla je zkrátka potřeba čas. Ten však Marie Magdalena Kadeová ani Magdalena Langhansová vůbec k uzdravení nepotřebovaly! Proč a jakým způsobem se jim to povedlo během jedné minuty? Šlo pouze o přesvědčení a výmysl náboženských fanatiků, které ostatním vnutili, aby vytvořili novodobou legendu a poutní místo? Vždyť v pozdějších dobách byl pohraniční Filipov znám pod přezdívkou „severočeské Lurdy“. Ve třicátých letech minulého století tudy proudilo už kolem 100 000 poutníků ročně a celé okolí na tomto přílivu velmi prosperovalo. 

Co zjistila církevní komise 

Jenže po uzdravení Marie Magdaleny Kadeové se zpočátku pozemští „zástupci Ježíše Krista“ k celé kauze staví zdrženlivě. Začátkem února 1866 sice duchovní z Jiříkova o této záhadné události informují dopisem svého nadřízeného, litoměřického biskupa Augustina Pavla Vahalu, ale zároveň zdůrazňují, že je třeba s verdiktem o důvěryhodnosti celé kauzy vyčkat. Musí být totiž prozkoumány podrobnosti a pozadí příběhu. Jak vše pokračuje? Záhy byla proto litoměřickým biskupem určena oficiální vyšetřovací komise římskokatolické církve. Do jejího čela byl ustanoven litoměřický kanovník Jan Nepomuk Řehák. Dalšími členy se stal starosta a šest městských radních z Jiříkova. Všichni opakovaně zasedali ve dnech 7. až 14. března 1866. Co bylo výsledkem těchto setkání?

Přezkoumání lékařských zpráv a vyslechnutí Marie Magdaleny Kadeové. Došlo i k předvolání dalších svědků, kteří měli s příběhem co do činění. A jaký byl závěr nezvyklého vyšetřování? Uzdravení Marie Kadeové bylo římskokatolickou církví oficiálně uznáno za zázrak a byl o něm informován i tehdejší papež Pius IX. Z Filipova se proto stalo oficiální poutní místo, kde nejprve vyrostla kaple a o něco později i mohutný kostel. Jde však stále o jediný oficiálně církví uznaný zázrak v Českých zemích v době 19. století - nelze tedy říct, že by Vatikán a jeho věrní udělovali „glejty na poutní místa“ jako na běžícím pásu. Stále mnoho lokalit, kde se měly odehrát mariánské zázraky a zjevení, marně čeká na potvrzení pravosti od zástupců této církevní instituce. Že by tedy byl náš příběh založen na skutečných – přestože zdánlivě nepochopitelných – událostech?

Filipovská bazilika, foto Wikimedia Commons

Mariánská zjevení: O podvody (většinou) nejde 

V této souvislosti je třeba zdůraznit, že k takzvaným mariánským zjevením má docházet po dlouhá staletí a objevují se až dosud. Týká se to nejrůznějších evropských lokalit, jako je slovenská Turzovka, bosensko-hercegovinské Medžugorje i mnoha dalších. Hlavními aktéry těchto událostí většinou nejsou žádní duševně narušení pomatenci, ani nevzdělaní náboženští fanatici, čekající dlouhé roky na svá zázračná vidění. Naopak jde v mnoha případech o osoby, které jsou ze svých podivných vizí rozpačití, nebo se o nich dokonce zdráhají mluvit. Velkou část případů těchto mystických fenoménů dokonce doprovázejí fyzikální anomálie, zachycené na přístrojích přítomných novinářů, vědců, zvědavců, nebo amatérských badatelů. Jde například o výrazné zvýšení radiace, podivné záře v okolí, stav mysli zúčastněných osob podobný hypnóze a mnohé další. Jak to vše zapadá do názoru skeptiků, že jde o výmysl náboženských horlivců, pokud ne rovnou o laciný podvod? Vstupuje tady do hry jakýsi vnější (a zřejmě nelidský) faktor, který nedokážeme nikam zařadit? Snad jakási božská či mimozemská inteligence?

Jde ale zatím o tenký led spekulací. K tomu je třeba ještě zmínit druhou složku tohoto jevu, k níž patří právě ona podivně rychlá uzdravení některých jedinců. Například ve francouzských Lurdech (ty jsou poutním místem o několik let déle než Filipov, pozn. red.) je dlouhé roky přítomen rozsáhlý tým lékařů. Mají neobvyklý úkol – zjistit, zda se zdejší tajemná uzdravení zakládají na skutečnosti. A co je výsledkem jejich práce? Během uplynulých více než 130 let tito odborníci zaznamenali přes 4000 případů náhlých nebo velmi zvláštních vyléčení křesťanských poutníků. To však zdaleka není všechno… 

Výzkum prozrazuje: výhodu mají optimisté a bojovníci 

Pro téměř 70 z těchto osob francouzští experti nenašli žádné přirozené vysvětlení odpovídající současným znalostem o možnostech lidského těla! Že by tedy náš organismus za jistých podmínek dokázal doslova nemožné? Na to se pokusil odpovědět jiný výzkum, probíhající pro změnu v německém Heidelbergu. Zdejší vědci během sedmi let shromáždili velmi zajímavé informace, týkající se zvláštních uzdravení osob, k nimž by podle znalostí současné vědy vlastně vůbec nemělo dojít. V rukách onkologů skončily zaznamenané případy 101 pacientů nádorových chorob, u nichž došlo ke spontánnímu ústupu (remisi) nádorů. Po vyloučení všech sporných případů onkology propadlo sítem dvanáct osob (šest mužů a šest žen), u kterých se beze sporu jednalo o nevysvětlitelně způsobené uzdravení. 

Co během rozhovorů s těmito šťastlivci lékaři zjistili? Všichni neochvějně věřili v to, že se jejich zdravotní stav zlepší, a příliš o svém přesvědčení nepochybovali. Často šlo o nezdolné optimisty, osoby s abnormálně silnou vůlí, nebo jedince s velkou podporou svého okolí. Bádání také odhalilo, že podobně zázračně uzdravené lze rozdělit do tří základních skupin, které se však mohou navzájem prolínat. Jaké to jsou? Do první z nich patří nezlomní bojovníci. Svou chorobu chápou jako nepřítele, nad kterým je potřeba zvítězit za každou cenu. Tito lidé mají často dlouhodobé cíle a svou nemoc vnímají jako překážku pro jejich dosažení. Další – a částečně podobnou – skupinou jsou pacienti chápající chorobu jako varování svého těla. Pomoc se snaží najít v radikální změně svého chování, stravování, cvičení a přístupu, nebo aktivaci léčebných sil a energií z „vnitřku i vnějšku“. 

A víra tvá Tě uzdraví 

Třetí skupinou jsou pak hluboce věřící lidé. Ti ve své nemoci spatřují ránu osudu, nebo signál shůry, že „kráčí“ nesprávnou duchovní cestou. Mohou mít pravdu? Tito lidé svou záchranu často čekají od usilovné víry v uzdravení, ale také modlitby k Bohu, k Panně Marii, Vesmíru, či prostě jen k vyšší moci. Mnozí z nich pak spoléhají i na modlitbu ostatních věřících a jejich podporu. A v případě rychlého vyléčení to považují právě za zásah neviditelných sil.

Podobně byl například v Lurdách roku 1987 náhle uzdraven Francouz Jean Pierre-Bély, trpící třináct let roztroušenou sklerózou. Muž, který byl roky upoután na invalidní vozík, náhle po návštěvě tohoto poutního místa vstal a mohl chodit. A to prý poté, co „...jím projel zvláštní a blažený pocit uzdravení“. Co jej uzdravilo? V případě prvních dvou skupin, bojovníků a „radikálů“, zřejmě platí okřídlené přísloví: „Věř a víra tvá Tě uzdraví.“, ale v neduchovním slova smyslu. Vstupují u třetí skupiny uzdravených do hry jakési tajemné faktory, které zatím není naše omezená mysl pochopit? Zdá se to více než pravděpodobné, protože ani události z malé české příhraniční obce, které se odehrály v lednu roku 1866 a 1867, jaksi nedávají z pozice selského rozumu smysl. Naštěstí po letech komunismu, kdy bylo filipovské poutní místo uzavřeno a obsazeno čs. armádou, se postupně vrací jeho sláva.

Proudí sem zas davy věřících z Čech, Moravy, Německa, Polska i odjinud. A snad se naplňují i slova, která měla ve čtyři hodiny ráno před více než 150 lety zaslechnout nemocná Marie Magdalena Kadeová z úst Bohorodičky. Přeložená z němčiny do naší rodné řeči poněkud jiným způsobem totiž zní: „Odteď se už bude všechno hojit“… 

Převzato z časopisu Záhady života

Vložil: Anička Vančová