S PMS na věčné časy a nikdy jinak. Komentář Štěpána Chába
komentář
17.03.2023
Foto: Hans Štembera
Popisek: Dějiště demonstrací před deseti lety
Já nebohý, nebohý, jsem byl konfrontován s tiskovou zprávou Probační a mediační služby (PMS… neplést se zkratkou pro premenstruační syndrom. I když, kdo ví). PMS totiž vyrazila do Bruselu. Ke kulatému stolu si zabalila do staniolu řízek, termosku s přeslazeným čajem a vyrazila řešit, jak napsala sama PMS, romskou problematiku. A byla to taková sranda.
Já to rovnou ocituju, protože je to výstavní kousek: „Obsahem přibližně dvou třetin dne byly příspěvky kolegů, kteří zpracovávali na dané téma výzkum nebo mohli přispět specifickou netradiční praxí ze své země, co se týče práce s romskými klienty. Takovou práci představila například vedoucí probační služby z chorvatského Varaždinu, kde zapojili romské mentory. S tím jim pomáhal i kolega Marek Demner z Rubikon Centra, který mi o jejich práci v Chorvatsku vyprávěl. Dalším pro mě zajímavým příspěvkem byla prezentace Evropského centra pro romská práva. Často zmiňovali Českou republiku, která se účastnila jejich výzkumu.
V poslední třetině programu jsme se dostali k diskuzi u kulatého stolu. Nejprve jsme se rozdělili na dvě části. Moje skupina měla téma – Assesing the extent and nature of the problems faced by Roma in criminal justice systems. Celá diskuze se točila kolem otázky sběru dat o počtu Romů v zemi, věznicích, nápravných zařízeních a v rámci probační služby. Diskutovali jsme o tom, zdali data sbírat, k čemu by posloužila a popř. jak je sbírat. K jednoznačnému výsledku jsme nedošli. Následně jsme se mezi skupinami podělili o výsledky debaty.
Celá konference byla zakončena společnou debatou u kulatého stolu. Zde již víceméně nevyvstala nová témata, ale různě jsme se vraceli k tomu, o čem již bylo debatováno, případně se téma rozebíralo z jiného úhlu pohledu. Rezonovala zde myšlenka většího počtu romských zaměstnanců v justici, věznicích i v rámci probační služby. Probírali jsme, co by k tomu bylo potřeba a zdali by to mělo pozitivní dopad na snížení recidivy u romských pachatelů.“ Autorkou zápisku v deníčku je probační i mediační Mgr. Adéla Pechová z Ústí nad Labem, která byla do Bruselu za PMS vyslána. Věty uvedené do stavu ztučnění jdou na mou hlavu.
Takže jaký výsledek má jednání u kulatého stolu v Bruselu? Paní Adéla se projela, viděla kus světa, bylo konfrontována s podobně uvažujícími výletníky do středu Mordoru… totiž Bruselu. V Poště pro tebe to bude určitě nosné téma k hovoru. Ale jaký je přínos takového výletu paní Adély pro Českou republiku a české daňové poplatníky? Protože právě daňoví poplatníci se na výlet paní Adély z vlastního složili. Tak ten důvod nám předestřela samotná paní Adéla: „K jednoznačnému výsledku jsme nedošli. Následně jsme se mezi skupinami podělili o výsledky debaty.“ K ničemu nedošli a o to nic se s ostatními podělili. Jak ušlechtilé.
Na nic nepřišli, žádná revoluce se nekoná, romská problematika, jak to nazvala PMS, zůstává stále nedořešena. Možná to vyřeší ona integrace? Když bude víc romů soudci, dozorci v kriminálech nebo tetkami z PMS, tak ubude recidivy? To zní jako zázračný recepis. Podobně zázračný, jako když před pár měsíci šest černochů policistů v USA ukopali jiného nebohého černocha civilistu, protože… neměli důvod, jak to tak u policistů někdy bývá. A ukopali ho rovnou k smrti. Čím víc černochů bude u policie, tím méně černochů bude v kriminálu. No, a ono jim to tam v USA nefunguje, jak si tamní tetky naplánovaly.
Mám řešení takzvané romské problematiky, když se pouštím do tetek z PMS? Nemám, kdybych měl, nesedím tu a tetky z PMS připravím o práci v tu ránu. Krafat u kulatého stolu umí každý, kdo má pozadí a dost pevný žaludek tam tu nálož prázdných frází přežít. On bolševik takovou potíž neměl. Muselo se pracovat. Hloupé, donucovací, ale funkční. A jakmile rodiče museli přes píchačky, naučily se to i děti. Neexistuje zázračný recept, neexistuje žádná prázdnofrázelnatá nezisková organizace, která by mávla kouzelným proutkem a udělala z lidí z ghett za pomoci magických brožurek soudce, dozorce, policisty a tetky z PMS. Ono to skutečně nefunguje jako v nějakém Pygmalionu, kdy se vsadí dva neziskovkáři se stříbrnou lžičkou zaraženou za dásní, že z chudiny udělají dámu z vyšší společnosti. To si tak užíváme v amerických muzikálech, v realitě potkáme… realitu. A paní Adélu korzující po bruselském bulváru.
Vložil: Štěpán Cháb