Zateplováním proti oteplování. Na realitu nakašlat. Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Zateplíme, vyřešíme, kde na to vezmeme, netušíme

Evropský parlament se rozhoupal a odhlasoval si další rozumnou cestu k úpadku. Do deseti let zateplit všechny budovy, protože třetinu emisí vytváří domácnosti vytápěním. Zatím jen stanovisko bezzubého Evropského parlamentu. Projít to musí Evropskou komisí a Evropskou radou. Unie by na takovou parádu mohla vyčlenit až 150 miliard eur. No dobře, ne unie, ta peníze nemá, daňoví poplatníci to zacvakají ze svého. Další neproduktivní paskvil je na světě.

V naší obci je přibližně pět stovek nezateplených budov. Za jak dlouho by jedna zdatná stavební firma dokázala takovou hromadu domů zateplit? Za rok? Jeden dům za tři čtvrtiny dne? Ale to ne, to by asi nezvládla žádná firma. Tak dva roky? Den a půl na jedno zateplení? Vždyť za tu dobu si řemeslníci stihnou tak leda postavit lešení a dát si pivo při probírání toho, jak zateplit támhle roh baráku pod střechou. Tři roky na pět stovek budov? Dva a čtvrt dne na jednu? Za čtyři roky? Za tři dny že by to šlo? Nesmysl. Za deset let by to jedna firma možná stihla. Když by tedy většinu práce sekala jako Baťa cvičky a kvalita práce by tomu také odpovídala.

A to má naše obec odhadem pět stovek budov. A tak u deseti z nich by majitelé zvládli takovou proceduru bez potíží zaplatit. Zbytek by se jen brutálně zadlužil. Nezadlužil? Byl by tu přece program pro chudé, který by to zacvakal za ně. No, byl by, ale jen pro málokoho. Podle kalkulačky o životním minimu domácnosti žije ta má v chudobě. Jen ze zájmu jsem teď koukl i na kalkulačku vládního programu při Ministerstvu životního prostředí Zelená úsporám light, který má sloužit právě pro takové případy, jako jsem já. Po zadání do systému jsem zjistil jediné – nárok nemám. Asi jsem děsně bohatý. Upřímně, zateplení bych si nemohl dovolit, ani kdybych opravdu hodně chtěl. Vládní program podpory pro chudé je sestavený tak prazvláštně, že na něj dosáhne snad jen ten, který žije doslova v bídě (nebo umí optimalizovat příjmy tak, aby to jako bída vypadalo).

Z toho mi plyne, že kdyby zeleně rozjuchaný nápad Evropského parlamentu prošel i přes další orgány unie, za deset let mě vyhodí z baráku, protože v něm budu bydlet tak nějak nelegálně. Nezatepleně. Má dům, ale bydlí v něm nelegálně. Ač je jeho. Ne, to je blbost, takhle daleko to nedotáhnou. Snad to mají pro takové, jako jsem já, vymyšlené jinak. Oni si ten můj dům za zateplení a různé zdánlivé výhody koupí a nechají mě tam bydlet v podnájmu. To by byla cesta. Ale to ne, to je také kravina, soukromý majetek je svatý. I když, no, reportérka Českého rozhlasu Veronika Sedláčková psala, že už bychom se konečně měli zbavit té posvátné krávy soukromého vlastnictví. To ale myslela jako myšlenkové cvičení, taková slovní spartakiáda. Nebo ne? 

Za posledních šest let, snad v prorockém třesu, jsem si po velkém spoření pořídil do koupelny lázeňská kamna. Žádný brutar, ale lázeňská kamna připojená do vodního koloběhu v potrubí. Zatopím si několika klacíky a za půl hodiny mám teplou vodu. Na bojleru jsme finančně krváceli. Je to výhra? Ale vůbec. Chystá se totiž i zákaz fosilních paliv. Takže i klacíků. Přikážou mi bojler? K mé smůle prorockého třeštění jsem si našetřil i na sporák s troubou na tuhá paliva. A tak na ohni i vařím a peču. Hrozně toxická osoba jsem pro celou tu skvělou unijní budoucnost plnou klimaticky uvědomělých a genderově neutrálních… já nevím, řízených existencí.

Psali jsme

Jak se mlátí lidi před Národním muzeem. Komentář Štěpána Chába

Jde vidět, že unijní politici stále žijou v nádherném odtržení od reality. Ve vzdušných zámcích, kde projektují nesmysly a volají, aby se realizovaly. Jejich heslem je – zdroje jsou – i když už se topíme v nezvladatelných dluzích. A vlastně už to nejsou ani vzdušné zámky, blázince to jsou. Jen jsme ještě neobjevili, kam se ztratily klíče. Až klíče objevíme, měli bychom v Evropském parlamentu rozdat bryndáky, vypolstrovat to tam molitanem, zamknout a klíče hodit do kanálu.

Ta odtrženost od reality je děsivá. Oni totiž vládnou. Reálně ovlivňují chod zemí i lidí v nich. A to i když jsou to šílenci. Zvolili jsme si je tam. Máme je. Možná by nebylo od věci, abychom začali brát volby do Evropského parlamentu trochu vážně a naposílat jim tam pro příště nějaké zbojníky, kteří je srazí na zem, do reality. Bylo by to řešení.

Vložil: Štěpán Cháb