Mládež jezdí v předražených autech terorizovat pohraničí. Komentář Štěpána Chába
komentář
28.12.2022
Foto: Pixabay
Popisek: Nudíme se, tak tvoříme dějiny, ilustrační obrázek
26. prosince v půl sedmé večer. Za oknem tma. Ježíšek už je se štědrovečerní kocovinou zpátky na nebesích. Před domem zastavilo auto. Zastavují tam často, bydlíme na křižovatce, hodně řidičů zapomene odbočit, a tak se vrací. Nevšímal jsem si ho. Pak se auto pomalu rozjelo. Bavíme se s mou paní o buřt guláši, který právě na kamnech společnými silami klohníme. Najednou se ozvala děsivá rána, sypalo se sklo. Hluk pohltil celý prostor. Pak už jen ticho a pískání v uších. Vyběhli jsme s mou paní ven. Oba jsme mysleli, že se nám před domem někdo vyboural a prostor po nás bude chtít nějaké hrdinství. Nic takového, koukali jsme s největší pravděpodobností na zábavu znuděné německé mládeže.
Venku mrak z výbuchu, dva metry od domu díra, kolem se plazí dým. Zasvítil jsem na okno, dvě okenice vymlácené. Auto nikde. Po vcelku zbytečném očumování volám na místní policejní stanici. Odkazují mě na 158 s tím, že mají na služebně nějakého kriminálníka a nemůžou se trhnout. Volám tedy 158. Tam si vše zapíšou a praví, že přijedou. Čekám půl hodiny. Hodinu. Volám sestře, jestli by mi vzala okna na zasklení. Má mrznout. Každé auto, které projede kolem, je podezřelé. Moje paní mi říká, ať už nepíšu o tom, co je krká. A co koho krká? Neví. Já s ní. Podléhám stihomamu, že se mi někdo za něco mstí. Další hodina v tahu, policie nikde. Asi praktická ukázka toho, že na Šluknovsku je podstav a policisté dávají výpovědi.
Za další půl hodinu volám zase na místní stanici. Policista pravil, že museli do Děčína se zadrženým a že už se řítí k nám. Buřt guláš je hotový. Dali jsme do něj i mrkev. Hezky na kolečka pokrájenou, na cibulce osmaženou. Voní to celým domem. Dvě hodiny jsem se nárazově smál. Asi od nervů. Právě mi okno rozbila tlaková vlna od nějaké děsivě silné pyrotechniky, kterou tam někdo odhodil. Domácí pohoda v prachu. Buřty byly z Babišovy masny, jiné tu neprodávají.
Rozbité okno je u postele jednoho z mých dětí. Naštěstí ten den byly děti u dědy. Na dalším chodu Vánoc. Přemýšlíme s mou paní o tom, že postel přemístíme na bezpečnější místo. A zavřeme dřevěné okenice. Bude to sice vypadat divně, budeme muset svítit i přes den. Ale sakra, než by nějaké hovado prohodilo pro příště oknem cihlu a trefilo haranta do lebky? To radši po tmě se zavřenými okenicemi. Na prd, takové rozbití pocitu bezpečí.
Před domem zastavili po třech hodinách od incidentu policisté. Ukázal jsem jim díru, kde vybuchla ona pyrotechnika. Díra dva metry od domu. Policista, cituji – ty p*čo – svítím na hlínou ohozenou omítku a rozbitá okna, policista srdnatě zopakoval své předchozí zhodnocení situace. Vše zavedl do protokolu a vyfotil. Ptá se, kdo to mohl být. Říkám, že kdokoliv. Nakrknul jsem děsivou fůru lidí. Místní zemědělce? Celé gymnázium v Rumburku? Zubaře? Místní vesnickou pražskou kavárnu? Jak těm ležím v žaludku. V pondělí jsem psal o policistech, i ti to mohli být.
Dva policisté přede mnou z toho mají srandu, prý se optají kolegů, jestli někdo z nich neházel po okolí granáty. Škoda odhadnuta na jeden tisíc korun. Policisté pokrčili rameny, nic neřekli a odjeli. Takže předpokládám, že celou věc jen zaprotokolují a nebudou se jí zabývat. Však proč také, je podstav, nejsou lidé. Soused má kamery na domě, auto po výbuchu jelo kolem něj. Policisty jsem na to upozornil. Řekli, že o tom ví, že se ho zeptají na záznam. Třeba se zeptají. I když, škoda jen jeden tisíc korun.
Druhý den volá sestra, že koumala a vykoumala, že se to děje po celém okolí. Ve vedlejší vesnici hodili do koše podobný výbušný neřád. Roztrhalo ho to na kusy. Je to o strach. Policie na místě chytila partu německých mladíků, kteří měli z českých policistů vyloženě srandu. Za pár dní přijeli podruhé, na výhrůžky německými policisty prý už slyšeli víc. V obcích okolo hranic jsou k vidění bandy mladších i starších německých výrostků s podobnými záměry. Věk od 14 do 25 let. Urostlí statní jinoši. Podobné výbuchy se ozývají po celém okolí často. Uvědomil jsem si, že je to pravda. I tu noc, kdy jsem paranoidně běhal kolem domu a měl podezření na zubaře a jejich prezidenta Šmuclera i rumburské gymnazisty, se ozvalo prostorem několik podobných ran. Jen jsem to prostě připisoval blížícímu se Silvestru.
Takže výsledek? S největší pravděpodobností znuděná německá mládež jezdí do českého pohraničí a pro zábavu terorizuje místní. Jen tak, pro srandu, pro tu nudu, pro tu nenaplněnost života. Tatíček jim koupil suprové auto, oni se suprově nudí, nemají žádné povinnosti ani starosti, tak jezdí prudit do Čech. Sám jsem zahlédl zadní světla auta, z kterého se zábava mládeže snesla na náš dům. Rozhodně byla od drahého moderního automobilu. Což je doména spíše německých kolemjedoucích, než české omladiny, která je ráda, že tu jezdí alespoň vlak.
Vzpomněl jsem si na film rakouského režiséra Michaela Hanekeho Funny Games (vřele doporučuju). Ten se točil právě kolem takové nudy mladíků, kteří pro tu zábavu zcela bez emocí a s cynismem vybičovaným na maximum utlučou trojčlennou rodinu. Jen tak, nudili se. Jako ti naši. Nudí se, tak terorizují. Chvíli jsem, i přes tu absurditu, žil v tom, že jsem někoho nakrknul natolik, až mu to stálo za pomstu. Nestálo. Jen nuda mládeže. Zaplať Pánbu. Ač je ta nuda vejlupků děsivá, jsem rád, že to bylo jen anonymní terorizování náhodně vybraného domu. Pravda, za chvíli svou nudu můžou přetavit do něčeho sofistikovanějšího, systémovějšího, co budou provázet povolávací rozkazy a lidmi naplněnými dobytčáky. Ale pravděpodobnější je, že jen plní nějakou pitomou výzvu na TikToku. Doufejme, že to není systémový problém. Ale co tohle musí být za voly, to je až podivuhodné.
Vzpomněl jsem si i na knihu Chucka Palahniuka Den přizpůsobení. Ten v ní popisoval trochu neotřelým způsobem, k jakým koncům vede přemíra mladých mužů a jejich nuda. K tomu, co jsem si užil 26. prosince o půl sedmé večer. A pokračuje až k Hanekeho filmu Funny Games. Pokud se tomu neučiní přítrž. Třeba válkou, ta prý na tenhle nešvár funguje báječně. Dělá z chlapců muže... nebo mrtvoly, nutno dodat. No, tak uvidíme.
Samozřejmě je tu i možnost, že si Roman Šmucler, prezident České stomatologické komory, udělal povánoční výlet. Určitě to byl on. Jsem si tím dokonale jistý. Jen mi to hatí skutečnost, že podobné výbuchy nudy německých chlapců se u nás odehrávají častěji a na různých náhodných místech.
Vložil: Štěpán Cháb