Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Experti mají přísný zákaz mluvit. Jak jsem psala o Bublovi

01.12.2022
Experti mají přísný zákaz mluvit. Jak jsem psala o Bublovi

Foto: Pixabay

Popisek: Vlk, ilustrační foto

V říjnu jsem pro Krajské listy napsala článek o vlčeti Bublovi. Šéfová byla nakloněna záchraně a pomoci, chápu, i napsala jsem článek o lidském přístupu. Zároveň jsem ze vsi, tedy se to ve mně už tehdy hádalo. I moje máma vzala svého milovaného psa po srážce s autem k veterináři. Srdce jí to trhalo, všichni jsme brečeli, ale nechala ho uspat. Pes byl tak moc porouchaný, že by po zbytek života jenom trpěl. Ovšem pes není vlk.

Uspat vlka? Jsem v táboře záchranářů

Rozbije se mi pes, po debatě s veterinářem ho můžu, plačíc, uspat. Najdu rozbitého vlka a nevypadá to tak zle, každý vlk se tak moc počítá, je proto přeci tak moc chráněný, já jsem si toho coby záchranář vědomá, snažím se tedy zachraňovat. Stala se chyba, rozsah zranění na vlčeti nebyl zpočátku poznat. Já, bohužel, ve snaze pomoci, příběh napálím na sociální sítě, kdo to nedělá? Lidé jsou plní účasti, finance na podporu a léčení vlčete tečou. Vezmu vlče ke specialistovi, ach, zranění jsou mnohem mnohem větší, uspat je těžké, už mám na účtu dva a půl milionu, co teď?

 

Snímek Bubly ještě krátce po operaci, dnes Bubla skotačí ve venkovní voliéře v záchranné stanici ve Vlašimi, foto Záchranná stanice Drosera v Bublavě

Opravdu se každý vlk počítá? Zeptám se lesníka

Chtěla jsem vědět, co na to člověk, který se roky stará o revír, co on na Bublu? První jsem uslyšela: „Na všechno o vlkovi máme informační embargo, musíš za tiskovým mluvčím.“ Když jsem se v naší diskuzi oháněla tím, že vlk je pro biodiverzitu velmi důležitý, snižuje přeci stavy přemnožené spárkaté zvěře, usadil mě prohlášením, že nic takového statistiky neukazují. Jsem zmatená, autority mi tvrdí jedno, člověk z terénu mi to vyvrací.

Kdybych byla chovatelkou hospodářských zvířat…

Psaní článku by pro mě bylo o dost těžší. Žijeme tu společně, my, i biodiverzita. A pijeme u toho mléko, jíme maso. Do článku tedy vtahuji i svou milovanou chovatelku koz a masných krav. Jak je vám v prostoru s vlky? Poprosila jsem jí o čtyři minuty, vím, že má hodně práce. Po minutách dvaceti vím, že si je potřeby soužití naprosto vědoma. Ovšem vyváženost podpory kulhá. Nad Bublou se ububláme k slzám, ale tam, kde jsou v České republice počty vlků vyšší, mají chovatelé vážné problémy. Ano, situace se zlepšuje, když se ovšem vlci rozhodnou, že někomu pozřou či potrhají větší část stáda, chovateli se ztráty ve finančních náhradách prostě nevrátí.

 

Koncem října začaly práce na rehabilitačním výběhu pro Bublu i případné jiné pacienty v Bublavě. Zatím je navezena první várka zeleně a oplocení je před dokončením. Výběh bude mít plochu zhruba 2000m, výška oplocení 3m, podhrabové desky do hloubky 80 cm. Foto Záchranná stanice Drosera v Bublavě

Dobrá, půjdu za nejpovolanějšími, odborníky na vlky

Možnosti mám, kamarád je odborník na vlky, roky pracuje v oboru, jako naprostý bonus mě pozval na večírek, bude tam i odborník z vysokých kruhů vlčích, můžu se ptát, poučit, článek se bude blyštit odborností. Nadšeně jsem se na večírek vydala, odborník z vysokých kruhů byl přátelský, ovšem informaci nevydal. Jesti moudrým a ví, že s dvěma promile v krvi  se rozhovory neposkytují.   Z našeho krátkého rozhovoru mi ale bylo jasné, že vlčí odborníci neuváženou medializaci Bublova případu neschvalují. Slíbili jsme si komunikaci za střízliva a po emailu. Večírek dál probíhal výtečně, vlčích témat nedbaje.

 

Fotopastí zachycený vlk ve volné přírodě, foto Hnutí DUHA / Šelmy.cz

Interview, konečně 

Můj kamarád viděl, že jsem rozhovoru nedocílila, o pár dní později mi dovolil nahrávat a u čaje jsme se o Bublově příběhu krásné půl hodiny bavili. Co jsem se ovšem dozvěděla o den později? Oba odborníci byli požádáni o nesdílení informací, situace je citlivá a je třeba se zdržet jakýchkoliv mediálních výstupů o tomto problému. No samozřejmě, takový přístup respektuji. Co mám ale psát v článku? Mám štěstí, názor mého kamaráda je velmi blízký vyjádření Jindřišky Jelínkové z Agentury ochrany přírody a krajiny, ta pro iDnes 24. 10. uvedla: „Buď budeme léčit vlka, kterého pak vypustíme do volné přírody, anebo ho léčit nebudeme a musíme ho utratit. Chápu, že je chlupatý a má roztomilý čumáček, že je národní hrdina a lidi mu dali jméno. Ale také je to divoká šelma a takové stát nemůže držet v zajetí, kde se bude trápit. Vlk není mazlíček, nedělejme z něj psa.“

A je Bubla první zachráněný vlk?

Ale není, v roce 2016, v Itálii, zachránili desetiměsíčního vlka, po srážce s automobilem, těžce raněného, vyléčili ho, po třiceti pěti dnech vypustili zpět do přírody s GPS obojkem, obojek vlkův pohyb snímal bezchybně po dobu 479 dní, vlk si žil a se svou smečkou za tu dobu naběhal téměř 1600 km. Tedy, pokud se s Bublou nikdo překotně nemazlil a jeho fyzický stav by mu to umožnil, třeba by i návrat ke smečce zvládl. V jeho prospěch mluví i jeho věk, je mládě, tedy by ho smečka spíš přijala zpět. Nic z rozhovoru s kamarádem vlčím odborníkem nevyzrazuji, samozřejmě, jen jsem byla správně nasměrována. Před pár dny, 22.11., v Itálii skončil v záchranné stanici Parco Abatino další vlk, sražený autem, tedy je možné pozorovat italský přístup ke stejnému problému online.

 

Zraněný italský vlk, foto Parco Faunistico Piano dell’Abatino  

Kulatý stůl a zamknout

Řešení dle mé chuti by bylo vzít kvalitního zástupce z každého tábora, posadit ke stolu s kolegy z oborů dalších a zamknout onu pro diskuzi připravenou, příjemně vybavenou místnost. Nepustila bych je ven, dokud by nenašli řešení, které by prospívalo táborům všem. Na našem stylu života by neměly tratit šelmy, na jejich přirozeném chování by neměli tratit chovatelé, diverzita by přeci měla zahrnovat všechny zúčastněné.  Po celém mém tanci s vlky si přeju, aby odborníci pomohli Bublovi co nejodborněji, a jsem mu vděčná, že danou otázku otevřel. Tedy i záchranářům z Drosery, za medializaci. Někdy to stejně přijít muselo.

Zdroje: iDnes, researchgate.net, facebooková stránka Parco Faunistico Piano dell’Abatino 

Kateřina White

Vložil: Markéta Vančová