Na psychiatrii v Ústeckém kraji, z toho by se jeden zbláznil. Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Pilulky, zázračné pilulky

Zpráva ze zapomenutého kraje České republiky, kde nechybí jen zubaři, ale i civilizace samotná. Popíšu případ rodiny, kterou znám, ale z pochopitelných důvodů ji nechám dlít v anonymitě. Mladá postpubertální dívka se po pokusu o sebevraždu dostala do děčínské nemocnice. Poležela si dva dny na pozorování, poté byla propuštěna. Sestřička jí na rozloučenou řekla – neboj, jednou si najdeš kluka a bude to fajn. To vše bez psychiatrického vyšetření, které je po nezdařeném pokusu o sebevraždu povinné ve všech nemocnicích.

Co tomu předcházelo. Dívce se psychiatrické (nikoliv psychické) problémy objevily kolem osmnáctého roku. Bludy, halucinace, záchvaty a křeče. Rodina se pokoušela v rámci Ústeckého kraje nalézt psychiatra. Bez úspěchu. Provolala se až do vedlejšího Libereckého kraje. Také nic. Při druhém kole volání po ordinacích psychiatrů se rodina dozvěděla, že v Ústí nad Labem je jeden psychiatr italského jména, který bere. A skutečně, okamžitě bral. Termín první návštěvy už za týden. Hurá, řešení.

Ovšem přišla potíž s dcerou. Bylo pro ni velmi obtížné absolvovat jízdu do krajského města. Propadala atakům paniky a nezvladatelné úzkosti. Jednou cestu absolvovala. Lékař v Ústí nad Labem si ji bez zájmu prohlédl, zeptal se jí na několik obecných otázek a po deseti minutách ji vyprovodil s diagnózou schizofrenie a předepsanými antipsychotiky. K tomu antidepresivy proti úzkosti.

Dívka předepsané pilulky polykala bez zjevné úlevy a účinku. Její bludy a halucinace mírně polevily, ale narostla úzkost. Dva měsíce nebyla schopná vylézt z domu. V té době měla proběhnout prohlídka u psychiatra z Ústí. Dívka nebyla pro záchvaty paniky a úzkosti schopná opustit domov. Snaha rodiny domluvit se s psychiatrem. Vyšetření po telefonu? Přes Skype? Nepřistoupil na nic. Jedině osobní návštěva v ordinaci. Nebo dívku z kartotéky vyškrtne a nepředepíše jí další pilule. K čemuž i došlo. Dívka nebyla schopná opustit domov. Fyzicky se bránila a propadala záchvatům.

Po dvou měsících si dívka troufla po večerech ven a začala se tam tajně opíjet. Sama na nádraží, na zastávce, tahala si alkohol domů a pila jako bezedná. Rodina se s tím snažila všemožně bojovat. Nedávat peníze, nepouštět ven, zaměstnat od rána do noci. Stejně si cestu k alkoholu často našla.

V jednom takovém opojení vzala dívka platíčka s antipsychotiky i antidepresivy, které jí zbyly ještě z předchozí psychiatrem předepsané várky a všechny je spolykala. Odjezd do nemocnice v Děčíně, kde ji nechal personál vyležet dva dny. Poté propuštěna bez psychiatrického vyšetření a jakéhokoliv doporučení. Dívka totiž personálu tvrdila, že to bylo jen nedopatření zapřičiněné alkoholem. Prostě epizoda, ta se nejspíš stává každému druhému každý druhý den.

Napsal jsem do Krajské zdravotní a.s., pod kterou spadá i děčínská nemocnice a nesměle se optal, jak je to při nezdařeném pokusu o sebevraždu. Má nemocnice povinnost podrobit pacienta psychiatrickému vyšetření? „V případě neúspěšného pokusu o sebevraždu pacient vždy absolvuje psychiatrické vyšetření,“ odpověděl mi Martin Klimeš, referent tiskového oddělení Krajské zdravotní. Na upřesňující dotaz stran konkrétního případu již neodpověděl. Asi cítil pochybení ze strany děčínské nemocnice, tak si nechtěl zavdat.

Zdravotnictví je u nás v Ústeckém kraji výkladní skříní České republiky. Nejde o to, že v Praze a Brně je péče zajištěna, výkladní skříň našeho zdravotnictví uvidíme pouze u nejchudšího kraje. V Ústeckém kraji chybí specializované ordinace napříč zdravotnictvím. Stomatologii pokrývám svým příkladem. Tristní stav budu dál na vlastní kůži zakoušet a referovat o něm. Podobný nedostatek soudnosti našeho zdravotnictví okusil můj švagr před měsícem. Popadl ho infarkt, v nemocnici dostal stent a doporučení, aby si našel co nejdřív kardiologa. Volal tomu jedinému, kterého ve výběžku máme, nebere, má plno. A tak si švagr bude musel hledat až v krajském městě.

Ovšem stejně jako u stomatologie a kardiologie jsme u nás na štíru i v psychiatrii. A ne všechno jsou jen vrtochy, které spraví týdenní rauš s antidepresivy. Někdy jsou problémy hluboké a vyžadují důkladnou péči a monitorování. Ale to tu nemáme. V běžné nemocnici člověka odbudou tím, že ho podrbou na hlavě a řeknou – neboj, najdeš si kluka a ono se to uklidní. A tak se čeká, až člověku opravdu rupne v bedně. Nouzové řešení je pak pobyt v krajské psychiatrické léčebné. Pro Ústecký kraj pak v Horních Beřkovicích. K tomu kroku se rodina ještě neodhodlala. Ale odhodlá. Kdyby byla k dispozici síť psychiatrických ordinací, o psychiatrii v Horních Beřkovicích by rodina nemusela ani uvažovat. Nemusela se ani k smrti děsit nezdařeného pokusu o sebevraždu. Velká psychiatrická léčebna přece slouží pro akutní masakr, který člověku v hlavě vznikne, nikoliv pro monitorování a soustavnou péči v malých ordinacích napříč krajem, aby se přece předešlo dlouhodobému pobytu v léčebně, který je daleko víc stresující, ale i neúměrně drahý. Zkrátka, z toho by se jeden zbláznil. Doba je podivná, měli bychom pro její řešení mít alespoň dostatečnou psychiatrickou péči, jinak se nám to vyvalí bokem. 

Vložil: Štěpán Cháb