Když hloupost a hnus ovládnou vkus, v zájmu zachování zdraví vypněte sledování. O kom se mluví

Foto: Se svolením Adéla Pulcová (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Influencerka Adéla Pulcová z Chomutova má sice údajně sledovanost hodně přes sto tisíc, stěžuje si ale, že jsou na ni lidé zlí. Nešťastná holka, která se stává terčem posměchu chudáků, majících potřebu na někom se takzvaně vyřádit. Možná je namístě položit si otázku, jak moc je nemocný svět těch, kteří ji sledují.

You Tube, TikTok, Instagram a další prezentační platformy na internetu se během pár let staly pro někoho zdrojem příjmů díky spolupráci s firmami, pro někoho možností, jak udělat reklamu sám sobě. Pak je tu žel ještě početná kategorie zoufalců, kteří se snaží zviditelnit za každou cenu a stávají se snadným terčem posměchu.

Nejsem odborník na tento typ sociálních sítí a ani se jím nehodlám stát. Uklidnilo mě, když jsem zjistila, že to nesouvisí ani tak s věkem, jako s tím, co je pro člověka v životě podstatné a bez čeho se klidně obejde. Jsem ráda, že se trendu účasti na virtuálním životě nemusím účastnit, i když uznávám, že mi možná sem tam unikne nějaké zajímavé cestovatelské video mladého youtubera. Naštěstí současný audiovizuální svět je tak bohatý, že si zajímavé dokumenty mohu dopřát v profesionálním provedení. A to, co z amatérských videí považují za podstatné zpravodajské agentury, se ke mně domů vecpe prostřednictvím televizních zpráv.

V roce 2013 na konkurzu do SuperStar, kde z ní televize Nova udělala jednu z tváří Hvězdné pěchoty

O co bych klidně přišla

V poslední době se kolem světa youtuberů a tiktokářů začal motat i svět televize a tisku. Servírují se nám pořady typu Like House, kde je parta mladých lidí, žijících převážně na sítích, zavřená na pát týdnů v jednom domě. Je to jen jiná forma VyVolených, tentokrát zaměřená na vybrané osobnosti, které se nejrůznějším způsobem živí na internetu. Dříve oceňované a vážené profese fotografa a kameramana se totiž staly díky moderní technice a technologiím natolik uživatelsky jednoduché, že si kdekdo myslí, že umí natočit několikavteřinové až několikaminutové video, a ohromí tak svět. Když jich pak je pár pohromadě, ohromují svět neschopností normální komunikace, křečovitou snahou vyrobit zábavu a zvolna sklouzávají až k ochotě předvést se v situacích vysoce intimních.

Like House je odpad v kategorii televizní zábavy a zajímavé a pikantní na něm je snad jen to, že jeden z režisérů, Šimon Holý, je podepsán pod filmařským manifestem, zabývajícím se neutěšenou situací současného českého filmu, který podle autorů manifestu nereaguje na svět kolem nás. Pokud si prezentaci současného světa kolem nás Šimon Holý představuje jako Like House, pak nás potěš pánbůh. Žel, tím to nekončí.

Přichází další škvár v podobě denní show Praha – Den a noc, pohled do každodenního života party zoufalců, nemakačenků a naivních pipek, kteří sdílejí jeden byt. Ne, nedovíme se, jak si vydělávají na svůj permanentní mejdan, ale jen to, že se flákají od ničeho k ničemu, zírají do mobilů, občas něco ze svého úžasného života vyfotí nebo natočí, zveřejní a večer to proberou u panáků v baru. Jestli tohle má být zobrazení současného života lidí mezi dvacítkou a čtyřicítkou, je na tom náš svět fakt hodně špatně. Naštěstí jsem přesvědčená, že tomu tak není, že jde jen o obraz extrému, hrubý, špinavý a nechutný, vysmívající se lidem, kteří prožívají životní epizodu, na niž po čase moc pyšní nebudou.

Adéla sice není kandidátkou na topmodelku, když se ale trošku přišmrncne, zrodí se prostě úplně normální holka jako tisíce jiných. Mnohem častěji se však na sítích prezentuje spíš ve stavu, napovídajícím přinejmenším vnitřní nespokojenost a zoufalství.

Nešťastná influencerka Shopaholicadel

V posledních týdnech zaplnila bulvární tisk a internet osůbka, která je jako vystřižená ze seriálu Praha – Den a noc. Příběh Adély Pulcové, která si říká Shopaholicadel, je smutný a smát se mu může jen hodně otrlý a surový konzument internetového bahna. Všechno začalo tím, že devatenáctiletá cukrářka v roce 2013 zatoužila po slávě a přihlásila se do SuperStar. Zadrmolila pár veršů z anglické písničky, neuměla ji celou, neuměla vyslovovat anglická slova, neuměla vůbec zpívat. Tehdy se k jejímu vystoupení postavil porotce Ondřej Soukup velice velkoryse – řekl jí, že určitě bude dělat skvělé větrníky a že je statečná holka, i když zpívat neumí. Jenže vyjádření porotce není vyjádření diváků a SuperStar je hlavně o nich.

Už tehdy se ukázalo, že nešťastné děvče je snadným terčem výsměchu, urážek a ponižování. A to jistě nejen porotě bylo na první pohled jasné, že před sebou mají s velkou pravděpodobností nemocného člověka s poruchou osobnosti. Kupodivu Adéla tento trapas přežila bez úhony a po nějakém čase se rozhodla proslavit na TikToku a YouTube. Vše, co zveřejnila, byl obraz ubohého života ženy - možná s bipolární poruchou, která žije mimo realitu, nejspíš se neléčí a kromě jiného trpí představou, že když se bude předvádět světu v celé své „kráse“, stane se slavnou.

K nejsledovanějším patří její panenka nahrazující dítě, které údajně nemůže mít. Pokud je to opravdu tak, je to spíš zoufalé volání o pomoc.

Adéla není žádná kráska, ale když se dobře učeše, nalíčí a vezme si pěkné brýle, je to prostě úplně normální mladá žena. To, že světu nabízí své nejošklivější fotografie, že se na nich šklebí, jako by byla po mrtvici, o něčem vypovídá. Adéla si totiž zřejmě zvykla, že čím pitomější a škaredější její posty jsou, tím víc je na ně reakcí. Že jsou v naprosté většině posměšné až urážlivé, je jedno, hlavně, že je jich hodně (snad proto, že jí to přináší nějaké peníze, ale ono jich moc nebude, takže spíš pro ten pocit slávy).

Jistě, na sítích najdeme nejrůznější provokatéry, kteří všelijak sbírají hlasy, Adéla ale mezi ně nepatří, ona je velmi pravděpodobně prostě nemocná. A tak dostala nejkrutější ránu, když její sledovatelé vyhlásili srpenbezadel a její sledovanost klesla až k bodu mrazu. Proč už mě nemají rádi? Proč jsou na mě oškliví? Úpění nebohé Adély zaslechl i bulvární tisk a udělal z ní svou krátkodechou senzaci. Dostalo se jí rozhovorů (včetně titulní strany jejího oblíbeného Rytmu života), v nichž se zoufalou upřímností odhalila své soukromí, popsala, jak byla zneužívána, jak je neschopná intimního života, jak nemůže mít děti, a tak si pořídila umělé miminko, o které se stará. Jak je teď šťastná, protože našla muže svého života (ten je, alespoň podle fotografií, stejný „nešťastník“ jako ona), jak chystají svatbu.

Svoji touhu po vstupu do světa showbyznysu nevzdává, tohle je například podle jejích slov úbor na konkurz do taneční company muzikálu Slunce seno a jahody.

Nedejme se ovládnout nevkusem a hyenismem

Příběh Adély Pulcové by ze všeho nejvíc asi vyžadoval zásah a pomoc odborného lékaře. Jenže mezi námi žijí lidé, které vlastně ani nenapadne, že se dobrovolně vystavují veřejnému zneužívání. Dříve měla každá vesnice svého obecního blázna. Nebyl k ničemu dobrý a děti se mu posmívaly, dospělí je ale napomínali, chudákovi dávali najíst a poskytli mu nějakou tu obecní pastoušku. Protože i on byl lidská bytost.

I Adéla Pulcová je lidská bytost a to, že si z ní desítky tisíc lidí dělají terč pro své posměšky a urážky, vypovídá jen o smutném stavu naší morálky a vkusu. Nemůže za to internet, který svádí k pocitu, že se všechno děje jaksi mimo skutečnost, virtuálně a anonymně. Myslící člověk totiž dobře ví, co a komu na internet píše. A ví také, že jeho anonymita je velmi snadno odhalitelná. Pokud se sledovatelé Shopaholicadel za své výroky nestydí, je někde něco špatně a někdo by měl zveřejnit je, ne nešťastnou holku.

(zdroje: Expres, YouTube, Instagram, Rytmus života)

Vložil: Ela Nováková