S důvěrou ryjeme držkou v zemi. Komentář Štěpána Chába
komentář
04.09.2022
Foto: Pixabay
Popisek: Chléb náš vezdejší
Tři roky, co bydlíme v našem domě a srdnatě ho splácíme, si říkám, že jsem pro ostudu, když na zahradě nic nepěstuju. Tak letos jsem do toho, s přispěním krize, šlápl a zryl půlku prostoru. Osázím zrytý prostor něčím výživným. V mé kantrašpionážní roli zahrádkáře mě nepřímo podpořila i šéfka Evropské komise Uršula Leyenová tím, že oznámila zastropování cen ruského plynu. Což nedává smysl. Teď, za pár let možná, ale teď to prostě smysl nedává.
Evropská unie je závislá na ruském plynu ze 40 procent. My, Česká republika, jsme na ruském plynu závislí prakticky ze 100 procent. Nemáme náhradu, ač o ní náčelník Fiala prý vyjednává, ale jak sám říká, dříve než za pár let to nebude. Nyní nemáme u plynu alternativu. Rusko u nás má monopol. Bude pak zajímavé sledovat potem zbrocené čelo našeho náčelníka, kterak bude společně s Uršulou dupat nožičkou vůči Gazpromu a říkat mu, že ne, že plyn nakoupíme za zastropovanou cenu, kterou jsme se dohodli zastropovat na té a té ceně, a jestli se to nebude Gazpromu líbit, tak… tak co? Pošleme jim tam výhružně upletený svetr? Vzdorovitě přes zimu zmrzneme? Vypneme si natruc Putinovi průmysl? To ho jistě raní.
Princip je podobný, jako kdybychom se doma s mou krásnou a moudrou paní dohodli na zastropování ceny chleba v našem vesnickém obchodě a za víc než deset korun ho prostě nekoupili. A stáli bychom u pokladny a… a co? Začali bychom prodávajícího vydírat tím, že když nám chleba za deset korun neprodá, tak budeme mít hlad? Prodávající má vždy vrch nad kupujícím. A to obzvláště, když je to jediný možný prodávající. V ten okamžik se dočkáme jediné odpovědi – nechceš za mou cenu? No tak se budeš muset obejít bez mého zboží.
Zcela jiná situace by byla, kdybychom už teď měli dojednané dodávky plynu odjinud. Kdybychom už teď mohli ruský plyn nahradit jinými zdroji. To pak padá ruský monopol a my východní mocnost můžeme začít vydírat, zastropovat si ceny, případně Rusko jako nepřátelskou mocnost z trhu zcela vyřadit. Jenže není alternativa. Možná pro západní Evropu, ale ne pro střední a východní. Německo nemá alternativu. My nemáme alternativu. Maďaři nemají alternativu. A ani Slováci, kteří teď s velkou slávou otevřeli plynovod z Polska, nemají alternativu. Nechá nás západní Evropa ve štychu? Spokojí se s tím, že ona má možnost brát plyn odjinud? Fialou slibovaná solidarita nebude fungovat. Žádný stát unie neomezí svůj průmysl, aby poslal plyn pro ten náš.
Trh už nefunguje. Zešílel z války a zelené politiky unie. Rusko je na druhé straně barikády, rozjela se studená válka číslo dvě. Teď už není nic normální. Cena plynu je součástí války. A my bychom možná už teď mohli znát odpověď na otázku, proč lidé neutekli z Evropy před druhou světovou válkou, když bylo úplně zřetelně vidět, že se na ně žene strašlivá katastrofa. Na nás se žene také. Může se to začít sypat. Na lumeny, které máme ve vládě, jak v ČR tak v EU, příliš spoleh není. Ti řeší krizi za pomoci svetru a výše popsaného. Tedy očividně bez strategie, bez rozumu, jen s jakousi divnou trucovitostí. Božínku, chybí nám politici, silní, demokratičtí, rozhodní. Svetrová úderka, která se nám usadila ve Sněmovně, vykazuje jisté známky bezradnosti a neschopnosti. Nevidím nádraží a letiště, obalená prchajícími. Uvědomme si, že nás vedou lidé, kteří nemají žádné páky v rukou, a přesto tvrdí, že zastropují cenu prodejci. A Evropa se tím dostává do velmi zajímavé pozice, kdy válka může být za dveřmi. Ne pouze válka na Ukrajině, ale ta válka. Ta třetí. Až nám to tu začne všechno kolabovat, to nám hned vyroste na kontinentu Napoleonů a začneme se ubírat směrem k daleko větší nejistotě.
A tak jsem zryl část zahrady. Po dopsání popadnu do rukou rýč a přidám ještě část. Co kdyby nebyl za pár měsíců chleba třeba za stovku, ale rovnou na příděl. To se pak budu na zahrádce tulit s pomalu rostoucí zeleninou. A když celá ta bublina splaskne bez jediného výstřelu, tak budu mít na zahradě výbornou úrodu (doufám), za kterou zaplatím jen potem a mozoly. Tak.
Vložil: Štěpán Cháb