Výchova k občanství. Mládí je tak lehké mazat si na chleba. Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Vlajka LGBT

Evropský parlament je zděšen a pohoršen a plný výzev k tomu, aby se výchova k občanství razantně prohloubila na všech úrovních vzdělávání. Mateřském, základním, středním, vysokém i při školení při zaměstnání. Výchova k správnému občanovi, na to není nikdy pozdě. A čím dříve, tím lépe. Výzva Evropského parlamentu Evropské komisi je plná uvědomělosti a bdělosti a touhy v toho správného Evropana. Jinak hrozí nástup extremistických a populistických politických stran a jejich podpora. Jenže tam, kde je lidem dobře, tam žádný nárůst podobným stranám nehrozí. Tak proč ten nárůst tedy hrozí? Že by lidem nebylo dobře?

Když jsem chodil do školy, scházeli jsme se po vyučování na pivu. S jedním spolužákem jsme pak s vážnou tváří a se zápalem mladého uvědomělého hovádka plánovali, že v rámci boje za klima a za přírodu vpadneme do nedalekého lomu, kde se těží štěrk. Plán byl jasný, lehnout si na pás, po kterém jede vytěžený štěrk, a prostě zablokovat těžbu. Ale ano, takhle blbí jsme byli. Teď bych si za to nafackoval a poslal se na převýchovu k lopatě.

V stejné době v jiné třídě se dvě holky dohadovaly o podobném. A na rozdíl od nás, kteří jsme svůj zápal pro ekologii utopili v pivu, se odhodlaly k činu. Zablokovaly nejfrekventovanější silnici, kterou projížděly stovky aut. Stouply si do silnice s nesmělým transparentem protest za klima, pět minut nato vyběhli dva učitelé ze školy a za asistence řevu je zahnali zpátky do lavice. To ekologie jako móda právě mediálně nastupovala. A my jsme byli nadšení, všude se začínalo mluvit o tom, že do dvou let zmizí pod hladinou moře Holandsko. Že z Velké Británie bude Británie malá a zatopená. Prostě apokalypsa se vším všudy. Je to 25 let zpátky. Čtvrt století a Holandsku se ještě nepotopil ani jeden pitomý metr pobřeží. Tady soudruzi z enviromentálních studií obecenstvo vyloženě zklamali.

Jedna moje známá má čtrnáctiletou dceru. Navštěvuje tady daleko na severu provinční školu, mimo dosah civilizace a v kraji, kde stále bují spíš normalizace, než progresivismus. Přesto mi známá vyjeveně vyprávěla, jaká se z její dcery stala zapálená bojovnice za práva LGBT komunity. A když zapálená, tak zapálená. Mluví o tom prý neustále, hádá se s okolím, rve se za LGBT komunitu, jako kdyby na tom závisel její život. Jistě, vyroste z toho. Jako my všichni ze všech těch naivistických kravin, kterým jsme v mládí věřili.

Psali jsme

Ukrajincům je líto národnostních menšin v Rusku. Proč jim ale není líto menšin na Ukrajině? Svět Tomáše Koloce

Na těchto třech příkladech se pokouším ilustrovat mladickou blbost, kterou se mládí často (ne vždy) vyznačuje. Potřebu bojovat proti předchozí generaci, potažmo proti svým rodičům. Ta se kdysi odehrávala spontánně, stála za kulturní revolucí i za společenskými změnami a skutečně společnost dokázala posouvat dál. Teď je ovšem potřeba mladickou energii podchytit a vybudovat si věrného občana tím, že se aktivismus přesune do škol. Takže nejen že ty dvě holky ze silnice teď nikdo nezažene zpátky do lavice. Ještě jim zatleskají a učitelé si stoupnou po jejich boku.

Evropská unie dává smysl jako otevřený prostor pro volný pohyb zboží, lidí i peněz. Nedává smysl jako ideologická hlásná trouba, která si chce po vzoru již ozkoušených režimů podchytit mladé a na nich stavět budoucnost. Ono to vždycky fungovalo jenom chvilku, pak to prasklo a za velkého rámusu se rozpadlo.

Vložil: Štěpán Cháb