Na zubařském křesle pro porci arogance. Čím více kapitalismu, tím méně zubů. Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Ilustrační místo činu

Tak zubař, který mi na začátku ledna elegantně řekl, ať jdu do háje zeleného, si za minutu práce s kleštěmi a jedním mým zubem řekl pojišťovně o 1245 korun. Nakoukl jsem do svého účtu u pojišťovny. Zubařská branže je hned po exekutorech a úřednících na berňáku od revoluce nejvíc zvlčilá.

Když jsem mu seděl na křesle, nabízel, že mi vytrhne i druhý zub, hned vedle. Tam jsem se vzpříčil a říkám – člověče zlatý, vždyť tam mi vypadla jen plomba, popadněte vrtačku, trochu to obruste a plácněte novou. Jak se to tak dřív dělalo. Nesouhlasně zamlaskal a zacvakal kleštěmi. Začal vypočítávat, co všechno pro mě udělá, když na zahradě objevím ložisko ropy, protože na jeho popisovanou péči prostě z normálního platu mít nebudu. Když jsem se mu ploužil z ordinace a marně přemýšlel, kam krumpáčem kopnu, aby z díry vytrysklo černé zlato, řekl mi s nadšením sadisty, že do půl roku mě otevřený zub začne bolet. Mohl ho za pár minut opravit.

A zub bolet začal. Minulý víkend ho popadl rapl a rozeřval se mi v puse. A tak jsem si sedl před dům na schod, v ruce utěrku a v očích odhodlání celé historie lidstva. Hezky na kováře jsem popadl zub a silou, která překvapila zub i mě samotného, jsem zub začal z huby páčit. Po pěti minutách hrůzy jsem toho nechal. Jak říkám, je potřeba ho jen trochu očistit vrtačkou a plácnout tam plombu. Drží v hubě jako přibitý. Ale vypadla mu plomba. Vynaloženým úsilím přestal kupodivu bolet. Připisuju to tomu, že člověka u zubaře bolavý zub přestane bolet. A protože jsem se stal sám sobě zubařem, zub už mě nebolí. Jen nevím, jak dlouho mu vydrží, než zjistí, že jsem se za zubaře jen dezinformátorsky převlékl (tady očekávám od vládního zmocněnce na cenzuru Michala Klímy tvrdý odsudek, dezinformovat svůj zub, to je na pořádný flastr v kriminálu).

Jeden z mála místních zubařů nedávno oznámil, že jde do důchodu. Že si odkroutí pár posledních týdnů a vyrazí před odchodem na věčnost chvíli okopávat zahrádku. Pak tu máme zubařku, je jí 66 let, je to řeznice, ale bože, alespoň něco. Předpokládám, že do toho brzy také hodí vidle. Ještě neoznámila termín, ale z jejího výkazu vyvrtaných a vytrhaných zubů jde odhadnout, že se s tím už dlouho mazat nebude. To je přinejmenším 4000 osiřelých lidí, kteří se ocitnou v podobné situaci, kterou teď řeším já. Není zubař, není, nebude. A pokud vůbec, vyžaduje, aby mu do ordinace chodili jen džejárové z Dallasu.

Ale božínku, lidi na to nemají peníze. Musí platit luxusní auta a luxusní vily džejárům z ČEZ, plynařům to samé, musí krmit džejáry ve vládě a i ty z řetězců, musí platit džejáry ze zbrojařského průmyslu. Na zubaře, tedy na péči o sebe samé, jim peníze nezbývají. Ne všem, ale mnohým rozhodně. Třeba v našem vládou i civilizací zapomenutém Ústeckém kraji za letošní první čtvrtletí vzrostl počet exekucí o pětinu. Ti lidé nemají zuby? O jejich skus se starat nikdo nemusí? Tam pojedeme na kováře a prostě jim zuby vyrveme a budeme se tvářit, že je to úplně v pořádku? Vykašleme se na seniory, kteří si u sponzorování džejárů prostě nemůžou dovolit odbornou péči o vlastní zuby? Vypadne korunka? Šup ke kovářovi. Vyrvat všechno a příště k jídlu už jen krupicovou kaši? Nejedou v tom výrobci krupičky se zubaři spolu? Zubaři všem vyrvou zuby a krupičkáři jim za každý jeden zub pošlou trochu ze zisku?

Psali jsme

Prosím hypotéku, budou mi vrtat zub, dům už jsem prodal, potřeboval jsem korunku. Komentář Štěpána Chába

Trochu obrousit zub a plácnout plombu? Já se setkal s nepochopením. Proces na pár minut práce s vrtačkou. Místo toho výsměšná nabídka vytržení zubu. Něco podobného, jako přijít k očaři se začínajícím zákalem. Nabídne léčbu za desítky tisíc. Jako alternativa pak vypíchnutí oka zrezivělým drátem. Stejný princip a logika jako u zubařů. Začínají mě fascinovat archeologické vykopávky koster dávno pohřbených lidí. Je na nich jedna zvláštnost. Jejich lebky měly většinou všechny zuby. Naše epocha při archeologických vykopávkách za pár staletí bude plná bezzubých lebek. Na lebky bychom si pak zpětně mohli nechat dát razítko – podléhali péči nenažrané stomatologické komory, která se natruc nedokázala dohodnout s pojišťovnami, aby na své profesi co nejvíc vytřískala. Oběťmi byli obyčejní lidé. Ale na ty nakašlat, na těch nezáleží. Čím více kapitalismu, tím méně zubů. Ono to k takovému přesvědčení začíná svádět. Nějak se nám to všechno nepovedlo. Sice si každý povinně platíme mastné zdravotní pojištění, ale zdravotní péči za to máme mizernou. Vyrvat zub? Vypíchnout oko? Vyberte si.

Vložil: Štěpán Cháb