Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Jak jsem volal klempířovi. Komentář Štěpána Chába

komentář 26.05.2022
Jak jsem volal klempířovi. Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Sháním okapy na střechu, dostává se mi jen okapi

Máme dům. Je dost unavený životem. Kdybychom se do něho před čtyřmi lety nepřistěhovali a nezačali mu dávat životodárné injekce drobných oprav a hrnců, které zachytávají kapky pronikající střešní krytinou, v našem případě spíš cedníkovinou na záchyt krup a meteoritů, nejspíš by už ležel v bodláčí a nad jeho ostatky by se slétali byrokraté s lejstry o povinném vyklizení bouračky. Takhle pořád stojí. Hrdě ční do krajiny a volá – tady jsem, nezdolný ve svém bytí. A protože okapy na tom našem zděném hrdinovi jsou poznamenané dlouhým životem v nemilosti přírody, zavolal jsem klempířovi. A pak dalšímu. A ještě jednomu. Pěkně jsme si popovídali.

Za druhé světové války, vyzvěděl jsem a snad to není podvratná fake news (on mi to zjistí Michal Klíma, vládní zmocněnec pro dezinfo z nového Ministerstva pravdy), náš dům sloužil jako bordel pro esesáky. Chodili si sem odfrknout od těžkého života okupanta ke klínům lehkých žen. V té době, předpokládám, okapový systém fungoval bez výhrad. Zachytával vodu a chrlil ji mimo dosah zdiva. Teď už mu to moc nejde. Teď je z něj promyšlený zavlažovací systém pro stěny. Snad s přesvědčením, že zalévaný dům více vydrží a snad, dá-li Pánbu, i povyroste. Marné je mé přemlouvání, vysvětlování i vyhrožování, okapy dál zarputile s tupostí neživého materiálu kropí zdi.

A tak jsem včera zavolal klempířovi. Vzal to na dvanácté zazvonění. Vychrlil jsem své jméno, lokalizoval pro něj místo i charakter problému, kterého by se měl ten hrdina plechu chopit, celou dobu se mi snažil skočit do řeči, nenechal jsem ho. Volám o pomoc a do toho mi nikdo kecat nebude. Když jsem dohovořil, sdělil mi klempíř, že určitě dorazí. Ale tak za dva roky. Do té doby má nacpáno. Má nabídka ukázky indických tanců jej jako úplatek za upřednostnění mých potřeb nezaujala. Mile jsme se tedy rozloučili a já začal hledat další oběť pro mé volání o pomoc.

Další klempíř, další chrlení a další – za rok, možná. Našel jsem dalšího, zase nejméně za rok. A další? To samé, jen jsem si ještě vyslechl, že už pánovi táhne na sedmdesát a že už začíná zakázky odmítat i proto, že příští rok skončí. Víc klempířů už v našem okolí není. A pak jsem si vzpomněl na radu naší šéfredaktorky – nebuď blbej a použij jak mozek, tak i internet, tam je služba, kde si zadáš poptávku a jen sleduješ, jak se to hýbe.

A tak jsem si zadal poptávku. Že já blbec to udělal. Okamžitě mi volala operátorka a probrala se mnou detaily. Paní do mě vlila tolik naděje, až jsem se šel podívat z okna, jestli u střechy už teď neřádí banda šikovných permoníků a neopravuje. Nebyli tam. Za hodinu volal jeden. „Přijedu za čtvrt hodiny, jsem v Ústí, to je kousek. Nakoupíme, uděláme,“ ozvalo se ve sluchátku s maďarsko slovenským přízvukem. Když jsem pána upozornil, že z Ústí se k nám dostane tak za dvě hodiny a bude muset jet přes Německo, se zarazil, řekl, že zavolá a zavěsil. Nevím komu, mně už nezavolal.

Pak následovaly nabídky na e-mailu, kde se mi jako při raportu na apelplace ředily klempířské firmy, které bych mohl oslovit sám. Jedna z Plzně, tedy nastojáka přes celou republiku. Další z Kladna, jen tři hodinky jízdy. Beroun? Bereme. Hřeb všech nabídek přišel z Ostravy. Pán by se k nám soukal dobrých deset hodin, odhadem, ale i tady snad Michal Klíma, nový vládní zmocněnec pro cenzuru z Ministerstva pravdy ČR, vypočítá přesnou délku trasy, abych nemystifikoval. Pane Klímo, není to záměrná dezinformace, jen hloupý odhad, nedávejte mi černý puntík.

V tu chvíli už jsem si pustil ruskou cikánskou kapelu Loyko (božínku, pane Klímo, to je hudba, ta nemá národnost a já si ji pustil pro radost, ne jako odbojovou činnost, věřte mi) a jal se řešit věc svépomocí. Naplánoval jsem si týdenní sledování videí na YouTube, kde lidé bez závratí lidem se závratěmi ukazují, jak svět vypadá z výšky. Budu se učit nepadat hrůzou při pohledu do té hrůzné hlubiny, kde se nachází podlaha, když se postavím na židli. Troufnu si vylézt na třetí šprušli štaflí, za týden těch šest metrů k okapům zdolám. Věřím, že ano. Anebo si zase stoupnu pod rozeklané okapy a budu jim do výšky nadávat, snad začnou sloužit k tomu, k čemu sloužit mají. Já když se rozčílím, bojím se i sám sebe, jakou pouštím hrůzu. Mé děti mi to sice nevěří, ale já se fakt bojím. Rozhodně to bude jistější, než sehnat v téhle době řemeslníka. 

 

Vložil: Štěpán Cháb