Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Kde jste, chlupatí? A co Romea? Mlčí? Komentář Štěpána Chába

komentář 20.05.2022
Kde jste, chlupatí? A co Romea? Mlčí? Komentář Štěpána Chába

Foto: Hans Štembera

Popisek: Romská vlajka

V ústeckém obchodním centru Forum řádí dětské gangy Romů. Chovají se jako utržení ze řetězu, pouští si nahlas hudbu, slovně i fyzicky napadají nakupující, kradou, vyhrožují a smějí se prodavačkám, že musí pracovat. Městská policie oznámila, že ano, podobné incidenty se v obchodním centru děly, teď už se nedějí. Prodavačka, která v centru pracuje, tvrdí, že incidenty jsou stále na denním programu. Co s tím? Jedno řešení by bylo.

Podobné problémy ovšem nejsou pouze v obchodním centru Forum. Před čtyřmi lety jsme pár měsíců bydleli v slepém střevě Šluknovského výběžku, ve Varnsdorfu. Mým tehdy čtrnáctiletým synům před obchodem podobní výrostci ukradli kolo a jezdili na něm po parkovišti obchodu. Když synáčci vyšli z obchodu, jali se na výrostky volat, aby jim kolo hned vrátili. Vrátili? Nevrátili, začali je nahánět, řvát na ně, že je zabijou, a hnali je přes celé město. A to v tradiční férovce tři na jednoho. Synáčci mi přiběhli domů rozklepaní a s hrůzou v oku. Vyběhl jsem před dům, že si výrostky podám. Už byli v prachu.

Ještě rozlícený jsem běžel na policii, stanice byla nedaleko. Před stanicí stál jeden policista, tak mu to hned hlásím. Ukradli kolo, vyhrožovali, hnali mé děti přes půl města. A co na to policista? Řekl, že klidně můžeme jít dovnitř sepsat protokol. Že se policie může po kole podívat. Ale ať zapomenu na to, že ho najdou, už určitě teď cestuje z města do nějaké zastavárny. Ne, nějaké identifikování výrostků by nedoporučoval, stejně jsou většinou pod hranicí patnácti let a hrozilo by, že nám rodina výrostků udělá ze života peklo. A co by prý doporučoval? Vykašlat se na nějaký protokol a prostě se odstěhovat, když ve městě nejsme usazení. Odstěhovali jsme se za dva měsíce, protože podobných skopičin přibývalo. Ostatně, stačil kalný pohled šesti mladíků, opřených o zábradlí před obchodem, a už se člověku podlamovaly nohy z toho, že bude konfrontován s realitou a svou existenci bude muset obhájit v pěstním souboji šesti na jednoho.

To samé je Rumburk, Šluknov, Děčín, Ústí nad Labem, Most, Litvínov. Nově i Hlavní nádraží v Praze a Brně. Drobné terorizování, které ztrpčuje život. Malé vylomeniny pod hranicí trestnosti, které berou veřejnému prostoru nádech civilizovaného bezpečí, což má za následek, že se mu člověk začne vyhýbat. Protože se prostě nechce pustit do křížku. Nechce se přetahovat o mobil s bandou agresivních zlodějíčků. Protože nechce řvát na veřejnosti. Protože si chce celým dnem tak nějak v poklidu projít a večer si dát u kafe sušenky a dát si nohy nahoru a rozčílit se nad vládou (ať už je tam jakákoliv), a pak jít spát a mít jistotu, že zítřek bude stejný, klidný a pohodový. A do toho přijde duševní tělocvik s tím, jak si poradit s bandou dětí, které se chovají jako banda opic, jejichž jediným cílem je rozhodit člověku den a rozmontovat ho na prvočinitele.

Měli bychom trvat na tom, aby policie jednala. Měli bychom. Ale odpovědí policisty nám bude jen – a stojí vám to za to? No jo, stojí, jste placení za to, aby bylo v ulicích bezpečno. A ne, pokuty za špatné parkování, kde je policie až hyperaktivní, na bezpečnosti nic nezlepší. Ale když se kradou kola nebo se terorizují zákazníci obchodního centra, to jdou ručičky dozadu. To se hledají výmluvy. To se jeden začne až divit, kolik výmluv na jedno zadané téma se dá vymyslet.

Měli bychom po státu vyžadovat, aby sociální dávky byly záchranným kruhem, nikoliv respektovanou živností. Měli bychom po státu chtít, aby braní dávek bylo podmíněno pravidlem třikrát a dost, které by se vztahovalo i na nekalou činnost státem vyživovaných dětí, a tedy dětí vyživovaných daňovými poplatníky. Jednou se dítě začne přetahovat s kolemjdoucím o jeho mobil, snížené dávky. Podruhé? Zase snížit? Potřetí? Na tři měsíce odejmout zcela. Oni už by si je doma zkrotili.

Anebo se můžeme všichni někam přestěhovat, zahodit Rumburk, Šluknov, Děčín, Ústí nad Labem, Most, Litvínov, a nově i Hlavní nádraží v Praze a Brně, a prostě před tím utéct. Jen nevím, jestli se všichni vejdeme do Macochy. Jsou nějaké návrhy z Romey? Nebo se tam setrvale tváří, že problém není? Že všechno vyřeší víc dotací a neziskovek, které je budou čerpat? Je to takové podivně na levačku. Ale zase děkuju denně prozřetelnosti, že se podobně nechováme všichni.

 

Vložil: Štěpán Cháb