Válka z pohledu blbečka z vesnice. Komentář Štěpána Chába
komentář
10.05.2022
Foto: Pixabay
Popisek: Válka zabíjí, mělo Ministerstvo zdravotnictví uvádět na svých stránkách varování.
Vycházeje ze Švejkova: „Co blbnete, vždyť jsou tady lidi“, které pronesl při ostřelování kadibudky ve světové válce, zastávám názor, že válka je vůl. Jak jsem byl poučen, je to v této době, kdy se na ukrajinském území začíná rozlézat „Hitlerova inkarnace ve formě Putina“, názor nanejvýš pitomý. Uznávám, beru, ze svého vrozeného kreténismu ovšem neustoupím.
Vnímám hrůzu války na Ukrajině, je mi odporná. Stejně jako neschopnost spolu mluvit jak před válkou, což vedlo u Ruska k přesvědčení, že může zaútočit na sousední stát, tak i během války, kdy samotnou válku svět nedokáže zastavit.
Záměrně zcela pominu ruskou politiku, kdy tamní politici plácají o fašistech napříč glóbem jednu pitomost za druhou. Je to politika blbá už jen tím, že si vyřizuje účty na vlastním území s každým, kdo je proti. Tak to prostě je a takový systém zřízení státu je chorý (o tom mě skálopevně přesvědčuje hon na svědky Jehovovy v Rusku, který probíhá už roky, chorý politický systém se vždy zaměří na teror, a svědci Jehovovi v Rusku naprosto absurdní teror zažívají). Ale cítím vzrůstající tlak na to, aby se Západ pustil do otevřeného konfliktu s Ruskem, kdy Rusko musí být poraženo a vyhnáno z Ukrajiny. A tam bych se vzepřel. Ne tak v tom, ať jde Rusko z Ukrajiny do háje zeleného sibiřského, ale protože válečná hračka v rukou světových lídrů je prostě o hubu.
Bojím se, že při zostření konfliktu se může do věci zapojit Čína. To je ekonomický i vojenský kolos, kde „nas mnogo“ platí mnohonásobně víc než u Ruska. Na Šalamounových ostrovech teď chřestí válečné hrátky právě mezi Čínou a USA. Čína si pro jistotu testuje ekonomiku, zda by ustála stejné sankce, které právě dopadají na Rusko, přičemž ekonomické spojenectví mezi Ruskem a Čínou se za poslední čtvrt rok zvedlo o třetinu. K tomu postoj Číny k válce na Ukrajině, který je rétoricky odsuzující, ale bez odsudků pro Rusko ekonomicky citelných. Tedy je to postoj pouze marketingový.
K tomu dodatek. My odcházíme od odběru ruské ropy i plynu, zatím tedy jen rétoricky, ale v plánu je i praktická ukázka odchodu. V rámci války, samozřejmě, v rámci oslabení Ruska, což je zcela v pořádku a naše rozhodnutí. Plyn i ropu budeme nakupovat jinde, což se nám prodraží jak ekonomicky, tak i politicky, protože pro to nemáme přenosovou soustavu ani „hardware“ a plyn budeme muset nakupovat u dodavatelů z arabského světa, kde se budeme snažit nevidět, že lidská práva jsou tam brána za obdobu toaletního papíru. Jasně, musíme donášet oběti, nic proti. Čína tím ovšem získá plyn, který bude nesrovnatelně levnější než ten, který budeme nakupovat a pálit my. Ve velkém se to projeví na upadání naší ekonomiky a růstu ekonomiky čínské. Z toho plyne, a tady se pustím do válečné rétoriky sám, že obdobné sankce, které dopadají na Rusko, musí okamžitě začít pršet i na Čínu. Jinak se nestřílíme do jedné, ale do obou nohou. Čistě praktický pohled na věc. Nevolám po tom, jen konstatuji. Stejně k tomu časem dojde. Asi dlouho nevydržíme předstírat, že rusko-čínské spojenectví nevidíme. A to i když na předstírání slepoty jsme jinak přeborníci.
Vidina globálního konfliktu mě děsí. Švejkovo – co blbnete, vždyť jsou tady lidi – je pro můj vesnický kreténismus prostě tak zakořeněný a neoddělitelný od mé osoby, že nejsem schopen začít tleskat tomu, že na nepřítele začnou pršet bomby. Protože začnou pršet i na nás. A u nás i u nich jsou lidi. Můj zakořeněný pacifismus, v současné době kreténismus, je vepsaný do popravy Vladislava Vančury gestapem. Já něco takového prostě nedokážu pochopit. Tu odpornou cyničnost doby, která odstřelí autora Markéty Lazarové jako psa.
A každý kousek mého těla křičí – nechte toho, je to špatně, kolik Vančurů ještě potřebujete zabít, než vám dojde, že tohle není cesta. Kolik Vančurů ještě potřebujete dohnat k tomu, aby se stáhli do odboje, místo zkrášlování světa svým uměním, než vám dojde, že hledat se má krása, ne smrt. Prostě pacifista. Božínku, zabijte mě pro to. Radši se s papežem pomodlím za mír, než za válku. On to má v popisu práce, jak poznamenala naše šéfredaktorka při telefonátu, který jsme vedli, já to mám zapsané v základech vlastního života, dodávám já (ne to modlení, ale tu touhu po míru). A proto nezačnu sepisovat oslavné ódy na Petra Fialu, Janu Černochovou, Joe Bidena, Vladimira Putina a mnoho dalších, kteří by i z obyvatel České republiky rádi udělali kanónenfutr pro globální válku. Nepřijmu, že se z volání po míru dělá prakticky disentní názor, který je třeba trestat. Co blbnete, vždyť jsou tady všude lidi. Začněme restartovat ten svět trochu rozumnějším způsobem. A začněme diplomacií a mluvením, ne střílením a ničením a zvyšováním potenciálu lokálního konfliktu stát se konfliktem globálním.
Mluvit, mluvit, mluvit. Rétorika našich politiků je válečná, nikoliv diplomatická. A s diplomacií by šlo konflikt zastavit. Jen chtít. Jenže ono se nechce. A tam vidím, z mého pohledu vesnického blbečka, kardinální chybu a odmítám tleskat válce a jejímu stupňování. Který z politiků razí cestu zastavení války diplomatickou cestou? Žádný, všichni volají do zbraně a zvyšují tak pravděpodobnost, že z nás může být kanónenfutr. Nemluvě pak o spirále problémů a krizí, které z toho vyplývají. Nikdo z nás nechce platit násobně za energie, potraviny, se stupňující válkou budeme. Ale tak to prostě je, celou historií se táhnou válečné konflikty, které jsou okamžitým řešením vyhnívajících problémů. I válka na Ukrajině skončí, problémy se zase začnou vršit, pak to zase někde bouchne. Prostě lidi a jejich hloupost.
Vložil: Štěpán Cháb