V kině na převýchově. Komentář Štěpána Chába
komentář
15.04.2022
Foto: Warner Bros
Popisek: Na obrázku Albus Brumbál s bratrem, jejich výraz přesně odpovídá duchu filmu, bezradná odevzdanost
Dovolím si pokračovat, snad už naposledy, v naší cestě za hollywoodskou kulturou do metropole Šluknovského výběžku. Totiž do Rumburku. Do začátku promítání jsme po zastavení vlaku měli dvacet minut a celé město ke kinu před sebou. Tak nebyl čas na rozhlížení. Zadýchaní jsme usedli do křesel kina. Nutno zmínit, že dětičky mé milené byly v kině poprvé.
A začalo to výživně. Upoutávkami na další filmy. Dva superhrdinské akční kasovní trháky, k nim dvě české přisprostlé komedie. Nic proti, úhlavním předmětem českých filmů jsou už přinejmenším dvě desetiletí převážně lidská pohlaví a huronský smích nad mnohým nedorozuměním, které je nám dáno prožít při jejich používání i nepoužívání. Že to má do kultury daleko, už jsme si zvykli.
Dětská očíčka zářila, takhle velké to bude, takhle hlasité. Poprvé v kině, to je krása. A vnímaly dospělácký humor v ukázkách, kde se hovořilo o tom, že mužský stojej za ho*no, a když už se tedy zadaří, tak se vynořila prsatá blondýna z okna a pravila, a děti vnímaly své první zážitky z kina, že si tedy ten mladej hejsek pod oknem s ní může jít zam*dat, a on byl vděčný jako pejsek a řekl děkuju, a rychle, aby si to prsatice nerozmyslela, se hrnul po žebříku do okna na pich. První krůpěje potu mi vyrazily po těle. Ano, osvěta musí být. Dramaturgie kina nebo distributora, který před „pohádku“ ukázky umístil, si dal určitě za cíl ukázat dětem svět takový, jaký je. Plný superhrdinů a m*dání.
Po ukázkách přišel hlavní program. Konečně přiznám, na čem jsme byli. Jednalo se o třetí díl Fantastických zvířat, jelikož děti si oblíbily Harryho Pottera, nesmí jim utéct nic z jeho světa. A při filmu jsem se začal potit zase. A nepřestal až do konce.
Začnu tím, že jsem jako malý prvně vyrazil do kina na Nekonečný příběh. Byl jsem z filmu u vytržení, fascinovaný a snil pak měsíc o tom, že i já se proletím na Falcovi, nebo že najdu nějakou takovou knihu s nekonečným příběhem, do kterého se ponořím se vším všudy. Co zažili moji potomci při první návštěvě kina? Tak první a zásadní sdělení jejich hrdiny Brumbála byla homosexualita. Zasněné pohledy, láska mezi muži. Ale pššt, nebudeme to kritizovat, to bychom byli homofobní a zlí a zapšklí, homosexualita přece patří hlavně do příběhů pro děti, kde se to má hýřit kouzly, roztomilými zviřátky a sexualitou dospělých, to už ví snad každý. Následovala dvouhodinová procházka po roztříštěných duších a dlouhých projevech soucitu a lásky a ohleduplnosti a prázdných pohledů při nenaplnění svých snů, vše okrášlené dlouhými monology, zakončilo se to epickým vyznáním jak politické korektnosti, tak i homosexuální lásce, kterou krutý svět rozděluje.
O čem tak dětský divák může začít snít při dokoukání třetího dílu Fantastických zvířat? Že si snad brzy najde citlivého a vstřícného psychoanalytika? Že snad, dá-li Pánbu, všichni dojdeme ke svému vytouženému a úlevnému coming-outu? Že cílem života je si najít ta správná antidepresiva a volit Petra Fialu a jeho melody boys? Já nevím, mě víc bavilo snít o Falcovi a knize, která mě pohltí i s ponožkami. A předpokládám, že mi to i víc dalo.
Ale ano, vychovat ty děti musí i kultura. To je jednou jasné. Naše generace byla vychovaná na Nekonečném příběhu nebo žížale Dády Patrasové. U té dnešní generace už se to vzalo odpovědněji a místo vyprávění příběhu nám jde více o to, abychom dětem něco předali. Něco zásadního z našeho poznání. Ty naše hodnoty a světonázory a revoluční gesta. My jsme bezúčelně s Dádou chytali na na pasece motýly, dnešní generace dětí musí pochytat mnohem víc. Hlavně z toho ideologického hlediska. Jen mě tak napadá, že když dáme do příběhu ideologii, začne se nám vytrácet příběh, protože ho začneme křivit právě ideologií. Zlaté hambárničky v novodobých českých filmech. V nich jde jen o h*vno, v hollywoodské produkci jde o všechno.
Vložil: Štěpán Cháb