Nedělní masakr a politika v praxi. Komentář Štěpána Chába
komentář
29.03.2022
Foto: Pixabay
Popisek: Sluneční hodiny; ilustrační foto
V roce 1916 chtěli Němci zvýšit produktivitu válečné mašinérie, a tak zavedli pojmy letní a zimní čas a zahájili tak spánkovou deprivaci lidí, kteří si část března a přinejmenším polovinu dubna připadají jako podvedení osudem. Vylíčím na praktických dopadech.
V neděli ve tři ráno byly čtyři hodiny ráno. Najednou vše poskočilo o hodinu dál. V běžném provozu bych vstával do rachoty v neděli v sedm. Takhle jsem vstával v šest. Neděle klidná, tak co, jednou se vstalo dřív. Jenže pak přišel souboj s haranty. Nešli, jak je zavedeno, spát v devět, ale ještě v deset se hádali, že je moc brzy. Posun na letní čas ignorovali. Logicky. A tak jsem přišel ráno o hodinu. A večer o další hodinu.
Je pondělí. V neděli večer se haranti odebrali na kutě po desáté, mně se ještě o půlnoci nechtělo do pelechu, protože bylo jedenáct večer, ač byla půlnoc, a tak jsem potěšil lůžkoviny svou přítomností až v půl jedné. A pak v půl sedmé vstával do rachoty. Někdo mi v průběhu víkendu ukradl večer jednu hodinu klidu, kdy haranti už spí. A ráno hodinu, kdy bych mohl spát já. Teď tu sedím nad klávesnicí a jsem fyzicky ztrhaný, jako kdybych si odpracoval směnu v šachtě, pálí mě oči, bolí mě hlava a srdce, proškolené šesti infartky, buší o svá práva, kdy chce uvést zbytek těla do spánku, protože musí vyživovat bdělý organismus v naprosto nepatřičném stavu zhovadilé únavy a nevyspání.
V roce 2019 ti naši milí politici v Evropském parlamentu zahájili debatu nad tím, že bychom měli umělé zkracování času zrušit. V roce 2019. A mně je letos, v roce 2022, zase blbě jak psovi, protože mi někdo někde ukradl hodinu času večer, hodinu času ráno a nejméně na tři týdny mě odstřelil z běžného provozu. A proč? No přece aby německá válečná mašinerie roku 1916 jela na větší výkon, ač celá ta pavěda o posouvání ručiček o hodinu byla vyvrácena četnými studiemi.
Ale, a tady jsme u zásadního sdělení, o zrušení střídání času se mluvilo už v devadesátých letech. I nové tisíciletí opentlily úvahy o tom, že nemá smysl rozvracet člověku usazení v čase. Neustále se koumalo, jak moc se ušetří, co se ušetří, komu to co přinese. A v roce 2019 se definitivně zkonstatovalo, že to nepřinese nikomu a nic. V roce 2019 se to konečně i na politické úrovni zjistilo a přišla vůle tu neurvalost prostě zastavit. Je rok 2022 a nic. Zase jsme přetáčeli hodinky.
Jak jsem se v rámci pídění se po informacích dozvěděl, tak nejvíc změnu času odnáší kardiaci. A jelikož držím prapor kardiaků se vší láskou, která k tomu patří, dovolím si velmi důrazně žádat naše politiky, aby došlo už pouze k jednomu jedinému a úlevnému přetočení hodinek zpět na zimní čas, a pak už se na ten ciferník prostě nesahalo. Vždyť je naprosto absurdní. Týráme celou společnost rozvracením jejích vnitřních hodin a ani pro to nemáme zdůvodnění. Nic a nikde to nešetří. Jen kardiaci se teď tři týdny budou tvářit vyplašeně a nakrknutě. Himbajs, když to nedává smysl, tak proč to pořád provozujeme?
Vložil: Štěpán Cháb