Musí se hledat cesta, jak znevýhodňovat osobní dopravu. To je obrovský trend. Komentář Štěpána Chába
komentář
17.03.2022
Foto: Hans Štembera
Popisek: Radim Jančura
Tak ne, zelená politika je jasně daná. Nebude to přechod na elektroauta, ale na dopravu po vlastních nohou. Případně pak cestování po jízdních řádech hromadné dopravy. Alespoň to tvrdí provozovatel a majitel největší soukromé společnosti veřejné dopravy Radim Jančura, který má pod sebou stovky autobusů a vlaků svého RegioJet.
„Musí se hledat cesta, jak znevýhodňovat osobní dopravu. To je obrovský trend, který nás čeká,“ řekl pro Newstream Radim Jančura, magnát přes veřejnou dopravu.
Já v pozadí celé té hurá akce s elektromobilitou tušil nějakého šemíka, který ten plabs k volantu nepustí. Tak si to shrňme. Bydlíme s rodinou v kraji, který není pro Rohlík.cz příliš lukrativní, takže k nám nejezdí. Město je z ruky, vlak jede jednou za dvě hodiny a autobus jednou za hodinu. Návazné spoje jsou přinejmenším problematické. Do vedlejší větší vesnice o pět kilometrů dál, vinou špatné návaznosti veřejné dopravy, musím dvakrát přestoupit a jedu hodinu a půl. Autem je to za deset minut. Mohl by to pan Jančura pořešit? Asi ne, že ano. Ale vlastně jo, vyštěkne, že mám jít pěšky. Díky. Do toho je nutné započítat i vzdálenost nádraží od obchodů, od zdravotních zařízení, škol, školek, od práce. Kupodivu tu nejezdí ani Jančurův RegioJet. I pro něj jsme kraj bez perspektiv. Co s tím?
Přijde mi, že všechny plány na zaškrcení emisí se plánují v Praze a pro Prahu, kde si pro nadbytek trolejbusů, autobusů, tramvají, Rohlíků a RegioJetů není ani kam odplivnout, ale nemyslí se na zbytek republiky, kde už je to s provázaností problematičtější. Tam je to bez vlastního auta jako život někde ve středověku. Na cestu k doktorovi si člověk vezme půl dne volno, když použije veřejnou dopravu, hodinu pak s vlastním autem. Dostat se do zaměstnání? Ale dejte pokoj. Autobusem nebo vlakem? Musíte vstát ve čtyři ráno, abyste v osm mohli projít přes píchačky. S vlastním autem? S čištěním zubů při jízdě autem vstávat i v sedm ráno. To se na kvalitě života projeví setsakra citelně. Ale o tu samozřejmě nejde. Teď se rozdávají knížecí rady a poddaní se posílají spát se slepicemi a do roboty hezky pěšky, po svých.
Neznám ve svém okolí nikoho, kdo by si mohl pořídit kvalitní elektromobil, aniž by to citelně zamávalo s jeho rodinným rozpočtem. Mnohé to jistě vypovídá o mé sociální bublině, ovšem dokážu celkem s jistotou tvrdit, že má sociální bublina co do majetkových poměrů se blíží k průměru republiky, tedy představuje většinu populace, které Jančura i politika unie, které Jančura nadšeně přizvukuje, vzkazuje, ať chodí pěšky. Nádhera. „A je třeba říct, že osobní auto v osobním životě by mělo být bráno trochu jako luxus. Kdo si ho nemůže dovolit, musí jezdit veřejnou dopravou nebo chodit pěšky,“ řekl v rozhovoru Jančura. Vznikla nám tu podnikatelská šlechta? Zdá se.
Mám tu ve vesnici jednu paní, jezdí pracovat do pekárny vzdálené přes třicet kilometrů. Po směně, která končí v deset, jí nejbližší vlak jede v půl páté ráno. Co poradí pan Jančura? Přijet koňmo? Dojde to pěšky? Proč si nekoupí kolo? Ono je báječné jet po osmihodinové šichtě třicet kilometrů na kole, když člověka do obličeje mlátí zledovatělý déšť. To o té půlnoci ze šichty přijede člověk opravdu nadšený ze života. A k ránu si může volat záchranku, protože se u něj začíná ozývat zápal plic. Jančura by jistě poradil, aby se přestěhovala, když to má daleko do práce, nebo aby si našla práci blíž. Knížecí rady lidí dokonale odtržených od reality, božínku, je jich čím dál víc.
Je to jen obskurní názor nějakého Jančury? Ale kdeže, tam přesně se ubíráme s našimi politiky, kteří s eliminací emisí nejspíš touží i po eliminaci lidské svobody a možností. Když ne rovnou s eliminací samotných lidí. Ale kdo ví, kam se až dopracujeme.
To je totiž ta svoboda pohybu, která bere za svou. Můžeme se pohybovat po celém kontinentu, jak chceme, ale nebudeme na to mít peníze ani prostředky. To jen z okénka třetí cenové ve vlaku budeme při cestě do kolbenky zapškle pozorovat po prázdné dálnici uhánějící elektromobil Radima Jančury a sledovat, jak na chudinu mává vztyčeným prostředníčkem. Je to přesně ta cesta, kterou se chceme vydat? Opravdu se chceme do budoucna dopracovat ke společnosti, kde vlastní auto bude mít vrchních deset tisíc a zbytek se bude tísnit v depresivní hromadné dopravě všech Jančurů toho našeho byznysu s přepravou? Ztratí těch spodních deset milionů faktickou svobodu pohybu? Ztratí část svého života běháním na vlak a drkotavým objížděním všech malých vesniček cestou do práce? Já jen jestli jsme to do toho ráje nevzali zkratkou přes peklo. Ono to tak začíná vypadat.
Vložil: Štěpán Cháb