Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2022

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Prosím hypotéku, budou mi vrtat zub, dům už jsem prodal, potřeboval jsem korunku. Komentář Štěpána Chába

komentář 02.03.2022
Prosím hypotéku, budou mi vrtat zub, dům už jsem prodal, potřeboval jsem korunku. Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Zubařské náčiní

Abych odkročil od války na Ukrajině, vrhnu se do války, kterou jsem rozjel se zubařským řemeslem. Hned dopředu informuji, že jsem tragicky prohrál. Po několika letech hledání jsem konečně našel zubaře. A hned také ztratil. Dřív než se podíval na mé zuby, prošacoval mi kapsy a hledal, jestli patřím mezi bohatší vrstvu obyvatelstva (obrazně řečeno). Když zjistil, že tomu tak není, začal koncert arogantního vyhazování z ordinace. Prostě komika. Zubařská.

Vyhodil mě s tím, že oprava zubů by mě přišla na 120 tisíc. Což by obnášelo dvě korunky a trochu vrtání a plombování. Na opravu střechy potřebuju také 120 tisíc. Na můj udivený výraz rozhodil rukama a pravil, že můžeme jet také na pojišťovnu, zuby vyrvat a místo nich dát klapačky.

Večer se mi to rozleželo v hlavě. 120 tisíc je opravdu dost. A tak jsem zubaři napsal, aby mi celý proces nacenil. A já hlupák dodal, že je krajně pravděpodobné, že jeho analýzu publikuji. To ho asi trochu zarazilo, protože mě poslal ke všem čertům. Konkrétně tedy v mému zubaři, u kterého jsem zapsán, ač věděl, že u žádného zapsán nejsem. Nacenění se vyhnul, asi v hrůze z toho, že by cenu neobhájil, což mi naznačil sám Roman Šmucler. Obrátil jsem se totiž na Českou stomatologickou komoru s otázkou, jestli je taková suma za dvě korunky a trochu oprav v pořádku.

Odpověděl mi sám pan prezident Roman Šmucler. Napsal, že taková cena je divná a že bych měl podat podnět ke kontrole. Když už jsem ho měl na drátě, zeptal jsem se na nedomyšlenost toho, že v socialisticky pojatém zdravotnictví platí čistě kapitalistická pravidla právě u zubařů. Odpověděl, že komora za to nemůže, že za to mohou voliči u voleb. Blbě volí. „Občané nechtěli doplácet jako třeba v Německu. Vítězí tu myšlenka bezplatných obědů atd. v nemocnicích a pak nezbude na stomatologii. To je prostě rozhodnutí voličů. My bychom rádi pracovali jako v Německu, ale peníze na stomatologii nejsou. To je rozhodnutí u voleb. My za to nemůžeme,“ napsal doslova.

Od devadesátých let se nám přitom ve Strakovce vystřídali politici napříč názorovým spektrem jako svatí na orloji. Od pravice k levici. Kde přesně tedy udělali voliči chybu? Na takovou námitku už mi Roman Šmucler neodpověděl. Nechtěli jsme platit jako v Německu, tak platíme jako v milionářské čtvrti v Německu. Zvláštní. Podivné.

Když jsem hledal zdůvodnění vysokých cen u zubařů, narazil jsem na blog jedné zubařky, která se to pokusila vysvětlit. Vzala to zeširoka. Přečtěte si. A zabruste do diskuse, kde se paní zubařky ptá jedna ze čtenářek: „Jak by se prosím dala řešit tato situace, co by jste poradila. Důchodce s nízkým důchodem – polovina průměrného důchodu. Tři roky bez zubaře ne vlastní vinou. Zubař onemocněl a skončil. Za tu dobu hodně kazů, ulomený můstek. prostě katastrofa. Podle propočtů, co tady píšete nejméně za 50 tisíc práce s materiálem. To opravdu není pomoc od pojišťovny?“

A odpověď zubařky? „Bohužel, co se týče péče proplácené ze zdravotního pojištění, nabízí se pouze léčba extrakcemi a následně udělat totální protézy…. Případně nějaká kompromisní ošetření v podobě plně hrazených výplní, endodoncie, korunek… ale to se obávám, že už nikoho nenajdete, kdo by to udělal, zkuste se obrátit na nemocniční stomatologii, jinak nevím…“ Zajímavé – nabízí se pouze léčba extrakcemi. Léčba vytržením zubu, který by šel zachránit. A klapačky. Podivný stav naší stomatologie, která se stala péčí pro bohaté.

Není to tak? Zubař se hned ohradí, že musí platit nájem, že musí splácet zařízení, platit sestřičku, vydělat i na sebe. Jako u očaře, napadne mě hned. Přijdete, máte problém a očař řekne: „Za váš roční plat vám uděláme rutinní operaci. Pokud na to nemáte, tak vám odborně na pojišťovnu oko vypíchneme a nabídneme k výběru pásku přes oko. Však slepý se zrakem problémy nemá. No to víte, milá paní,“ řekne na udivený pohled očař. „My musíme splácet ty naše přístroje, platit sestřičku, nájem a na sebe vydělat.“ Logika zubaře. Proč tohle v socialisticky pojatém zdravotnictví funguje? Pojišťovna je jen pro okrasu?

Fascinuje mě, že péče na pojišťovnu zahrnuje pouze vytržení zubu. A to i zubu, který by šel ošetřit. Ale to ne, na chudinu musí být přísnost. Zadlužit je, aby se mohli najíst a zasmát se. A když ne, tak jednoduše opravitelný zub vytrhnout. Pojišťovna se se zubaři nedokázala dohodnout. A zubaři s pojišťovnou. A Česká stomatologická komora s nikým. A vespod je běžný obyvatel republiky, který nestačil nic vytunelovat, tak na nadstandardní péči nemá nárok a ani prachy. Je to podivné.

Ministerstvo zdravotnictví nic? Budeme trhat? To je to jediné, co nabídnete? Má nemajetná důchodkyně v diskuzi paní zubařky nějakou naději na opravu zubů? Nemá, nikdo jí nepůjčí, ona nenašetří, tak až jí zuby chytnou a ona bolestí nebude moci ani jíst, zaskočí do té naší novodobé kovárny a nechá si opravit zuby jejich vytrháním, aby měla klid. Já vím, nic s tím nenadělám, zubařské řemeslo se stalo péčí pro bohaté a ještě bohatší. A všichni zainteresovaní nad tím drží ochranou ruku.

Ale já luskám černým jezdcům navzdory. Bylo mi dáno objevit metodu transformace nového zubu. Donucení třetích zubů, aby vyrostly. Do roka a do dne budu mít úsměv jako hollywoodská hvězda. Silou vůle je donutím vyrůst. No co mám dělat. Atmosféru strachu, která přišla po minulé středě, kdy jsem byl u zubaře, si tak musím nahradit nějakým jásavým předstíráním toho, že je vše v pořádku a že třetí zuby jsou brnkačka. Však jistě jsou. Opravdu v té hubě nemám Sarajevo. To bych si s ohledem na okolnosti ani nedovolil. Ale odkládáním odborné péče tam Sarajevo vznikne. Tak to prostě je.

 

Vložil: Štěpán Cháb