Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2022

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Bez úspěchu jsem dospořil. S Liškou si naspořit až do minusu. Komentář Štěpána Chába

komentář 15.02.2022
Bez úspěchu jsem dospořil. S Liškou si naspořit až do minusu. Komentář Štěpána Chába

Foto: Hans Štembera

Popisek: Peníze, krev ekonomiky

Tak, přiznám se bez mučení, ekonomice rozumím pramálo, není to příliš obor mého zájmu. A když chci pojmout ekonomické téma, musím se svěřit do rukou odborníků. Minulý rok jsme si sedli s mou krásnou paní a zkonstatovali, že role ženy v domácnosti je tou nejhorší na světě. Ne pro tu práci, kterou to obnáší, ale pro ten výsledek, který to s sebou z dlouhodobého hlediska nese. Má paní nebude mít důchod. I řekli jsme si, že je na čase začít spořit. A tady to vezmu do detailu.

Protože žijeme v Bohem i kapitálem zapomenutém kraji, šli jsme cestou nejmenšího odporu (a asi i nejblbějšího), založili jsme stavební spoření u Lišky na poště. Tak to my neobdarovaní vášní k ekonomickým otázkám děláme. Skočíme na první, případně jedinou udičku. Paní na poště říkala, že je to na sichr nejvýhodnější nabídka na trhu a my chtěli prostě někam ulévat peníze, které budou na stará kolena. No, to jsme tomu dali.

K Lišce vedla i trochu racionálnější úvaha než jen paní na poště. V nabídkách různých spořících a investičních služeb bych se ztrácel, nemám na to hlavu. Vím, že nabídek, které se chtějí postarat o vaše peníze, je nesmírné množství a drtivá většina z nich se o ně postará tak, že už je neuvidíte. A než se týdny protloukat nabídkami a hledáním odborných vyjádření a referencí, řekli jsme si, že vsadíme na jistotu, která nebude tolik výdělečná (však jsme nechtěli vydělávat, ale spořit), ale bude slibovat jistotu, že co vložíme, to tam také zůstane. Och jé, to jsme tomu dali.

Za celý minulý rok jsme na spoření poslali o pár stovek víc než deset tisíc. Odervali jsme rodině od huby, aby má krásná paní měla na stará kolena vůbec co do huby. Jenže přišlo novoroční vyúčtování. Za vedení účtu si Stavební spořitelna naúčtovala 360 korun. Říkal jsem si echt co, státní příspěvek takovou újmu vyléčí a hledal horentní sumu státního příspěvku. A našel jsem. 18 korun a nějaké halíře. Nemluvě pak o tom, že při zakládání spoření si spořitelna ukradla také poplatek za zbývající počet dnů v roce, za každý korunu, přibližně. Takže po ročním spoření jsme vydělali asi minus 581 korun a nějaké halíře. To minus je tam, dovolím si zdůraznit, velmi důležité.

Ale to není všechno. Přišla bombastická zpráva. Inflace se vyšplhala na 10 %. Co z toho mé ekonomií nepolíbené já pochopilo? Že k oněm 581 korunám a několika halířům mám připočítat i minus tisíc korun, protože o tolik klesla hodnota peněz. To už je 1 581 korun v prachu. Takže z výsledného spoření jsem lehčí o 15 % z částky, kterou jsme na přežití pro mou krásnou paní naspořili. Netušil jsem, když jsme si spoření zakládali, že budu spořit na to, aby hlady neumřely už teď nějaké přežrané banky.

Já vím, je to úsměvné. Psal mi jeden pán a narazili jsme na finanční otázky. Napsal jsem mu, jak mi šedne hlava z představy, že musím splatit ještě přes čtvrt milionu na našem polozbouraném domu, než bude náš. Pán se pousmál a napsal, že moje problémy by chtěl mít, že taková částka by se dala splatit vrácením flašek do obchodu. Na tom jde ale krásně ilustrovat, jak má nevyzrálost stran ekonomiky, tak i široká paleta lidských talentů. U čeho jeden šedne hrůzou, u toho se druhý vesele usmívá.

A teď si říkám – dobře, jsem z pohledu ekonomiky jak blbec, tak i snadná kořist. Který jiný jedinec si v pohnuté době, kdy hrozí ekonomická krize a s ní související inflace, založí spoření s Liškou a myslí si, že na tom trhne miliony, když do toho bude měsíčně sypat pár stovek? No kdo? No blbec. Jenže kolik takových blbců u nás roste a dorostlo k podobnému rozhodnutí jako já? Stovky? Tisíce? Desítky nebo stovky tisíc? Moře lidí, kteří si chtějí ušetřit na stará kolena, aby je neumučil hlad a nedostatek, a místo toho dávají peníze nenasytným bankám, spořitelnám a dalším vejlupkům, kteří se na naivitě takových lidí rádi přiživí. Jenže já to beru, přiznám se, jako příkoří. Syslím, aby má paní na stará kolena neměla hlad, a on jí to už teď někdo prožírá.

Od Lišky odstoupíme. Nemá to smysl. Příští rok, až bych tam nasypal dalších deset tisíc, by si Liška zase uhryzla svých 360 korun, stát by přisypal (asi) třicet korun a inflace si odtrhla další tisícovku. A na to se můžu vykašlat. Jak budeme spořit? Nevím. Obchodovat na burze skutečně nebudu, na hazard jsem nikdy nebyl. Tak jak? Státe, ty syčáku, ty tu máš být v ekonomických otázkách i pro takové pitomce, jako jsem já. Dát jim možnost ročně na úrocích vydělat pár korun, aby se nebáli staroby, ne jim z toho mála, které naškudlí, ještě odhryzávat. Třeba nezvládnutým nástupem inflace. Ale jak říkám, ekonomice nerozumím. Ale rozumím tomu, že jsem u spoření na minus 581 korunách. A vinou inflace pak ještě o tisícovku lehčí.

 

Vložil: Štěpán Cháb