Byl jsem v krámě, měli tam plné regály. To je zklamání. Komentář Štěpána Chába
komentář
11.02.2022
Foto: Se svolením Jaroslava Flegra
Popisek: Jaroslav Flegr
Na konci prosince, asi v rauši z toho, že přichází Ježíšek, se do veřejného prostoru vyjevil evoluční parazitolog Jaroslav Flegr s hrozivou vizí. Nec nebude, všechno selše, stát i společnost začne kolabovat. U svého prohlášení vytvářel vlny paniky a hrůzy z nastupující budoucnosti, která se má odehrát během několika málo týdnů.
Svým vizím udělal patřičný úvod: „Končí legrace. Jestli máte někdo přímé spojení na někoho z vlády (např. na V. Rakušana), hejtmany, důležité úředníky, tak se mi prosím ozvěte do soukromé zprávy nebo na . Potřebuji jim doručit důležitou analýzu situace kolem omikronu. Není zatím určena veřejnosti.“ Proč není určena veřejnosti? No protože byla příliš děsivá.
Ale jelikož pan Flegr nejspíš nezískal kýžené kontakty (všechny jsou, mimo jiné, veřejně dostupné), vyšel se svou prognózou na světlo světa. Veřejnost byla s jeho ortelem seznámena. Podle Flegra mělo v lednu selhat všechno, co nás dělá společností. Velmi vážně doporučoval, aby si lidé nakoupili zásoby na následující měsíce. Doprava selže, zásobování, pošty, elektrárny, operátoři budou zneschopněni. Prostě čirá apokalypsa.
Dělal jsem si z toho legraci. Jenže tři dny po odhalení jeho vizí mi na dveře zabušil známý. Měl tak vytřeštěné oči, že by jimi mohl vytřít podlahu. Mrtvice, bouračka? Napadlo mě. Ale kdeže. Známému se stal Flegr. Nějak se k němu jeho temné vize dostaly a protože měl slabou chvilku, zcela mu podlehl. Bušil mi na dveře, že prý mi nakoupí zásoby na přečkání alespoň čtrnácti dnů. Že zrovna jede. Snažil jsem se mu Flegra vymluvit, poukázal na to, že Flegr vidí pod každou postelí ty nejděsivější bubáky a ať radši nakoupí dětem na Vánoce. Křičel, k čemu prý budou dětem dárky, když nebudou mít co jíst. V klidu mě to nenechalo.
Když odjel, sedl jsem si a říkal si, sakra, takový racionální člověk a běží si nakoupit na poslední soud. Nuže co, narval jsem všechny peníze do Vánoc, nějak ten hladomor vydržíme. Sníme třeba půdu, stejně do ní zatéká, co už s ní. Sežereme půdu.
Ústřední sdělení Jaroslava Flegra stran laické veřejnosti znělo takto: „Občany by bylo třeba dopředu upozornit, že by se měli připravit i na možnost, že nebude vhodné či dokonce možné vycházet i několik týdnů z domu. Měli by proto mít přichystané zásoby svých léků a raději i základních potravin a peněz v hotovosti. Připravit by se měli i na možné dílčí výpadky v zásobování včetně možných výpadků v zásobování elektřinou a plynem.“ To vyděsí i pamětníka dvou předchozích let. Nakázal jsem své krásné paní, aby k nákupu přidala jeden pytlík cukru navíc. Štěstí přeje připraveným, že. Koupila. Není to moc, přiznávám, ale i to málo se počítá.
Dnes jsem byl asi po dvou měsících v obchodě (není to má kratochvíle). Jsme přesně v okamžiku, kdy měl být cítit všeobecný kolaps. Jediné, co tam ovšem neměli, byl katastrofální výpadek zásobování. Ty pitomé regály jako kdyby pracovaly proti Jaroslavu Flegrovi a hrdinně přetékaly zbožím a já si při pohledu na nadbytek všeho možného i nemožného vzpomněl na známého a jeho vyvalené oči. I osazenstvo krámu bylo v plném počtu. Mému známému se nesměju, sám suším v polici o jeden pytlík cukru navíc. Jen bych poznamenal, že Jaroslav Flegr dělá z celé pandemie frašku a kdyby, chraň nás od toho pánbu, kdyby někdy přišla nějaká další pandemie, tak nechť se k ní Jaroslav Flegr vůbec nevyjadřuje. Obyvatelům této republiky by hned naskočilo v paměti jeho současné běsnění, kterému říká preventivní strašení společnosti, jímž prý zachránil tisíce mrtvých (říká se to tak, ne? Tisíce mrtvých). Nezachránil, jen u mnoha tisíc živých vyvolal o jeden nervový tik navíc a další vlnu naprosté nedůvěry v kapacity.
Vložil: Štěpán Cháb