Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Jan Petr: Na vesnicích se zase začalo topit plasty, vyjetým olejem, železničními pražci. Vaše dopisy

27.01.2022
Jan Petr: Na vesnicích se zase začalo topit plasty, vyjetým olejem, železničními pražci. Vaše dopisy

Foto: Se svolením Česká televize

Popisek: Začíná se na vsích pálit odpad kvůli emisním povolenkám?

Na redakční e-mail se obrátil náš čtenář a spravedlivě se rozkatil nad dovozem uhlí z Austrálie. A u toho pochválil našeho komentátora Štěpána Chába za břitké psaní. Zda zaslouženě, to už je na uvážení každého, kdo na texty našeho komentátora narazil. Jan Petr, autor pochvaly i rozkacení se s tím nepáral a navrhnul i řešení. Pro pro Štěpána Chába, ale pro celosvětový dovoz. Zapamatujte si pojem tunokilometry.

„Komentáře od pana Chába z Krajských listů jsou skvělé,“ napsal Jan Petr a pokračoval: „Naposledy jsem četl o zásobování ostravských hutí uhlím z Austrálie. Když vymysleli eurounijní pablbové emisní povolenky na spalování fosilních paliv, které dokázalo vyhnat měsíční poplatky v domácnostech za plyn a elektřinu na 1,5 násobek penzí běžných občanů, tak dalším ‚přínosem‘ je, že v příměstských oblastech a na vesnicích se zase začalo topit plasty, vyjetým olejem, železničními pražci napuštěnými karbolí proti hnilobě a dalším odpadem co hoří. Další světová zvláštnost je, že cibule, víno - i lahvové, hrušky, maso a další poživatiny, které jsou u nás pěstované, tak se vozí přes půlku zeměkoule z Chile, jižní Afriky, Argentiny, Austrálie a podobně. Dříve se státy snažily podporovat místní výrobce a clem koordinovaly ceny.

Teď, když není clo možno vymáhat, podávám tímto ‚zlepšovací návrh‘, který by spočíval v tom, že by se začaly navíc vybírat nové typy povolenek - s ohledem na emise při přepravě zboží z daleka - a to na všechno zboží z dovozu a přitom hodnotu poplatku přepočítávat na tunokilometry tak, aby ty dovezené z daleka (a pěstované u nás za plotem) byly nejméně o 100 % dražší na pultech než dnes. Na polské ovoce a zeleninu včetně mléčných výrobků použít stejnou metodiku se stejnými povolenkami a přiměřenými cenami za tunokilometr.

A pak si koupit tyčinku DELI a je popr..li.

Ještě jednou děkuji panu Chábovi za inteligentní komentáře, které však nadpoloviční skupina obyvatel ČR stejně nepochopí…,“ ukončil své psaní pochvalou Jan Petr a my přehodíme slovo Štěpánu Chábovi, ať se s tím popere po svém. Proč popere? Protože víme, že se něčemu takovému brání.

Ano, bráním se, protože to smrdí sebestředností. Panu Petrovi uctivě a pokorně děkuji. Když mi přijde podobné psaní, kde jsem pochválen, dostanu škytavku a rdím se až někam do sklepení. A ano, u toho se usmívám a je mi dobře u pupíku, ale stejně. Většinou na slova chvály neumím odpovědět a pár vět mi trvá i půl hodiny. I teď jsem se přistihl s hlavou v dlaních a přemýšlení o tom, jak dál. Tiše tedy děkuji.

Jan Petr ovšem narazil svým uvažováním o tunokilometrech na problém celé globalizace. Můžeme se ještě vůbec vyvázat z globálního obchodu? Ne pouze my, ale celý svět? Nezačne se obchod rozpadat? Ano, je logické si koupit cibuli, kterou vypěstoval místní zemědělec. Ušetří se tím příroda, ušetří se zdroje, možná bude cibule i levnější (měla by být, ušetřili jsme hafo tunokilometrů), ale nezačne kolabovat ekonomika nějakého jihoamerického státu? Jako mávnutí motýlích křídel. Na jedné straně planety zamává, na druhé straně planety se kvůli tomu strhne bouřka. Pravidlo chaosu? A možná právě v takové fázi jsme. Ale přesto dává smysl koupit si cibuli od místního zemědělce, od toho přes moře pak jen banány, které u nás nevypěstujeme. Ale limit českých potravin v obchodech byl schozen ze stolu Poslanecké sněmovny jako zpátečnický. Hrozí, že nad něčím takovým začne současná Sněmovna uvažovat? Nehrozí. Takže si dál můžeme loupat cibuli od protinožců a hořekovat nad tím, že je to všechno nějak blbě.

Panu Petrovi ještě jednou uctivě děkuju.

Vložil: Štěpán Cháb