Jan Petr: Na vesnicích se zase začalo topit plasty, vyjetým olejem, železničními pražci. Vaše dopisy
27.01.2022
Foto: Se svolením Česká televize
Popisek: Začíná se na vsích pálit odpad kvůli emisním povolenkám?
Na redakční e-mail se obrátil náš čtenář a spravedlivě se rozkatil nad dovozem uhlí z Austrálie. A u toho pochválil našeho komentátora Štěpána Chába za břitké psaní. Zda zaslouženě, to už je na uvážení každého, kdo na texty našeho komentátora narazil. Jan Petr, autor pochvaly i rozkacení se s tím nepáral a navrhnul i řešení. Pro pro Štěpána Chába, ale pro celosvětový dovoz. Zapamatujte si pojem tunokilometry.
„Komentáře od pana Chába z Krajských listů jsou skvělé,“ napsal Jan Petr a pokračoval: „Naposledy jsem četl o zásobování ostravských hutí uhlím z Austrálie. Když vymysleli eurounijní pablbové emisní povolenky na spalování fosilních paliv, které dokázalo vyhnat měsíční poplatky v domácnostech za plyn a elektřinu na 1,5 násobek penzí běžných občanů, tak dalším ‚přínosem‘ je, že v příměstských oblastech a na vesnicích se zase začalo topit plasty, vyjetým olejem, železničními pražci napuštěnými karbolí proti hnilobě a dalším odpadem co hoří. Další světová zvláštnost je, že cibule, víno - i lahvové, hrušky, maso a další poživatiny, které jsou u nás pěstované, tak se vozí přes půlku zeměkoule z Chile, jižní Afriky, Argentiny, Austrálie a podobně. Dříve se státy snažily podporovat místní výrobce a clem koordinovaly ceny.
Teď, když není clo možno vymáhat, podávám tímto ‚zlepšovací návrh‘, který by spočíval v tom, že by se začaly navíc vybírat nové typy povolenek - s ohledem na emise při přepravě zboží z daleka - a to na všechno zboží z dovozu a přitom hodnotu poplatku přepočítávat na tunokilometry tak, aby ty dovezené z daleka (a pěstované u nás za plotem) byly nejméně o 100 % dražší na pultech než dnes. Na polské ovoce a zeleninu včetně mléčných výrobků použít stejnou metodiku se stejnými povolenkami a přiměřenými cenami za tunokilometr.
A pak si koupit tyčinku DELI a je popr..li.
Ještě jednou děkuji panu Chábovi za inteligentní komentáře, které však nadpoloviční skupina obyvatel ČR stejně nepochopí…,“ ukončil své psaní pochvalou Jan Petr a my přehodíme slovo Štěpánu Chábovi, ať se s tím popere po svém. Proč popere? Protože víme, že se něčemu takovému brání.
|
Ano, bráním se, protože to smrdí sebestředností. Panu Petrovi uctivě a pokorně děkuji. Když mi přijde podobné psaní, kde jsem pochválen, dostanu škytavku a rdím se až někam do sklepení. A ano, u toho se usmívám a je mi dobře u pupíku, ale stejně. Většinou na slova chvály neumím odpovědět a pár vět mi trvá i půl hodiny. I teď jsem se přistihl s hlavou v dlaních a přemýšlení o tom, jak dál. Tiše tedy děkuji.
Jan Petr ovšem narazil svým uvažováním o tunokilometrech na problém celé globalizace. Můžeme se ještě vůbec vyvázat z globálního obchodu? Ne pouze my, ale celý svět? Nezačne se obchod rozpadat? Ano, je logické si koupit cibuli, kterou vypěstoval místní zemědělec. Ušetří se tím příroda, ušetří se zdroje, možná bude cibule i levnější (měla by být, ušetřili jsme hafo tunokilometrů), ale nezačne kolabovat ekonomika nějakého jihoamerického státu? Jako mávnutí motýlích křídel. Na jedné straně planety zamává, na druhé straně planety se kvůli tomu strhne bouřka. Pravidlo chaosu? A možná právě v takové fázi jsme. Ale přesto dává smysl koupit si cibuli od místního zemědělce, od toho přes moře pak jen banány, které u nás nevypěstujeme. Ale limit českých potravin v obchodech byl schozen ze stolu Poslanecké sněmovny jako zpátečnický. Hrozí, že nad něčím takovým začne současná Sněmovna uvažovat? Nehrozí. Takže si dál můžeme loupat cibuli od protinožců a hořekovat nad tím, že je to všechno nějak blbě.
Panu Petrovi ještě jednou uctivě děkuju.
|
Vložil: Štěpán Cháb