Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

O prasatech a pivních lahvích. Komentář Štěpána Chába

komentář 06.12.2021
O prasatech a pivních lahvích. Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Odpad, stačí malý náklon, a je z něho pohřebiště

Dnes si dáme takovou upřímně míněnou environmentální, která bude apelovat na to dobré v nás. Protože konec světa se na nás řítí ze všech stran a jeden ta smrtelná muka přestane vnímat, když jich je moc. A tak se koukneme na broučky a ptáčky.

Jak je rok dlouhý, chodím s dětmi na procházky, na výpravy, někam do neznáma. Vždy s sebou beru igelitku (tu hříšnici naší doby, kterou by virtuálně zapálení ekologičtí nadšenci nejradši zakázali). A neváhám se sehnout, kdykoliv potkáme odhozený bordel. Beru všechno, co není kontaminované lidskými sekrety všeho druhu. Když jsme se přistěhovali, nasbíral jsem takhle přinejmenším pytel bordelu týdně. Byly toho stohy. Sbíral jsem dle možností naší popelnice nebo recyklačních kontejnerů. Zvláštní je postoj naší obce. Přišel jsem na úřad a povídám – v lesíku je malý smeťáček, vysbírám, pytle si pořídím, odvezete nasbírané? Poslali mě ke všem čertům, že když si chci sbírat, tak do vlastní popelnice. No, trvalo to měsíc, ale lesík je čistý. Na úřadech holt sedí líné zmije, nedá se svítit. Teď, když už mám široké okolí prochozené, stačí igelitka na čerstvě odhozené úlovky.

Největší svinstvo nadělají skleněné a plastové lahve a plechovky od různých energetických nápojů. Nevadí mi se sehnout, zmačkat, odnést do své recyklační místnosti a tam si to rozdat se svým vlastním enviromentálním žalem. Nejškaredější jsou lahve a plechovky z jednoho prostého důvodu. Topí se v nich drobná havěť. Před měsícem pivní lahev, leží si v trávě jako evoluční výhra v loterii. Jdu pro ni, myslím si na tři koruny, které jsem tím vyhrál v souboji s kapitalismem, zvednu ji, otočím, protože to v ní podezřele žbluňká a z ní se vylije na dvacet chrobáků. Ne, nehemžili se, utopili se v trošce piva. Na dvacet chrobáků kvůli jednomu blbovi, který prostě jen odhodil lahev. Vždyť co s ní jiného, že jo.

Fascinuje mě představa vnitřku takového školním systémem neobjeveného (nebo spíš umocněného) blba. Taková ta vnitřní vyprahlost, kdy mu nedojde, že jeho existence není středem všeho bytí. Kráčí si světem a nevidí, neslyší, nemá potřebu brát ohled. Geocentrický systém jsme odvrhli jako mylný, je na čase odvrhnout i ten ‘homocentrický‘, mohu-li si vybájit nový terminus technicus (a děkuji za pohlavek v komentáři).

A takové lahve a plechovky jsou k potkání neustále. S utopenou drobotinou. Nebo s drobotinou pošlou hlady, protože se prostě chytila do pasti, z které není kudy utéct. A tak prosím blby všech velikostí a barev, odhazujte lahve, odhazujte plechovky, mě to sbírání docela baví, mám z toho takový příjemný pocit dobře odvedené práce, ale probůh, házejte je tak, aby byly hrdlem k zemi. Pak se v nich ta drobotina nebude topit.

Onehdá jsem vítězně kráčel k odhozené plechovce. Ležela pěkně, potvůrka, shýbám se, ale najedou vidím, že se to kolem ní nějak podezřele hemží. Ti malí černí mravenci si v plechovce udělali mraveniště. Krása, přijali, přizpůsobili, přežili. Hotoví preppeři. Plechovku jsem tam nechal. Kdyby plechovku blb odhodil trochu rozšafněji a ona dopadla jen s mírným náklonem, budoucí královna malého mraveniště se v ní prostě utopí a mraveniště není.

Dobrá, dobrá, je sníh, zima, drobotina už tone ve svých zimních boudičkách a snech. Lahve a plechovky se teď budeme intenzivně učit házet tak, aby byly hrdlem dolu, abychom na jaře měli cvik. Ale přeběhněme si ke krmení ptáčků. No jo, i tam se to dá dopracovat. Rád ptáčkům obsypávám parapety našeho domu různým zobáním, přimáznu sádlo, přidám kus špeku. Strom před naším barákem jsem pojmenoval hýlovník. Po ránu je vždycky obsypaný desítkami hýlů, kteří přišli na gáblík k mému oknu. Před lety jsem ke krmení přidával i lojové koule pro sýkory, takové ty v síťce, ovšem jedna sýkorka se mi do síťky chytila a nemohla pryč. Pro děti bylo osvobozování sýkorky prima vytržení z nudy každodennosti, ale pro samotnou sýkorku to musel být zážitek jak z pera Stephena Kinga. Od té doby sice sem tam lojovou kouli pořídím, ale síťku strhnu a kouli píchnu na drát. Prevence proti zážitkům Stephena Kinga.

Smysl tohoto textu? Nejsme tu sami, měli bychom žít tak nějak s ohledem a pochopením pro okolí. Chrobáci v pivní lahvi se neutopili ve zbytku piva s přemýšlením nad smyslem života a jeho konce, chcípli bez myšlenek, ale chcípli vinou lhostejnosti. A lhostejnost je strašná. Jednou si kopne do drobotiny, podruhé se ani neušklíbne nad rozbitou tlamou kolemjdoucího. Zítra se zase patřičně rozkatím nad nějakou další formou konce světa, která se na nás řítí.

 

Vložil: Štěpán Cháb