Ostrovní stát Tuvalu se topí v klimatické změně. Už desítky let v té samé. Komentář Štěpána Chába
komentář
02.12.2021
Foto: Wikimedia Commons / Stefan Linz
Popisek: Ostrov Funafuti je v souostroví Tuvalu největší
Reportérka Seznam Zpráv Jolana Humpálová se vydala do Glasgow na klimatický summit. Ten byl naplněný hrůznými vizemi, velkolepými sliby a ledními medvědy v záchranných vestách, kteří postávali u stánku tichomořského ostrovního státu Tuvalu, kde ledního medvěda neuvidíte, co budete živi (ale to je přesně logika celé klimatické politiky). Jolanu Humpálovou zaujal nejvíc reklamní prostor tichomořského Tuvalu. I slzu dojetí bylo z textu cítit.
Na klimatický summit v Glasgow se tuvalský ministr zahraničí Simon Kofe propojil se zbytkem světa náležitě dramaticky. Nechal si přistavit řečnický pultík do moře, aby mohl pohovořit o potápějícím se ostrovním státu hezky s důrazem na vlastní pravdu. Ale podívejme se do historie podobných nejapných akcí Tuvalanů. 25. 9. 2011 tuvalský potentnát volal o pomoc na newyorském klimatickém summitu. Zmizíme pod mořskou hladinou, dělejte něco. To je deset let zpátky. Od té doby beze změny.
Tu samou písničku tuvalských potentátů nám přinesl rok 2009. V textu Aktuálně.cz se pak objevila klíčová formulace, která definuje tuvalské volání o pomoc: „Peníze tak hodlá získat Tuvalu v zahraničí. Jednou z možností jsou takzvané Mechanismy čistého rozvoje (CDM), v rámci kterých se mohou investoři z průmyslově rozvinutých zemí podílet na redukci emisí v rozvojových ekonomikách, což je vyjde levněji, než kdyby museli snižovat emise doma. Bohaté země tak ušetři, a emise půjdou přesto dolů.“ Prachy, dejte nám prachy, dejte nám hodně prachů.
To samé plácání dlaní do vody ukázali tuvalští potentáti v roce 2007.
V roce 2004 tuvalský potentát Saufatu Sapo'aga pravil na vrchním řečništi OSN o globálním oteplování a tuvalském lidu: „Pomalá a zákeřná forma terorismu proti nám.“ OSN, to je taková mezinárodní organizace, kde se o prachy bojuje doslova v závodních disciplínách a na medaile.
V roce 2002 Tuvalu hrozil zažalovat USA a Austrálii za velkou produkci oxidu uhličitého a o rok později tuvalské PR pro britský Guardian pravilo, že se připravuje velký exodus Tuvalanů, protože klima je pes a brzy jim zaplaví obýváky. V roce 2002 muslimská ekologická vědkyně (bože, to je spojení jak z druhé várky jezdců apokalypsy), jejíž jméno jsem v textu neidentifikoval, pravila: „Myslím, že se máme hodně čeho bát. Cyklony a tropické bouře se od 80. let výrazně zhoršují. Od roku 1999 jsme měli velké sucho. Rostou také záplavy způsobené extrémně vysokými přílivy.“ Přeloženo – brzy zemřeme.
A pozor, máme tady řachandu z roku 1996, kdy vědečtí pracanti oznámili, že Tuvalu do několika desítek let zanikne, ocitne se pod mořskou hladinou. „Vzhledem ke své poloze a fyzické povaze je Tuvalu zvláště náchylné k nepříznivým dopadům změny klimatu a zejména stoupající hladiny moře,“ uzavírá vědecká studie z roku 1996, jejímž spoluautorem je Regionální program životního prostředí jižního Pacifiku a japonská vláda. V některém z mnou odkazovaných textech je k zachycení informace, že hladina moře na tuvalském pobřeží vystoupala o závratných 1,3 milimetru a to bůh ví jestli.
Pokračovat bych mohl do aleluja. A to jsem, podivte se spolu se mnou, nemusel opustit svůj malý pokoj v malé vesnici na severu Čech a zajet obdivovat lední medvídky se záchrannými vestičkami u reklamního stánku tuvalských aktivistických dotačních závisláků někde ve Skotsku.
Dovolím si poukázat i na hlídacího psa Jolanu Humpálovou. Výlet do Skotska si jistě užila, zaslzela si nad trpící planetou a udělala v ČR tuvalské dotační žízni výborné PR. Troufám si ale tvrdit, že s takovou jsme se ocitli na poli roztomilých mončičáků, nikoliv na poli ostrých hlídacích psů demokracie. Protože z myšlenkových map Jolan Humpálových nevyjde nic jiného, než dojetí nad nafukovacími ledními medvídky se záchrannými vestičkami a oběšenými tučňáky (!!!). Tam jsme pak u novinařiny snadno ovlivnitelné sněhové vločky, jejíž texty mají prakticky nulovou vypovídací hodnotu. Jelikož vypovídají vlastně jen o samotné Jolaně Humpálové a jejím ideologickém nadšení pro radikální řešení. Zatím ne konečné, ale radikální rozhodně.
Vložil: Štěpán Cháb