A takhle to dopadne s celou tou ekologickou parádou. Papírová brčka jako symbol. Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: No na fotce vypadají dobře, ale v realitě? Tam už je to jiné.

Někdy, když není jiného zbytí, musím vzít do obchodu své malé haranty. Mám jim pak za povinnost koupit pitíčko a dobrotku. Oba se vždycky vrhli na přeslazené džusíky s brčkem. Ovšem přišla nová doba a s ní noví potentáti, kteří se nezakecají. A tak plastová brčka nahradila z nařízení Evropské unie brčka papírová. A je to nádhera.

Před asi měsícem jsme vyrazili do obchodu. Potřeboval jsem upéct koláč a chybělo mi pár ingrediencí. V obchodě, po oběhnutí naplánovaných položek, jsme přešli k džusíkům. A ejhle, nová várka s novými brčky. Už před dvěma roky, když si tuto absurditu unie odsouhlasila, jsem harantům říkal – už brzy brčka zmizí, prezidenti to rozhodli. Haranti ze mě měli srandu. Smáli se mi, až se za břicha popadali, a říkali mi – taťuldo (oni mi tak říkají, protože to nemám rád), ty si z nás děláš srandu – a teď, po dvou letech implementací na úrovni národních vlád, jsme stáli před regálem s džusíky. Místo plastových brček papírová. Zachvátilo nás temné vzrušení. Je to tady. Už je to tady, taťulda nekecal a osvědčil se jako znalá autorita. Haranti ke mně obdivně vzhlédli a já si připadal jako vědma z Apollónova chrámu v Delfách. A jak se patří jsem si to užíval.

Průzkum nového trhu z pohledu haranta

Venku jsme si sedli k houpačkám a jali se zkoumat novotu. Bude to fungovat? Ale jistě, naši prezidenti to přece vymysleli a ti jsou... musí být moudří. Ale v koutku mysli nám hlodaly pochybnosti. Papír se přece rozmočí. Ve vodě. Zkušenost nám velí nebýt důvěřivými. Zapíchli jsme brčko do připraveného otvoru. Zatím dobré. Jde to. První harant nasál džus. Očka mu zářila. Naši prezidenti ví, jak nám pomoci, jak to za nás vymyslet. Papírové brčko funguje, prezidenti dokázali překonat zákonitosti fyziky. Odložil tedy džusíček na lavičku a jal se vybalit nakoupenou dobrotku. Chvíli se zaobíral pojídáním a kritickým obhlížením bojového pole s houpačkami odhadoval skutky příští. Pak odběhl. Pohoupal se, dvakrát si rozbil ciferník, jednou mírně zaplakal, a pak, pro prožitých zážitcích, přibíhal zapít vše džusíkem.

Psali jsme

Pěna dní chytila patinu nepříčetnosti. Menstruující muži jako hlavní téma. Komentář Štěpána Chába

A jaké bylo jeho překvapení. Brčko nabylo podoby bahýnka. Začínalo se vlivem tekutiny rozpouštět. Harant vznesl námitku i ke změně chuti džusíku. Ochutnal jsem. A ano, v džusíku bylo cítit rozpuštěné papírové brčko a snad i lepidlo. Och, jaká to hrůza se prolnula v očích harantů. Jejich oblíbený nápoj je ztracen. Houpačky otrocky visely na řetězu, v nedalekém háji zlověstně zahučel vítr. Já stál před otázkou, jak harantům vysvětlit, že prezidenti, kteří to všechno nařídili, jsou moudří, a ne prachsprostí blbouni. Vizionářsky jsem hleděl do dáli, útroby ve mně kolotaly úporným přemýšlením, jak se k takové otázce postavit. Ale marné bylo kolotání útrob. Než jsem stačil vykoktat odpověď, slyšel jsem pronikavý křik – hele, taťuldo, hele co dovedu – zaostřil jsem krhavý zrak ku zdroji hlomozu. Harant se houpal bez držení. Obdivuhodný výkon, který si zasloužil okamžitě prudkého aplausu. A já cítil, jak z každého plácnutí dlaně o dlaň, z každého zhoupnutí harantí existence na houpačce, se celá otázka pitomých prezidentů stává nepodstatnou. Pitomosti se dá jen obloukem vyhýbat. Dokud vám neukradne váš oblíbený džusík. Vaše oblíbené auto. Vaši oblíbenou kratochvíli. Vaši oblíbenou existenci. A nahradí ji nějakou Potěmkinovou vesnicí.

Vložil: Štěpán Cháb