Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

A takhle to dopadne s celou tou ekologickou parádou. Papírová brčka jako symbol. Komentář Štěpána Chába

komentář 12.07.2021
A takhle to dopadne s celou tou ekologickou parádou. Papírová brčka jako symbol. Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: No na fotce vypadají dobře, ale v realitě? Tam už je to jiné.

Někdy, když není jiného zbytí, musím vzít do obchodu své malé haranty. Mám jim pak za povinnost koupit pitíčko a dobrotku. Oba se vždycky vrhli na přeslazené džusíky s brčkem. Ovšem přišla nová doba a s ní noví potentáti, kteří se nezakecají. A tak plastová brčka nahradila z nařízení Evropské unie brčka papírová. A je to nádhera.

Před asi měsícem jsme vyrazili do obchodu. Potřeboval jsem upéct koláč a chybělo mi pár ingrediencí. V obchodě, po oběhnutí naplánovaných položek, jsme přešli k džusíkům. A ejhle, nová várka s novými brčky. Už před dvěma roky, když si tuto absurditu unie odsouhlasila, jsem harantům říkal – už brzy brčka zmizí, prezidenti to rozhodli. Haranti ze mě měli srandu. Smáli se mi, až se za břicha popadali, a říkali mi – taťuldo (oni mi tak říkají, protože to nemám rád), ty si z nás děláš srandu – a teď, po dvou letech implementací na úrovni národních vlád, jsme stáli před regálem s džusíky. Místo plastových brček papírová. Zachvátilo nás temné vzrušení. Je to tady. Už je to tady, taťulda nekecal a osvědčil se jako znalá autorita. Haranti ke mně obdivně vzhlédli a já si připadal jako vědma z Apollónova chrámu v Delfách. A jak se patří jsem si to užíval.

Průzkum nového trhu z pohledu haranta

Venku jsme si sedli k houpačkám a jali se zkoumat novotu. Bude to fungovat? Ale jistě, naši prezidenti to přece vymysleli a ti jsou... musí být moudří. Ale v koutku mysli nám hlodaly pochybnosti. Papír se přece rozmočí. Ve vodě. Zkušenost nám velí nebýt důvěřivými. Zapíchli jsme brčko do připraveného otvoru. Zatím dobré. Jde to. První harant nasál džus. Očka mu zářila. Naši prezidenti ví, jak nám pomoci, jak to za nás vymyslet. Papírové brčko funguje, prezidenti dokázali překonat zákonitosti fyziky. Odložil tedy džusíček na lavičku a jal se vybalit nakoupenou dobrotku. Chvíli se zaobíral pojídáním a kritickým obhlížením bojového pole s houpačkami odhadoval skutky příští. Pak odběhl. Pohoupal se, dvakrát si rozbil ciferník, jednou mírně zaplakal, a pak, pro prožitých zážitcích, přibíhal zapít vše džusíkem.

A jaké bylo jeho překvapení. Brčko nabylo podoby bahýnka. Začínalo se vlivem tekutiny rozpouštět. Harant vznesl námitku i ke změně chuti džusíku. Ochutnal jsem. A ano, v džusíku bylo cítit rozpuštěné papírové brčko a snad i lepidlo. Och, jaká to hrůza se prolnula v očích harantů. Jejich oblíbený nápoj je ztracen. Houpačky otrocky visely na řetězu, v nedalekém háji zlověstně zahučel vítr. Já stál před otázkou, jak harantům vysvětlit, že prezidenti, kteří to všechno nařídili, jsou moudří, a ne prachsprostí blbouni. Vizionářsky jsem hleděl do dáli, útroby ve mně kolotaly úporným přemýšlením, jak se k takové otázce postavit. Ale marné bylo kolotání útrob. Než jsem stačil vykoktat odpověď, slyšel jsem pronikavý křik – hele, taťuldo, hele co dovedu – zaostřil jsem krhavý zrak ku zdroji hlomozu. Harant se houpal bez držení. Obdivuhodný výkon, který si zasloužil okamžitě prudkého aplausu. A já cítil, jak z každého plácnutí dlaně o dlaň, z každého zhoupnutí harantí existence na houpačce, se celá otázka pitomých prezidentů stává nepodstatnou. Pitomosti se dá jen obloukem vyhýbat. Dokud vám neukradne váš oblíbený džusík. Vaše oblíbené auto. Vaši oblíbenou kratochvíli. Vaši oblíbenou existenci. A nahradí ji nějakou Potěmkinovou vesnicí.

 

Vložil: Štěpán Cháb

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace