Uši, kam se podíváte. Slyší, registrují, zapisují si. Nežádán, Google nahrává konverzaci. Komentář Štěpána Chába
komentář
05.07.2021
Foto: Pixabay
Popisek: Sleduje? Odposlouchává? Nejspíš ano
Stalo se mi to před dvěma týdny. S mou krásnou paní se rádi sem tam zhádáme o nějaké světoborné otázce. Nejčastěji o víře v Krista, protože má krásná paní je tuze věřící, ač nepraktikující, a já jsem starý zarputilý pohan, který Kristovu roli v historii chápe jako roli masového vraha společnosti, kultury i vývoje. Nejsou to hádky kruté, ale čistě akademické, kdy na sebe s láskou řičíme protichůdné argumenty a nakonec se navzájem neslyšíme, ale vedeme dlouhé monology. No, pro ostudu.
A před dvěma týdny jsme se zhádali jako koně právě o Kristovi. Od té doby mi sem tam na různých webech vyskočila reklama na pochybnou webovou stránku Ježíš tě má rád. Na webové stránce jsem byl přesvědčován o marketingově kladné stránce katolické církve – Ježíš má rád. Všechny. Víra léčí rakovinu. Léčí i z hříchu. Stačí věřit té správné organizaci zaměřené na spásu. A spoustu dalších naprosto fascinujících záležitostí stran podlehnutí. Skvělé.
Jedno z videí serveru Ježíš tě miluje. Nářez, doslova
Musím poznamenat, že Kristovu (ne)existenci jsem si při vášnivé debatě negooglil, počítač jen nečině naslouchal naší komunikaci, kde slova Ježíš a Kristus zazněla nesčetněkrát. A hned na druhý den mě obklopilo marketingové oznámení, že Ježíš mě má rád. A mě hned napadlo – sakra, jak to ten Google ví? A má mě Ježíš rád, když to tvrdí Google? Ten ví přece všechno. A ví všechno, před nedávnem na to kápl indický parlamentní výbor pro informační technologie a vzal si na kobereček zástupce Googlu, kteří nahodilé odposlouchávání přiznali. Jen nahodilé. Náhodné.
Google se jen přeslechl
Proč nahodilé a náhodné? U chytrých zařízení stačí říct ‘OK, Google‘ nebo ‘Hej, Google‘, aby se asistent internetového korporáta aktivoval a začal analyzovat, co uživatel chce vyhledat. Stane se pak, že se Google asistent splete, a jiný shluk slov vyhodnotí jako povel k uvedení do naslouchacího módu. A začne nahrávat. Úryvky takových konverzací jsou pak k dispozici pracovníkům korporace. Prý se nejedná o úryvky citlivé a osobní, ale pouze obecné. Jak to a kdo rozlišuje, řečeno nebylo. Jedná se prý, informoval server Živě.cz, o 0,2 % konverzací. Je to jen 0,2 %? Proč Googlu věřit? Dává nějaké záruky? Nebo je to jen čestné slovo, kterému věřit je vlastně bláznovství.
Nemám chytrá zařízení, žádná. Telefon pitomý a tlačítkový, v počítači vypnuté veškeré zásahy třetích stran, mikrofony vypnuté, přesto jsem byl obšťastněn oznámením, že Ježíš mě miluje. A to rozhodně není ojedinělý případ. Bavili jsme se o Španělsku v souvislosti se španělskými filmy. Několik dní jsem pak byl terorizován reklamami na kurzy španělštiny a na dovolenou ve Španělsku. Probírali jsme neutěšený stav naší zahrady, následující dny jsem byl zavalen nabídkami různých zahrádkářství a zahrádkářských center. Negooglil jsem, pouze jsme se bavili. Z toho usuzuju, že podmínky, které si člověk v počítači zaškrtne, viz vypnuté mikrofony, jsou jen pro efekt vyvolání důvěry. Však Edward Snowden, uprchlík z USA do Ruska, při jednání strká mobilní telefon do mikrovlnné trouby (nezapnuté), protože mikrovlnná trouba odstíní všechny vlny. I ty, které dávají mobilnímu telefonu uši.
Fascinující, ale děsivé
Technologický vývoj je fascinující. V němém úžasu často sleduju, kam jsme se jako lidstvo dopracovali. Naprosto fascinující. Ale někde jsou dveře, které bychom měli otvírat velmi opatrně, některé bychom neměli otvírat vůbec, naopak bychom je měli zalígrovat, zaplombovat a dát k nim varovné cedule s mnoha vykřičníky. Troufám si tvrdit, že tohle jsou jedny z těch dveří, kde bychom měli vytvořit dokonce minové pole, aby se je někdo nepokusil prolomit. My naopak pevnou pozici korporací v zásazích do našeho soukromí podporujeme. Říct ‘Hej, Google‘ je totiž tak futurologické.
Vložil: Štěpán Cháb