Místní podnikatelský boss staví barák v přírodním parku. Z úřadů si nic nedělá, a co je horší, úřady také nedělají nic. Až musel ombudsman...

Foto: ČT / repro (stejně jako ostatní snímky v článku, pokud není uvedeno jinak)

Popisek: Snímek je z loňského roku, nyní je již hrubá stavba hotová, i omítky jsou nahozené

Každého z nás štve, když si musíme střihnout i jednodenní kolečko po úřadech. Nikomu se tam nechce, je to zdlouhavé, plné byrokratických nástrah a mnohdy i neochoty vyjít člověku vstříc. A tak se někteří uchýlí k tomu, že se byrokratickému kolečku vyhnou. Někdy se to utají, někdy to projde, ale při stavbě velkého domu v chráněné přírodní rezervaci? Tam reálně hrozí, že se někdo všimne. Jenže všimne si vůbec? A když, tak s jakou efektivitou?

Podnikatel Miroslav Š. staví už od jara dům v ochranném pásmu přírodního parku Dolní Poohří kousek od Budyně na Litoměřicku. Tedy staví, tvrdí, že on nic nestaví, u jednání je vždy přítomná Lenka B., jeho partnerka. Kdyby byla stavba řádně posvěcená úřady, už by se po pozemku potulovali jejich přátelé a známí a oslavovali by kolaudaci. Jenže tady ke kolaudaci s největší pravděpodobností nedojde. Proč? Stavební úřad nevydal pro stavbu povolení. A podnikatel si přesto jel svou a zahájil v přírodní rezervaci výstavbu svého, z našeho pohledu, trochu zvrhlého snu.

Stav v září 2020, nízká dvoukřídlá stavba je už vyzděná, zasazena jsou do ní plastová okna. Hotová je i střecha, na jedné její straně jsou dokonce solární panely. Foto Facebook

Zvrhlý sen o vile v lůně přírody

Vedle pozemku, kde vyrostla černá stavba, je rybník, který úředně říká pane právě podnikateli Miroslavu Š. Nedaleko je lužní les, který je od roku 2000 veden jako přírodní rezervace, protože v jeho útrobách je k vidění, a hlavně k ochraně, vzácná biodiverzita rostlin i živočichů. Přičemž v přírodní rezervaci se nesmí stavět. A když už, tak za velmi přísných podmínek a v konzultaci s tisícem a jedním úřadem. Jenže Miroslav Š, nebo Lenka B., měli nejspíš sen. U rybníku je nádherně, nedaleký les utišuje podnikáním zjitřenou mysl, tady by se to bydlelo.

A tak zažádali o povolení postavit si zde dům. Toho se jim nedostalo. Pozemek je nejen v ochranném pásmu, ale zároveň je veden jako orná půda, nikoliv jako stavební parcela. Došlo tedy k žádosti o změnu územního plánu z ornice na parcelu. Bez úspěchu. Došlo tedy ke snaze změnit územní plán z ornice na rekreační místo. Bez úspěchu. Osobní prospěch kolidoval s prospěchem obecným a ten obecný jednoznačně zvítězil. A v tu chvíli, nejspíš, v podnikateli a jeho družce bouchly saze. „A já to tam postavím, i kdybych měl jít do války s celým světem,“ zazněla nejspíš bojovná věta. A začalo se stavět.

Stavba se nachází v ochranném pásmu přírodního parku Dolní Poohří, kde přežívají desítky ohrožených a chráněných druhů

Rybolov a boj o život

Po pozemku se začali s jarem hemžit dělníci. A stavba jim utěšeně rostla pod rukama. Jen když přijela kontrola z České inspekce životního prostředí, utekli se dělníci pod ochranu už stojícího altánku a v rukou pruty, tvářili se jako skupina zapálených rybářů (s montérkami od malty). Když kontrola odjela, nahnali se dělníci zase ke kolečkům a lopatám a netuše, že je pozoruje ta samá kontrola, která se pro jistotu vrátila, stavěli černou stavbu. Na stavbě došlo i k neštěstí. Jeden dělník se v létě vážně zranil, po převozu na nemocnice zemřel. „K ničemu se nebudu vyjadřovat,“ sdělila k nešťastné události Lenka B. redakci iDnes.

Inkriminovaný pozemek s domem je v těsném sousedství rybníka, který patří podnikateli Miroslavu Š.

Úřední šiml zasahuje rychlostí ledovce

Jenže zásadní slovo v celé věci měl libochovický stavební úřad, pod který území spadá. Ten jednal nanejvýš ospale. Roudnická radnice třikrát urgovala nečinnost stavebního úřadu na magistrátu Ústí nad Labem, magistrát třikrát urgoval libochovický úřad. Nic. Vedoucím stavebního úřadu v Libochovicích je Dušan Oslej. „My konáme. Možná trochu pomaleji, než by bylo záhodno,“ řekl Deníku do telefonu. „Tyto věci navíc nedělám pravidelně, nemáme tu právníka. Pro mě by to znamenalo věnovat se jen tomuto 14 dní. A musel bych odsunout práci pro obyčejné slušné lidi.“ Pomalejší tempo přičítá i koronavirové krizi a v létě i dovoleným. Kdyby s takovou přišel obyčejný člověk na úřad, vytřou s ním podlahu, vyždímají jej nad pokladnou a pošlou na rekreaci do exekuce.

Do věci se musel vložit ombudsman. „Rovnost před zákonem a vymahatelnost práva patří nejen k pilířům demokracie, ale jsou i základem důvěry lidí ve státní orgány. V tomto případě však veřejnost mohla nabýt dojmu, že se buď toleruje stavět cokoli a kdekoli i bez povolení, nebo se respektování zákona nevyžaduje od všech stejně. Stavební úřad sice posléze vyzval stavebníka, aby v nepovolené stavbě nepokračoval a pak mu i nařídil stavbu zastavit, ovšem výstavba dál probíhala a stavebník svůj objekt v podstatě dokončil. Pokud nyní stavební úřad nařídí odstranění stavby, bude stavebník povinen rozhodnutí respektovat bez ohledu na míru dokončení stavby, protože ta byla od samého počátku realizována bez povolení a s ohledem na platný územní plán ji nelze povolit ani dodatečně. Bude tedy na stavebním úřadu, aby zajistil průchod právu,“ shrnul svůj příspěvek do kauzy ombudsman Stanislav Křeček.

Budova Veřejného ochránce práv v Brně, který se do věci vložil. Foto Facebook

A tak budova v přírodní rezervaci stojí, zahradní architekt už načrtnul do krajiny své umění a Miroslav Š. s Lenkou B. možná sní o tom, že stát s koronakrizí zmizí a oni se ocitnou na planetě sami. Pak by asi nevadilo, kdyby si postavili haciendu třeba uprostřed Václavského náměstí. Jenže jsou sny a sny. Martin Luther King měl také sen, ale daleko méně arogantní a sobecký, než jaký se zdál Miroslavu Š. a Lence B. Peníze nejsou všechno. Naše společnost by měla stát na určitých morálních základech. Jsou mezi námi tací, kteří je prostě nemají. A libochovický stavební úřad? Měl by dostat cenu Ministerstva pro místní rozvoj za příkladnou efektivitu při svých řízeních. Nebo by se tam mohly začít prohazovat kádry.

Vložil: Kamil Fára