My z regionů jsme jen kanónenfutr pro fabriky, zdá se. Komentář Štěpána Chába
komentář
11.11.2020
Foto: ČT
Popisek: Na vesnici žijí lidé, nebombardovat!
„Řešíme kdejakou hospodu. Máme čtyřicet tisíc hospod. Na tripartitě jsem řekl, že máme podporovat ty, kteří něco vyrábějí a dělají přidanou hodnotu a ne firmy, které de facto žijí ze spotřeby. Možná se budeme divit, a až skončí tato fáze uzavřené společnosti, tak zjistíme, že restaurací potřebujeme jen polovinu. Naštěstí stále běží a funguje průmysl,“ řekl pro CNN Prima News předseda Asociace samostatných odborů Bohumír Dufek.
„Musíte nám pomoct, Vy, řadoví komunisté, protože pak jsme my na Ústředním výboru KSČ jako kůl v plotě,“ kontroval Dufkovi už před více než třiceti lety Milouš Jakeš, který si, na rozdíl od Dufka a jeho souputníků, s hrůzou uvědomil, jak je KSČ odtržená od lidí a venkoncem i od samotné reality. Pan Dufek se myšlenkově odkopal jako soudruh sedmdesátých let, kterému k plnému štěstí stačily naplněné továrny a na papíru hezky vymalovaný socialistický sen. Hlavně že žací stroje žnou a uhlí se doluje. Dál jsme nedorostli.
A co paní Zagorová, pořád je to hodná holka?
Jenže my v těch regionech nemáme už ani moc těch továren, kde bychom mohli popřít svého z lockdownu rozdováděného ducha a podle pana Dufka bychom měli zavřít i těch několik málo hospod, které nám tu zbyly. Já vím, při procházce večerní (ale i ranní a polední) Prahou na člověka udeří až rozmazlený počet restaurací, náleven, kaváren a pivnic, ale u nás v regionech? Tady to tak slavné není. Jedna hospoda na vesnici? Tady když se začne škrtat, tak je to škrtání takové příliš definitivní. V Praze se člověk za pivem přesune jen o ulici dál a udělá na sociální síti rozhořčeného smajlíka. Ale tady? Tady to bude procházka mezi rozhořčenými smajlíky v reálu, řekl bych. Přímo neutěšený průvod rozhořčených smajlíků.
A asi nejdůležitějším sdělením posledních dní je, že za mizernou situací stojí mnohá rozhodnutí vlády. To ona omezuje, zastavuje, zavírá, škrtí, rdousí. A to vše s natolik mizernou efektivitou a špatným načasováním a naplánováním, až jsme se ocitli na předních místech v soutěži Nejhůře zvládnutá epidemie covidu na celém světě. A před kamery televize se posadí pan Dufek a sdělí krachujícím hostinským – pfche, továrny pořád jedou. Pan Dufek svým prohlášením zredukoval život ve společnosti na suché číslo DPH, nedokázal do něj zahrnout život jako takový a oznámil světu (České republiky), že život je pouze v Praze (s občasným přesahem do Brna). My z regionů jsme jen kanónenfutr pro fabriky. To je tak odtržené od reality, že by se to mělo až sochat.
...vypadají přitom jako přátelé, určitou dobu
„To není jednoduchý proces ta přestavba. Není. To je proces, bych řekl, v kterým se ne každý dost vyzná a proces, do kterýho mohou vstoupit nepřátelé a vypadají přitom jako přátelé, určitou dobu,“ vložil do historie povedených projevů další slova Milouš Jakeš. A jako kdyby na vzdálenost třiceti let zase reagoval na pana Dufka. Pražský centrismus je smutná ukázka našeho porevolučního vývoje. Není jen Praha a její přehlcenost hospodami. Je i zbytek republiky, kde jedna zkrachovalá hospoda znamená zkrachování veškerého restauračního, a tedy i rekreačního vybavení v lokalitě. A je trochu bezcitné a mimo realitu zkonstatovat, že je to jedno, protože fabriky jedou.
Duše českého národa i přes veškerou snahu posledních několika málo let stále dlí v hospodě, ne ve fabrice. Měli bychom vší silou usilovat o to, aby tam zůstala a nepřesouvala se mezi brutální slova – flexibilní, efektivní, ekonomicky výhodné,… Zabije ji to a udělá to z nás Němce. Pak se někdo může podivovat nad tím, že se tu v jeskyních a ze stromů s kyjem v ruce smějeme pražskému snobismu. Jen s tím, že ten smích v poslední době zní dost křečovitě a unaveně. Hořkne nám na jazyku.
Vložil: Štěpán Cháb