Tak jsme na distanční výuce… proboha, vyhoďte ta nemehla. Komentář Štěpána Chába

Foto: Facebook

Popisek: Vítání prvňáčků v přípravně na montovnu

Přišly nám první materiály stran distanční výuky. A protože jsem rodič všetečně zajímající se, všechny jsem si patřičně prostudoval a následně ve vzteku vyběhl po schodech až na půdu a začal ze střešního okna výhružně sledovat okolí. Kdyby v mém dohledu chtěl Hitler začít se svým Pivním pučem, po spatření mé hlavy čouhající ze střešní krytiny by prchl a historie by byla ušetřena několika žaludečních výplachů. Tolik vzteku jsem polykal a vyzařoval.

Předmětem veškerého výplachu, který soudružské učitelstvo naší školy předvedlo, se ani náznakem neotřelo o pojmy jako vlastní bádání, vlastní iniciativa, láska k vědění, kreativita, nevedla k touze vědět a poznávat. Bylo to tradiční školní ptydepe, které jsem prožíval i já při mých studiích. Bylo úplně stejné. Jako přes kopírovací stroj. Bez jakéhokoliv zájmu o daný předmět byť jediného z učitelů. Katalog blbých otázek, které studujícího navádějí k ještě blbějším odpovědím. Mistr předává nadšení, jehož součástí by mělo být i vědění. Soudruzi kantoři předávají vědění bez jakékoliv naděje na nadšení. I onanování na veřejném prostranství by bylo poučnější, člověk by si alespoň promrskal trestní zákoník v praxi.

Nuda

Až mi z toho vyšlo děsivé zjištění. Do školních tříd by se dali instalovat dřevění paňáci s nahranou audiosmyčkou, která by neustále opakovala – ticho, ticho, píšu pět, ticho, nebavit se, poslouchej, opakuj, reprodukuj, nešuškat si, ticho, píšu pět – a před žáky by byly studijní materiály, které někdy před šedesáti lety sepsal učitel Standa Vořech aktualizované o nové poznatky, které se objevily ve školních osnovách. Přičemž záznam Standy Vořecha by byl jako z katalogu kancelářských sponek. Nic dalšího není potřeba. Učitelé totiž učí nudu, nekonečnou a bezbřehou nudu, v níž kterákoliv mysl nemůže nic jiného, než se pokoušet o kreativní způsob sebevraždy. A já se ptám. Po sto padesáté páté se ptám – copak se nudou dá vychovat k lásce k čemukoliv? Vždyť nechutně nudíte. Jste esencí nudy. Strašlivé nudy, která z člověka ostrouhá všechno zajímavé.

Má být škola estráda? Ale vůbec. Nemluvím o netflixové zábavě, která otupuje podobně jako školní nuda. Má být naplněná slovem heuréka (ne ten srovnávač cen, ale nadšené provolání při objevu). Škola má být tvrdě individualizovaný soubor bádání, který vede ke kreativitě, spolupráci, nadšení a hlavně k objevování a prohlubování jedinečného talentu každého z dětí. Protože po blbých otázkách a blbých odpovědích, promiňte mi, dojdeme k blbým občanům. Není jiné cesty. Prostě není. Škola není naplněna slovem heuréka, ale slovy ´zopakuj a mlč´. Proč, když víme, že tím většinu dospívajících odstřelujeme někam k pásu v montovně?

Průplav Odra Labe Dunaj? Do školství se mají investovat peníze, protože tam ta investice má skutečně smysl. Zaplatit ty nejlepší, kteří by do dětí přelili nadšení, drasticky reformovat vše od školních kříd až po hlavy učitelů. Dát učitelům a tím žákům a studentům naději, že to, co musí podstupovat, dává smysl. Průplav z nás udělá překladiště, jen další formu montovny, na které jako společnost nevyděláme. Ale jen ztratíme. Naším cílem má být emancipace společnosti, ne její další uvržení do služné polohy v montovně nebo u překladiště. Kdosi u průplavu dál za příklad Baťův kanál jako ukázku růstu společnosti. A má se o to starat stát? Houbeles. Ten má tak maximálně toužit po tom, aby tu rostl jeden Baťa za druhým. Jeden vizionář za druhým. O takové věci, jako je průplav, se mají s nadšením přetahovat právě vizionáři ze soukromého sektoru a ne nějaký Havlíček, který jde příští rok od válu, tomu může být všechno dokonale jedno. Ale to by se muselo investovat do reformovaného školství, ne do blbého průplavu.

Při otevření zadání od soudruhů učitelů jsem si jen řekl: Bože, do něčeho takového jsem uvrtal vlastní děti. Vždyť je to čiré zoufalství. Platy mají učitelé důstojné, ale práci odvádění zoufale nedůstojnou a mizernou. Vyměňte je, vyměňte jim hlavy, nuťte je myslet a vymýšelet nové cesty. Naučte je někdo předávat nadšení. Vždyť od toho tam jsou. Učitelé nesmí žít ve stereotypu známkování písemek, musí permanentně sedět na ježkovi, který je bude nutit do snahy nadchnout, do něčeho, co je víc živé, než kus šutru. Nevyrábějte blbé občany. Prosím, vždyť tím zemi škodíte víc, než by dokázala jakákoliv pátá kolona.

Psali jsme

Pražští úředníci by chtěli lepší kotce pro týrání svých spoluobčanů. Komentář Štěpána Chába

Modlitba p*čujícího rodiče

Jasně, že pod hvězdičkou můžete vidět písmeno ‘e‘, co by ne. Já jej tam také, ve své morální existenci, vidím, co by ne. Teď k té modlitbě – dej, Bože všemocný a vševidoucí, aby si tento text nepřečetl ani jeden učitel mých dětí. Cítil by se dotčen a příznakem dotčeného kantora je jistá nelibost, kterou začne projevovat proti mým harantům. Jejich blbé odpovědi na blbé otázky bude hodnotit zhoršenou známkou ne pro blbost odpovědí, ale blbost jejich p*čujícího rodiče. Ovšem dej, Bože nadoblačný, aby si text přečetli všichni ostatní učitelé a svým zářným příkladem začali měnit ten zahnilý systém českého školství, který je tu opravdu už jen ke škodě všem. Amen. Já vás mám, milí učitelé, moc rád, jen pohrdám systémem, který vy do puntíku naplňujete.

Vložil: Štěpán Cháb