Na chudej lid holt musí být přísnost. Sankce a penále od finančáku s příchutí Balkánu. Komentář Štěpána Chába

Foto: Lucie Bartoš

Popisek: Finanční úřad, místo, kterého se děsí firmy i občané

Platit daně se nechce nikomu. Je to zkrátka povinnost, kterou chápeme, víme, že je potřebná, ale při pohledu na rozhazovačnost státu si často musíme říct – a pro tohle jsem odtrhával dětem od huby? Platforma Rozumné právo přišla s výzvou, aby se citelně snížily daňové sankce, úroky z prodlení, ale aby začaly finanční úřady na konkrétních případech také více rozlišovat mezi tím, jestli v daňových přiznáních došlo k úmyslné, či neúmyslné chybě.

Zároveň platforma poukazuje na to, že náš daňový systém je nepřehledný a nedává podnikateli příliš možnost se od státu dozvědět, jak v mnohých konkrétních věcech správně postupovat. A přitom, zjistí-li pochybení, chová se finanční úřad jako pitbull. Zahryzne se a nepustí, dokud podnikatel nevykrvácí jak doměřenou daň, tak i 20 % z doměřené částky jako penále. Ano, finanční úřady se chovají velmi tvrdě. Sankce, úroky a penále jsou nebývale tvrdé.

Ale…

Platforma Rozumné právo se zaměřila na výši sankcí a penále, ale nevěnovala příliš pozornosti právě nepřehlednosti a složitosti daňového přiznání, u kterého se člověk musí stát specialistou, nebo si specialistu najmout, aby vše vyplnil tak, aby neohrozil svou budoucí existenci, která by se při chybě v přiznání naplnila škaredými výrazy na tvářích úřednic finančních úřadů. A tam bych viděl větší problém.

Když jsem byl nucen vyplňovat své daňové přiznání, připadal jsem si jako u výslechu, kde byly jen dva zlí vyšetřovatelé a hřebík zatlučený do desky stolu (hodný vyšetřovatel chyběl zcela). Potil jsem se hrůzou, polovinu nechápal, netušil, kam co mám vyplnit, a i přes použití různých interaktivních formulářů s vysvětlujícími komentáři jsem byl z finančáku vyhnán jako podomní obchodník s vyhořelými svíčkami. Proti mně seděla psychicky narušená osoba a s úsměvem, za kterým se daly tušit žiletky a provazy, řekla mile – máte to všechno blbě, sepište opravné přiznání. Na můj psí výraz a otázku – mohla byste mi, prosím, poradit – se její úsměv jen rozšířil a já prchal jako Frodo do Hory osudu. Hnali se za mnou černí jezdci, málokdo vydrží stát na místě. Musel jsem si přes naši šlechetnou šéfredaktorku sjednat účetní, které trvalo tři dny, dát to vše do kupy. Abych se nemusel podívat do tváře oné psychicky narušené osobě, zřídil jsem si datovou schránku a nadále veškerý kontakt s finančákem vedl přes bariéru internetových dálav.

Neúmyslná chyba

Pozastavil bych se ovšem nesměle u pojmu ‘neúmyslná chyba‘ v daňovém přiznání, který prosazuje platforma Rozumné právo. Jak se taková neúmyslná chyba bude prokazovat? A jak se bude prokazovat, že to nebyla úmyslná chyba? Ono bude stačit nasypat polovinu faktur za desku svého stolu a tvrdit, že tam spadly vinou uklízečky? V tu chvíli má finančák blahosklonně pokývat hlavou, politovat nebohého zaměstnavatele uklízečky a nezjišťovat, jestli neúmyslná chyba nebyla způsobena zcela úmyslně? To je problematický požadavek, který by, při uvedení do praxe, zahltil a znepřehlednil všechen ten binec ještě víc.

Psali jsme

Pražští úředníci by chtěli lepší kotce pro týrání svých spoluobčanů. Komentář Štěpána Chába

Zjednodušení

Celou záplavu sankcí a penále by vyřešilo zjednodušení… ba přímo zprimitivnění celého daňového přiznání a venkoncem i systému. Pokud se nějaká vláda v příštím století… jsem optimista, vím, dobrá, tak v přespříštím století odhodlá k digitalizaci celého toho bince, nebylo by od věci začít s desetiletými haranty. Posadit různorodou, přímo multikulturně rozvětvenou skupinu desetiletých dětí a postavit vše tak, aby to pochopily bez větší námahy právě tyto děti. Pak můžeme očekávat rapidní úbytek chyb v daňových přiznáních. Ať úmyslných, nebo neúmyslných. Platformu Rozumné právo lze jen a jen pochválit za to, že se snaží zlidštit ten nelidský systém, který krmí státního molocha. Jen bych doporučil jít více po podstatě problému, tedy po zbytečné složitosti a nepřehlednosti.

Vložil: Štěpán Cháb