Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou středu i neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla a bude, anebo naopak

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Nabízíme bílé maso a bílý prášek, dál jsme nedorostli. Komentář Štěpána Chába

komentář 20.08.2020
Nabízíme bílé maso a bílý prášek, dál jsme nedorostli. Komentář Štěpána Chába

Autor: Wikimedia

Popisek: Nádraží v Dolní Poustevně, nádherně zchátralý potenciál

Po revoluci se celé pohraničí obsypalo vykřičenými domy. A bylo nám tu fajn. Celá oblast chytila odér slabšího odvaru Balkánu. Šlapky se mísily s podnapilými Němci a my, školou povinní, jsme poprvé poznávali opojení z alkoholického oparu ve vlastních hlavách. Otevřeli jsme se světu, konečně, a jediné, co jsme byli schopní nabídnout, byly vagíny žen a velmi slabý potenciál nabízet cokoli jiného. Ale co, první nesmělé krůčky na svobodě, to se dá tolerovat.

Ale doba se změnila. Buďto Němci zchudli, nebo my podražili, ale vykřičené domy začaly jeden po druhém odpadávat. V širém okolí nám jich tu zbylo, u nás, na Šluknovsku, jen pár ortodoxních, kde se ještě balkánská chlípnost pěstuje. Ale taková decentnější, aby si člověk nevšiml. Co Němcům jako lákadlo nabízíme teď? Vagíny došly, začali jsme vařit pervitin. A to nám jde moc dobře. A tak Šluknovsko páchne po fialkách. Proč po fialkách? Vyléčený narkoman Pecinek s nostalgií sobě vlastní na přednáškách pro školy říká, že varna vždycky voní po fialkách. Stejně jako panenka Marie, dodávám.

Pervitin

Ale vaříme doma pervitin všichni, hned jak doklokotá na plotně guláš z kančích paznehtů? Ne, ani ne, jak se povídá a veřejně ví, pervitin je doménou místní vietnamské komunity. A němečtí policisté za hranicemi jsou z toho na větvi. Na hranicích (ty samozřejmě neexistují, ale policisté je střeží, seč mohou i tak) německá policie lustruje každého podezřelého. I mě prolustrovali, když jsem na ukrajinské skládačce uháněl do Německa na nákup. I ptal jsem se – copaže nechytáte Vietnamce, ti vaří. Zamručeli, že drogy převáží Češi. Což se mi potvrdilo jindy a jinde.

Navštívil jsem totiž místní vietnamský obchod a vyslechl ukryt za regálem rozhovor mezi Vietnamcem a mladou ženou s kočárkem. Vietnamec ženě domlouval, aby vyrazila ještě jednou vlakem do Říše a v kočárku převezla zboží. Deset tisíc za jednu cestu, která trvá půl hodiny, a možnost, že vás chytí je, no, minimální, do vlaku němečtí strážci pořádku lezou málokdy. A když už, tak loví migranty. No neberte to. Zda se mladá matka obětovala na poli šíření našich hodnot do Říše, netuším, odplížil jsem se za jiný regál, kde jsem si řádně odkašlal, aby nedošlo k podezření, že jsem jejich konspiraci zaslechl. A tak my si tu žijeme.

Malí Adolfové

V naší vesnici žil muž, který se živil výrobou malých sádrových trpaslíků, víl a podobných nestvůr, které si lidé občas dávají do zahrad. V devadesátkách zásobil svým uměním snad celé Sasko. Byl to zlý člověk, bil svou ženu, jejich domem tekla řeka alkoholu, kterou se jal on, i se svou ženou, vypít. Jednou v noci se vesnicí ozval hrozivý křik a rámus. To sádrový umělec naháněl svou ženu autem a chtěl ji přejet, pokřikuje u toho něco o zatáčkách, pokud bychom si jeho křik překládali z němčiny (zatáčka je německy Die Kurve, prosím pěkně). Zajímavostí je, že jeho nejošoupanější formičkou na sádrové příšerky byl malý Adolf Hitler. Němci se po jeho malých soškách ze sádry mohli utlouct. I oni měli očividně své pohraniční nostalgie. Adolfové se samozřejmě prodávali jako podpulťáčci, na pultu by měli příliš velký potenciál.

Staré nádraží

Máme tu staré nádraží. Obrovské. A městská rada si s ním neví rady. Už třicet let. Po revoluci tam byly obecní byty, ale o budovu se nikdo nestaral, tak chátrala, až přišel příkaz na vystěhování. Podle nových norem už se tam nedalo bydlet. Teď je budova vybydlená, ač stále bytelná. Je to mamut mezi domy, členitý, fascinující ve své velikosti i potenciálu. Hranice necelý kilometr daleko. Městská rada ho nabízí za 10 000,- na ruku. Ale s podmínkou, že dojde k opravě a rozumnému využití. Místní ‘podnikatelka‘ projevila zájem s tím, že by na místě vytvořila ukázkové ghetto pro nepřizpůsobivé (už s tím měla zkušenosti), ale městská rada se nerozumně hryzla a odmítla se připojit k sociálním experimentům, které likvidují jiná ústecká města a městečka. A tak dům chátrá dál. Jeho potenciál je s ohledem na nedaleké hranice ovšem obrovský. Vybudovat tam třeba malý pivovar? Třeba i městský? Němci by nám za to nadšením utrhli ruce. Ale ono ne, radní sedávají na těch svých pravidelných pavlačových jednáních a už desetiletí neví, co se sebou. Jo, byl tam jeden radní, až na starostu to dopracoval, ten chtěl na zelené louce postavit obrovský aquapark. Město mu přitom chátralo pod rukama a bylo, jako že stále je, škaredé. Zajímavý přístup. Ve volbách byl patřičně vypohlavkován. Ta neschopnost místních zastupitelů je až drzá. Kdo má zájem do budovy investovat, nalezne ji v Dolní Poustevně.

Do Prahy daleko

Praha je krásná, výstavní, můžeme na ni být patřičně hrdí. To říkám bez ironie, mně se Praha líbí. Jenže je fajn si uvědomit, že než se kdokoliv dostane do Prahy, musí projet desítkami vesnic a měst, které ukazují, jak na tom opravdu jsme. Hroutící se budovy, obce a města, které vyvolávají v člověku na první pohled beznaděj, v některých případech až nutkání na zvracení. Ale ano, mnohde se nahodila nová fasáda, aby to nevypadalo až tolik bídně, ale za fasádou sedí pořád ti stejní a stejně neschopní, kteří i tři desetiletí po revoluci neví, proč jsou na světě. To je naše tvář, to je naše vizitka. Místo toho, abychom tak nějak s hrdostí budovali, tak nečině přihlížíme rozkrádání třeba miliardových dotací z Regionálního operačního programu Severozápad (ROP). K tomu došlo, žel, právě v Ústeckém kraji, nejchudším kraji republiky. Kolik potenciálu jsme promrhali už jen tím, že na krajském úřadě mohl bujet takový šlendrián. Lidé dobří, pohraničí je ohavné a nesmírně nudné, mělo by se s tím něco dělat. Je to naše vizitka. Šluknovský výběžek by mohl být Sillicon Valley naší republiky, místo toho je to takový omšelý Bhútán republiky. Příroda je tu krásná... to je ale tak asi všechno.

 

Vložil: Štěpán Cháb

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace