Pravčická brána aneb Extrémní kočárková turistika. Testováno na dětech

Foto: Petra Dundáček (stejně jako v článku)

Popisek: Pravčická brána

V rámci odjezdu z letošní dovolené jsme chtěli podniknout ještě celodenní výlet. První zastávku jsem naplánovala na Panské skále, která však není nadlouho, a tak jsem zároveň po manželovi hodila dva internetové odkazy. Jeden s Gabrielinou stezkou a druhý s Přírodní památkou Pustý zámek v Prysku.

Vítězně z toho vyšla Gabrielina stezka, zkrácená na cestu na Pravčickou bránu a zpátky.  Na moji otázku, zda budeme brát menší dceru do nosítka, nebo si chce brát i kočárek, manžel odpověděl, že pojedeme s kočárkem. To poměrně zásadně změnilo celý náš výlet.

Malý odvážný turista se cestou vydovádí a vy určitě také. Nejvíc si přijdou na své vaše záda.

Startem cesty se stalo parkoviště v Mezní louce, které s poplatkem 150 za den rozhodně nepatří k nejlevnějším. Proběhli jsme turistickými informacemi, kde jsem ukořistila tradiční turistickou vizitku, a pravou nohou a s úsměvem jsme vykročili. Začátek cesty působí jak oáza na duši. Sice je úvodní kopec trošku příkřejší, ale rozlévá se vámi příjemný pocit, že si v poklidu kráčíte přírodou a vnitřně relaxujete. Přibližně po dvaceti minutách jsme dorazili ke kamennému ukazateli, který hlásal „Pravčická brána 60 minut“. Vzhledem k tomu, že celá cesta podle průvodce trvá sedmdesát minut, bylo nám jasné, že jsme se zatím trošičku flákali a první část cesty šli dvakrát tak dlouho. Manžela jsem ujistila, že jsme přece nikam nespěchali a že to určitě nepůjdeme další dvě hodiny. Nejsme přece žádná béčka.

Extrémní kočárková turistika

U prvního neprůjezdného úseku jsme se podělili. Statečně jsem prohlásila, že Marušce byly tři roky a byla těžší, když jsem ji vynesla po schodech nahoru z Diovy jeskyně, čapla jsem mladší třínáctikilové závaží do náruče a manželovi přenechala kočárek. Jen byl ten nesjízdný úsek trošku delší, než jsem očekávala. Po zbytek cesty pak většinou manžel přenášel přes kořeny a kameny dceru rovnou i s kočárkem. Ta si to náramně užívala, ukazovala a výskala „Jééé koouuukeeej“ a kochala se okolím. Manžel se tedy moc nekochal. Působili jsme jako zajímavá anomálie, kdy nás kolemjdoucí povzbuzovali, že si tedy ještě mákneme. Případně děkovali pánu bohu, že už mají tyhle nosící časy za sebou. Byly jsme těsně za půlkou cesty, když mi manžel povídal: „Až  se bude někdo divit, co tu s tím kočárkem děláme, tak řekni, že cestujeme podle webu www.extremnikocarkovaturistika.cz.“

Kvůli stavbě výletního zámečku Sokolí hnízdo si pozval kníže Edmund Clary-Aldringen dělníky až z Itálie – byli prostě nejlevnější. Zámeček byl postaven během jediného roku, což je při jeho rozsáhlosti a době, ve které byl stavěn, čas téměř rekordní.

Do cíle na Pravčickou bránu jsme statečně došli. 'Překvapivě' jsme zjistili, že vstup není průjezdný s kočárkem, takže jsme zaparkovali před pokladnou s vědomím, že když budeme mít štěstí, někdo ho ukradne. Neukradl… Výlet za ty patálie ale rozhodně stál. Atmosféru Pravčické brány dokresluje výletní zámeček Sokolí hnízdo, který zde nechal vystavět roku 1881 kníže Edmund Clary-Aldringen a najdete v něm restauraci a muzeum Národního parku České Švýcarsko. Už když jsme se blížili, měla jsem pocit, že jsme prošli zároveň časem o sto let zpátky. Zámeček je fascinujícím způsobem zasazen do okolí a společně s okolní přírodou vytváří nezapomenutelný dojem.

Dvanáct zastavení

Hlavni atrakcí jsou ale místní vyhlídky. První se nachází přímo pod skalním mostem a jako alternativu k restauraci zde najdete jednoduché občerstvení s relativně rozumnými cenami. Za kafe jsme dali 35 a za nanuka 25 korun. Pokud se vydáte od vstupu doleva, budete mít k dispozici další dvě vyhlídky. Druhá umožňuje ucelený pohled na Pravčickou bránu se zámečkem a zároveň otevírá pohled do kraje, mimo jiné na Pravčický kužel s Křídelními stěnami. Třetí před vámi rozprostře panorama Dlouhodolských stěn.  

Pokud se cítíte na delší trasu, můžete pokračovat z Pravčické brány po červené značce na rozcestí Tři kameny.  Gabrielina stezka je hlavní součástí naučné stezky tzv. Okolím Pravčické brány, která začíná na Mezní louce a končí právě až u Třech kamenů. Celkem má dvanáct zastavení. Udělaná jsou velmi nápaditě, protože znázorňují kněžnu, která komentuje téma z pohledu své doby, a na druhé straně současného strážce národního parku.  Šestileté dceři se naučné panely moc líbily a u všech, které jsme míjeli, jsme se poctivě zastavili.

Stále častěji zjišťujeme, že se s kočárkem dá zvládnout snad úplně všechno, i když takového úseky jsou spíš pro nosiče. Krásná příroda a úžasné scenérie kolem ale  za tu dřinu určitě stojí.

Zmiňovaná kněžna znázorňuje manželku knížete Edmunda Clary-Aldringena, který byl nejen stavitelem Sokolího hnízda, ale i hlavním průkopníkem turistiky v této oblasti. Samotná Gabrielina stezka je pravděpodobně pojmenována po jeho sestře.

Protože jsme od začátku plánovali ukončit naši cestu na Pravčické bráně, vraceli jsme se stejnou trasou zpátky k autu na Mezní louku. Bylo to již méně náročné. Cesta vede z kopce, a tak vzal manžel mladší dceru do nosítka na záda, vyvážil to batohem na břiše a já si vzala na starost kočárek. Mohli jsme si tedy více užít jednotlivé scenérie a výhledy, které za to určitě stojí.

Vložil: Petra Dundáček Božoňová