Koupil jsem boty, za 14 dní se rozpadly. A já jsem rád. Komentář Štěpána Chába
komentář
29.07.2020
Foto: Pixabay
Popisek: Tak ano, toto je ilustrační fotografie rozpadlé boty
Vyrazil jsem se staršími syny koupit boty. Našli jsme si běžnou prodejnu obuvi, žádnou tržnici. Vybrali pěkné boty přibližně za 1200,- jedny. Zaplatili a šli. Je to 14 dní. Včera jsem na nich objevil začínajícího žraloka. Na obou párech. Jak synáčci boty užívají? Z ježdění na odrážedlech a brzdění špičkami bot už vyrostli. Nedávno jsem se pročítal životopisem Tomáše Bati. Jeho boty vydržely na noze bez žraloků i 20 let, jak se tam psalo. Ale ne, to bude určitě nějaká dělnická propaganda, tohle, to nemůže být pravda.
Na zámku v Horšovském Týně svítí stoleté žárovky. Svítí doposud. Dnešní žárovky? Často nevím, jestli kupuju zdroj světla, nebo zábavní pyrotechniku. Pokud jsme před sto lety dokázali vyrobit žárovku, která svítí doposud, proč jsme to zapomněli? Koupil jsem nejmladšímu harantovi pistolku na kapslíky. Hodinu po rozbalení už kolem mě křepčil s tím, že se rozlámala. Neopravitelně. Ježíšek mi nadělil sadu nožů. Dva z nich se okamžitě zohýbaly. Přitom to nebyl žádný bezejmenný šunt. Nože od firmy Fiskars. Jeden by řekl, že je to záruka… dobré práce. Ani náhodou. Šunt. Další. Zase. Kdybych měl doma křečka, určitě mu začnou odpadávat nožičky.
Já jsem rád
A já jsem hrdý na to, že žiju ve společnosti plné bazmeků, které se rozbijí a rozpadnou hned, jak je člověk poprvé použije. Jak jinak, a ptám se, pohled upřený vizionářsky do budoucnosti, jak jinak bychom mohli být jako společnost bohatí, kdybychom nevyráběli jen věci okamžitě rozbitné? Vždyť na tom stojí celá naše zatrolená budoucnost. Boty na 20 let? A co by žrali obuvníci z Číny? No? Z čeho by stát čerpal daně? Jak by se uživily ty nebohé prodavačky, které mi křusky prodaly? Ne, nejdřív jsem žil ve spravedlivém rozhořčení a s vizí toho, jak jim tam ty boty omlátím při reklamaci o pult. Nic takového, nic, zajedu tam, koupím ty samé boty a s pocitem, že zachraňuju svět před krachem, je hned před krámem hodím do koše.
Musíme myslet na budoucnost. Už teď si projíždím instruktážní videa, kde se přiučuju ševcovskému řemeslu. Ulovím na pastvině volka (kyjem, nože mám zohýbané), pazourkem z něho stáhnu kůži a pod světlem petrolejky (žárovkám nevěřím, silvestr neslavím) potomkům boty ušiju sám. A pak, pak zajdu do obchodu a koupím další boty a zachráním nám naši budoucnost. Už zase. Číňané díky mně přežijí, prodavačky z krámu díky mně přežijí a stát bude moci zaplatit další úplně zbytečnou reklamní kampaň na dovolenou v České republice. Mám to zkrátka propočítané. A co vy? Jak podporujete svět, aby nespadl do propasti nedostatku? Už jste si dnes koupili něco rozbitého a rovnou to vyhodili? Měli byste. Myslete, proboha, na naše děti a vnoučata. Bez naší oběti na tom budou moc špatně.
Přiznávám, že jediné, co se zatím nerozbilo, a nemá tendence se rozbít, je placení složenek. To jede jako namazané. Dobře jsme ten svět postavili. Ale teď vážně. Vedle ševcovských instruktážních videí jsem shlédl i jedno nožířské. Není to taková věda, stačí malá pícka, kovadlina, kladivo, brusný kotouč a hodně sebevědomí. Pravda, sebevědomí mi chybí, ale nahradím ho pílí a nadšením pro věc. Nože budou. Žárovkářské video jsem, žel bohu, nenašel. Tady bude muset stačit petrolej. Petrolej jako takový se snad rozbít nemůže. Nebo ano? Nepřidávají oni do něj řepku? Ježiš, nestrašte.
Vložil: Štěpán Cháb