Před rokem jsem mohl začít rabovat Německo. Já blbec nezačal. Komentář Štěpána Chába

Foto: ZDF.de

Popisek: Němečtí cajti vyzařují jistou autoritu. Pro mnohé... pro mnohé zase ne

Ještě před zavřením hranic jsem si vyrazil do Německa na nákup. Hezky na kole, bylo pěkně, proč se nerozevlát po sousedním státu a neobohatit jeho trh, že. Půl kilometru za hranicemi na mě mávají dva páni u fešáckého černého auta a něco na na mě pokřikují. Zvednu paži (ne, ne jak se u sousedů kdysi zvedala, ale tak obyčejně), zamávám, zavolám nazdar a jedu dál. Po chvilce houkačka a fešácké auto jede za mnou. Tajná německá policie. A už mě mají. Sakra. V batohu mám brambory, co jsem koupil na naší straně hranic. No co, byly ve slevě, neberte to. Co teď s nimi? Hodit je do potoka? Utéct? Panika. Zabrzdil jsem. Zastavili u mě smykem.

Bože, teď mě mají, už mě chytili. A zažil jsem si drsný americký sen. Z auta se vyvalili dva velmi ramenatí muži a německy na mě křičeli. Cože? Německy umím pár slov, naučil jsem se poradit německému turistovi, že má jet rovně a že Karel je z nádraží, dál jsem nedošel. Jeden z nich mě popadl a narval mě na zeď. Serval mi batoh ze zad. Ruce hezky opřít, nohy rozkročit. Opodál byla nějaká výrobna plná německého dělného lidu. Ten se nalepil k oknům a sledoval to drámo. Bude se střílet?

Za rabování mohou policisté a jejich drzost, je to jasné, jak plyne z informací České televize

Údiv nad dynamem

U pasu se oběma pánům od tajné policie pohupovaly pistole. Viděl jsem je. Upřímně, nic jiného jsem neviděl, jen ty pistole. Prostoupily mi celý svět. Páni policisté se mnou smýkali, až jsem se zmohl jen na nemnohé pohekávání. Prohledali mě, když nic zásadního nenašli (anální průzkum neproběhl, kupodivu, šlendrián, tohleto), vrhli se na batoh. A tu objevili brambory. Kontraband? Zaslechl jsem jen temné – was ist das? Co to je… Kartofelen, odpověděl jsem červenaje se a netuše, kde se ve mně to slovo vzalo. Stojí nad batohem a temně hledí na pytlík brambor. Vyžádali si tedy občanku. Tu jsem jim srdnatě podal. Srdnatě, jistěže srdnatě, nezastřelili mě za pašování brambor.

Za rabování mohou policisté a jejich drzost, je to jasné, jak informovala i ČTK a Aktuálně.cz

Udělali mi stěry na prstech, asi nějaký test, zda jsem v poslední době nemanipuloval s kontrabandem něčeho horšího, než jsou brambory. Přitom vysílačkou diktovali identifikační číslo mé občanky. Trnul jsem, jestli nepřijdou na tu pokutu z knihovny. Nic. Zkouška na drogy dopadla v můj prospěch, pokutu z knihovny systém německým rambům neukázal. A tak se vrhli na mé kolo. Byla to skládačka. Taková ta hrůza, která, když ji špatně utáhnete, je schopná vás předjet, i když na ní sedíte. Ne, tuhle záhadu je těžké vysvětlit, kdo na ní nejel, nepochopí. Policista, asi fanoušek do nostalgie, byl uhranutý dynamem na světlo. Několikrát ho vyzkoušel, ukazoval jej svému kolegovi a… začal se usmívat. Mám to za sebou, nepojedu do koncentračního tábora, ulevilo se mi. Po propuštění jsem obrátil kolo a rychlostí nevídanou se vydal zpět do naší země, kde jsem policistům zcela ukradený. Od té doby jsem se neodvážil obohatit sousedův trh, nějak mě přešlo nadšení.

Psali jsme

Do lejna nejen sedli, ale také se v něm vyráchali. Xaver zase čeřil... až rozčeřil. Komentář Štěpána Chába

Retrospektivně

Zpětně mě ovšem mrzí, jak jsem se zachoval. Podle nových pravidel jsem měl reagovat jinak. Měl jsem mávnout na dělný lid, který mě pozoroval z výrobny a s jeho asistencí jsem měl zapálit policistům automobil a pak se vydat vyrabovat centrum německého městečka Siebnitz. Česká televize s ČTK a Aktuálně.cz by pak ve svém zpravodajství informovali, že za to mohou ti tajní policisté, protože ano, mohli by za to oni. Co se to opovažují – šacovat a lekat poctivé občany. Ale zase mě napadá, že jsem v kapse ty drogy prostě neměl, do paroma, a tak pro rabování obchodů a zapalování policejních vozů vlastně nebyl důvod. Snad se zase odhodlám a vyrazím k sousedům. Pervitin do kapsy a jde se na nákupy. Třeba to rabování bude báječný záznam do životopisu. Pečovatel, zemědělec, redaktor a rabující rabiát. Každá korporace by po mně hned sáhla. Sakra, mohl jsem se zapsat do historie lidstva jako pokrokář. Ach jo, zase jsem to projel na plné čáře.

Vložil: Štěpán Cháb