Pojďme zabít všechny učitelky, stejně jich je moc. Komentář Štěpána Chába
komentář
10.04.2020
Foto: Facebook
Popisek: Prázdné lavice... a měly by zůstat prázdné až do září
Tak školy by se mohly otevřít od poloviny května. Naženou se tam ti malí smradi, aby za jeden měsíc pochytili nějakou tu informaci o štěpení uhlíku, fotosyntéze nebo pravopisu. Hlavně rychle, doma už haranti přerůstají rodičům přes hlavy, učitelky se doma kopou do zadků, protože velká část jich prostě nenaskočí na on-line výuku, neb je pro ně internet roven předpeklí, a tak týrají pravopisem a fotosyntézou svou vlastní rodinu a jednou za den pošlou zoufalým rodičům zadání, co mají děti naučit.
A od poloviny května by se tomu mohla udělat přítrž. Jenže za přísných hygienických podmínek. Rozestupy alespoň metr, na tlamě neustále roušky, nedotýkat se, často mýt ruce mýdlem, donutit dvacet harantů v jedné místnosti, aby omezili své chování, které často připomíná pavilon opic, na tiché sedění v lavici. To je neproveditelné. Distanční rozestupy? A kde na to ty školy vezmou prostor?
Bezpříznakový harant
Nový typ koronaviru je nevyzpytatelný prevít. Někoho zabije, někoho přizabije, někdo zase chytí jen malou rýmičku. A problém je, že ti s rýmičkou jsou většinou právě děti. Takže prakticky bezpříznakoví masoví vrazi. Chodí, poskakují, funí, prskají, na všechno sahají, všechno umatlají, jejich hygienické návyky jsou jako exkurze do středověku. A nejméně dvacet takových opičích malých lidí my naženeme do jedné místnosti. Stačí když bude mít jeden z nich ráno nákazu. Odpoledne se ze školy vyvalí dvacet roznašečů. Posedají si do autobusů a vlaků a začne distribuce ve velkém. Česká pošta hadr, jen s tím rozdílem, že dnes podáte a my dodáme hned a všem. Adresát není důležitý, obsílku s virem může dostat kdokoliv. Obzvláště ve větších městech to bude raketově rychlá roznáška až do domu. A pak můžeme vesele najet na italskou nebo španělskou cestu daleko, ale daleko přísnějších karanténních opatření.
Zabijme učitelky
Jsem si dokonale jistý, ač tabulky jsem žádné neviděl, že půlmaraton si před výukou střihne málokterá učitelka. Po řádném promoření žactva se tak svého dočkají i učitelky. A u nich už nepůjde o rýmičku. Padnou na hubu jako Napoleon u Waterloo. A my si tak vybijeme učitelský stav. A jak jsme si jistě plně vědomi, tak kantorství tak trochu hyne na úbytě. Některé školy si zoufají a přemlouvají své bývalé učitelky, teď už v důchodu, aby si odučily ještě jeden rok. Nebo dva. Nebude pro ně otevření škol v půlce května vypsáním ortelu? Mám, v této souvislosti, hrozivou vizi – vždyť by v těch školách přežili jen tělocvikáři.
Pauza
Jsme v karanténě měsíc. Už nám otrnulo. Čísla nakažených a mrtvých nikterak radikálně nerostou a tak můžeme začít brblat. Jenže teď je ten okamžik, kdy bychom se měli ještě minimálně na jeden měsíc utemovat ve svých haciendách a nevystrkovat nos. Otupěli jsme, už nejsme tolik šokovaní nastalým stavem, tak na nás vlezou roupy. Teprve za další měsíc karantény bychom měli začít pomalu uvolňovat společnost. Ale rozhodně ne nárazem, kdy pustíme na milion harantů do škol, kteří budou mít potenciál celou záležitost zase rozjet. To by pak byly dva měsíce karantény ale úplně k ničemu.
Vznikla i petice proti otevření škol v polovině května. Chcete-li připojit svůj podpis, učinit tak můžete ZDE.
Vložil: Štěpán Cháb