Pár facek od zemědělce. Komentář Štěpána Chába
komentář
07.02.2020
Foto: Kozí farma Nová Víska
Popisek: Na Kozí farmě na Nové Vísce jsem si odkroutil část civilky, kozí farma tam stále stojí... a dělá lahodné sýry. Pojedete-li kolem, rozhodně se zastavte
Civilku jsem si odkroutil částečně na kozí farmě. Pro mladší věkem – civilní služba byla náhrada za službu vojenskou, která byla povinná pro všechny muže (holt, gender ještě nefrčel, ženy byly z obliga… ty rodily, tak nemusely válčit). Na farmě jsem se naučil dojit, kydat a neutíkat před koňmi. Přičichnul jsem si k zemědělství a zkonstatoval, že svět má i jiné rozměry, kterým bych se věnoval mnohem radši.
Zemědělství je dřina, chce pevnou ruku i žaludek. Když rodí zvíře, je fajn, když je někdo poblíž a asistuje při problémech. Strčit ruku do krávy a odrodit to za ní – běžná praxe. Stejně tak u koz, tam se pravda nepracuje s takovými hlubinami, ale princip je podobný. Bez zásahu může koze chcípnout kůzle na půl cesty. Většinou si to koza odkroutí sama, olíže kůzle a to už se sápe k vemenu. Když vám pak po celé stáji běhá ke stovce kůzlat, je to, no, děsně roztomilé.
Vyžrané oči
Kůzlata se rodí od března a na zimu se do stáje stahuje různá hlodavčí havěť. Při civilce jsem asistoval u porodu kozy, která přivedla na svět taková dvě podměrečná slabá kůzlata, která potřebovala přikrmovat, protože se nezvedla ani na nohy. Byla možnost, že to rozchodí. Nebýt hlodavců. Jedno ráno jsem vyrazil nalít do nich něco mléka. Ležela na slámě a byla rozhlodaná od potkanů. Vyžrané oči a rozhlodané slabiny.
Pasáček
Zkusil jsem si, což byla moje hlavní úloha, i pastevectví. Hezky podle obrázků Josefa Lady. Padesátihlavé stádo které vyběhlo na pastvu, bez ohradníků. Jen já a stádo koz. Při jedné pastvě jel kolem autem pražský intelektuál. Zastavil a prohlížel si nás, pak se sebral a ve svých botičkách pro městskou dlažbu se ke mně procpal bodláčím. A rozjel monolog o romantice, poetické krajině, o kráse. Ne, nesváděl mě, rozněžňoval se sám nad sebou s tím, že by chtěl být také pasáčkem koz. Nechtěl, jen ta představa, že bude žít jako poustevník v souladu s přírodou, filosofovat a pátrat po smyslu života. Prostě takový ten ztracený život, který si člověk z města rád romantizuje a představuje růžově. Ano, pást kozy a nechat řešit problémy někoho jiného.
Ale oni nejsou někoho jiného. Člověk, který se vrhne do zemědělství, se dobrovolně vrhne do řešení nekonečného procesí problémů. Od péče o zvěř, a obstarávání všeho, co je k nim potřeba, až po veterináře a nemoci zvířat. Samostatnou kapitolou jsou pak lidé. Nával úřednictva, který se nabalí prakticky na veškerou lidskou činnost. Nekonečné procesí kontrol. Permanentní změny v zákonných normách, jak a co dělat a nedělat. Co nakoupit, jak co dělat. Na všem je potřeba mít úřednický štempl. Všechno mít podložené papírem. K tomu chobotnice z finančního úřadu, která si ze všeho odhryzne. Nakonec nutná orientace v tom, kde a jak žádat o dotace, protože bez těch už zemědělec nepřežije. Ne, chce-li se uživit. Ne že by to všechno bylo určené k týrání zemědělce, kontroly musí být, nikdo asi nechce pít mléko přelité přes prasečí kejdu. Ale mohla by se ta úřednická mašinérie odestávat s větší empatií… abych tak řekl. Práce zemědělce? Bez dovolené a s neustálou dřinou. Ono stádo zvířat prostě nejde na týden vypnout a odjet se rekreovat k moři.
Dotační sklizeň
U nás na severu se prakticky nepěstuje. Ani tu pověstnou řepku tady příliš nepotkáváme. U nás se spíše sklízejí dotace na sekání trávy. Přičemž tady panuje silně konkurenční prostředí, kdy se zemědělci přetahují o pronajaté pozemky, na kterých by mohli sekačkou sklidit nějakou tu korunu. Ti větší a silnější obhospodařují většinu pozemků, ti menší pak paběrkují a musí od velkých odkupovat nabalíkované seno, jinak by neutáhli zimu. Zkrátka trh a jeho záludnosti.
Žehrání na zemědělce?
Teď se rozjelo svalování viny za špatný stav přírody na zemědělce. V rámci enviromentálního žalu je možné všechno. Jsou tu takoví, kteří se skutečně chovají bezcitně, jsou to jen stroje na dotace, kterým je příroda ukradená. Ale těch není rozhodně většina, jen jdou více vidět a dokázali získat největší lány. Drtivá většina zemědělců ví, že je příroda živí a podle toho se k ní i chovají. S úctou a péčí řádného hospodáře. Takže ano, smysl má podporovat malé zemědělce a pokoušet se rozbít ty mamutí. Protože u nich už nejde o přírodu, ale o čísla.
Vložil: Štěpán Cháb