Rozhodl jsem se své rodině zpoplatnit chodby. Udílím pokuty za chození okny. Vytvářím IT systém… Komentář Štěpána Chába
komentář
28.01.2020
Foto: Facebook
Popisek: 'Chodba' D1 naší republiky
Nejdříve jsem experimentoval se zavedením mýtného. Touží-li se člen rodiny dostat z jedné místnosti do druhé, musí použít mou chodbu. Je to sice chodba společná, naše, ale kdo je pánem domu? Já. Takže mýtné by mělo jít do mé kapsy. Logicky, peníze bych vybíral na to, že tam musím vytírat, zametat. Ovšem narazil jsem na zásadní problém. Jak vydržet nespat a vybírat mýtné třeba i ve dvě ráno, kdy já chytal za pačesy sny a členové mé rodiny pak tvořili za mými zády fronty před záchodem? Ano, budu to řešit paušálem. Chodbovou známkou. Kdo nebude mít chodbovou známku, bude pokutován. Kontroly budou namátkové. To bylo před lety. Teď potřebuju digitalizovat, prošpikovat chodby bezpečnostními kamerami a automatizovaným IT systémem. Já z nich ty prachy a jejich soukromí vytřískám.
Ano, uznávám, že jsme si pořídili bydlení ze společného rozpočtu, ale jakožto hlava rodiny jsem povinován určovat pravidla, která se mohou zdát z krátkodobého hlediska nesmyslná, ale z toho dlouhodobého prostě smysl dávají. Alespoň tedy mně.
IT systém
Zadal jsem si poptávku na vytvoření IT systému pro chod výběru peněz za chodbové známky (včetně utajeného podsystému, který nebude pokutovat mě a mnou preferovaného haranta, když nebudeme mít uhrazené známky). Zároveň jsem si objednal do IT systému implantovat sledovací zařízení, které bude vyhodnocovat pohyb členů mé rodiny po chodbách. Podle jejich čísla budu tedy vždy vědět, kdy a kam šli. Což je neocenitelná informace (nerad, ale přiznávám, že to je vlastně úhelný kámen celého IT systému).
Vzpoura haranta
Ale vzbouřil se mi harant. Prý je má zakázka na IT systém velmi předražená, navíc ji má naplnit firma od souseda. S čímž nelze, podle vzpurného haranta, souhlasit. Ten se rozhodl, že demonstrativně vystaví IT systém sám. No, proč ne, potřebuju si udělat PR, udělat si před členy rodiny trochu dobré jméno. S úsměvem jsem mu to tedy dovolil. Svolal si svých 60 kamarádů, 57 z nich viděl prvně, a pustili se do toho. A ano, vytvořili složitý systém, já jim s úsměvem přislíbil, že jej použiju. Jen mám trochu pochyby, jestli si jeden z těch 60 kamarádů neudělal v systému zadní vrátka. Oni ti týpci z IT jsou někdy podařené kopy. Mohli do systému dát vtípeček, nebo nějaké pěkné udělátko, díky kterému by se mohli dostat do systému bez mého vědomí. To je riziko. S pobavením jsem ovšem na tu jejich kulišárnu pohlédl laskavým okem a pogratuloval vzpurnému harantovi k nádherné marketingové akci.
A ano, měl jsem trochu obavy, aby členy mé rodiny nenapadlo napadnout celou ideu s digitalizací. Zatím jsme si vystačili s tím, že si každý koupil papírek, který si přilepil na čelo. A já tak nemohl sledovat jejich pohyb za pomoci automatizovaného kamerového systému a vyhodnocovat tak jejich pohyb po domě. S digitalizací se dočkám a ukojím své fízlovské choutky. Protože každý, teď už virtuální papírek, bude pevně přiřazený k jednotlivým členům mé rodiny. A já budu vědět s naprostou jistotou, kde a kdy každý jednotlivý člen rodiny byl a je. To je k nezaplacení.
Vzpoura rodiny
Jen mě tak napadá, co kdyby se mi rodina vzepřela? Co kdyby řekla – hele, jsme tu doma, chodby jsme pořídili ze společného rozpočtu, tedy z peněz nás všech, proč, tyranská hlavo rodiny, chceš, abychom ještě platili za chodby, vždyť jsou to naše chodby, ty nejsi jejich ředitelem, ale správcem. A na správu chodeb ti z našich peněz odsypáváme denně dost peněz. Nepřijdeš si trochu na hlavu? Fajn, ať návštěva hodí do kasičky pár mincí za použití naší chodby, oni do ní totiž jakživo neinvestovali ani haléř a využívají ji tím svým nekonečným couráním na toaletu, ale my? Vždyť z našich peněz se chodby postavily, proč bychom na ně měli ještě platit výpalné. To je obdobný nápad, jako když jsi, tyranská hlavo rodiny, přišel s tím, že ti jednou za rok zaplatíme daň z místnosti. To je tak hloupé, tak, tak hloupé.
Takže ano, manévrovací úkrok s vysokou cenou za IT systém mi vyšel. Členové rodiny se dohadovali o přestřelené ceně, jeden vytipovaný harant se postaral o to, že se tu na chvíli vynořil PR falešný Robin Hood, který mou rodinu zabavil, takže si nikdo moc nevšímal toho, že jim tu zavádím přísně střežený prostor, který protkává všechny chodby v domě, a že já tak budu vědět naprosto jistě, kde kdo je. To kdybych jim řekl na rovinu, tak mě vyhodí z okna. Ale takhle? Takhle mají pocit, že mi natloukli nos, což je moje výhra a promyšlená akce, kterou jsem s mým PR týmem plánoval měsíce dopředu.
Vložil: Štěpán Cháb