Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou středu i neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla a bude, anebo naopak

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Jak napasovat sny a ideály na realitu v sociálních službách? Komentář Štěpána Chába

komentář 17.01.2020
Jak napasovat sny a ideály na realitu v sociálních službách? Komentář Štěpána Chába

Autor: ČT / repro

Popisek: Téma ústavů do širokého povědomí vložil Miloš Forman se svým filmem Přelet nad kukaččím hnízdem

Ombudsmanka Šabatová vyrazila na ‘inspekci‘ sociálních zařízení pro zdravotně nemocné, pro mentálně nemocné (ono se spojení mentálně nemocný nejspíš nesmí říkat, jelikož je to nekorektní, ale pod zdravotním onemocněním si můžeme představit i invaliditu čistě tělesnou, nikoliv duševní, že) a zkonstatovala, že transformace se zastavila, nepokračuje, ústavy jsou stále ústavy, ke klientům se nepřistupuje individuálně, neplní se jejich přání a sny, ale téměř vše se plánuje kolektivně.

Ve zprávě uvedla, že v ústavech klienti často nemohou sami ani na záchod, ač by to, jak tvrdí ombudsmanka, zvládli, musí si na sesterně žádat o vydání toaletního papíru, mýdla. Sociální zařízení pro duševně invalidní ani vzdáleně nepřipomínají domov, do kteréžto polohy se měly přetransformovat. A správně na mnoha místech upozorňuje, že v sociální službě chybí zaměstnanci, kteří by služby zkvalitnili, zlepšili, zlidštili. Nedodává ovšem, že nechybí jen zaměstnanci, ale i nemovitosti.

Ústav bez hranic, ale s limity

Je sice pěkné, snít o tom, že by měli být klienti sociálních zařízení ubytovaní v domáckém prostředí s naprostým minimem zvyklostí velkých ústavů, ale kde na to brát, když i obyčejný člověk má nesmírné problémy sehnat si bydlení? Zařídit dotované a chráněné bydlení pro postižené? K tomu přinejmenším zdvojnásobit počet zaměstnanců sociálních služeb, protože ač bude postižený bydlet relativně sám, bude potřebovat každodenní asistenci?

Ukázka samostatnosti

V nedalekém ústavu pro mentálně postižené také najeli na otevřené brány a rušení ústavu. Upozorňuji, že u mnoha klientů se věc zadařila, začlenili se, mají své byty, pracují a vcelku si užívají. Ale ze zprávy ombudsmanky jde cítit tlak, že je toho málo – ano, ty schopnější jste odlifrovali do světa, to je dobře… a dál? Po těch schopnějších musí nutně přijít ti méně schopní, kteří už se začleňují obtížněji. Ale čísla se musí plnit, tak se začleňují, ať už na to schopnosti mají, nebo nemají.

Před několika lety se v nedalekém ústavu rozhodli začleňovat postiženou dívku. Pořídili jí byt, zpočátku chodili denně asistovat, poté svou asistenci omezovali, aby se dívka osamostatnila. Po čase se z ní stala matrace v místním domě pro staré mládence. Týden ji tam na střídačku obšťastňovali, po týdnu běžela nahá ulicí a řvala. Tiše ji uklidili do regulérního blázince a neúspěšné začlenění se zametlo pod koberec. Upozorňuju, že to je extrém, ostatní začleňování se jakž takž vydařilo. I když, jeden začleňovaný tady začal vykrádat, další se převlečený za dívku prodával Němcům na místní diskotéce, jiný začal fetovat. Má to svá úskalí. Ale i s těmi je třeba počítat.

Ale ten tlak na to, aby se v začleňování pokračovalo čím dál více, je mírně absurdní. Ti, kteří se začlenit dali, už jsou začlenění, bez problémů koexistují se společností a není problém. Ovšem tlak na to, aby se zbořily všechny zdi ústavů, jsou z říše nesplnitelných snů, protože není jen lehká retardace, jsou i těžší formy a tam se s tím začleňováním pracuje o dost obtížněji.

Prášky od stolu

Daleko větší problém, než začleňování, sleduji u medikace, která v ústavech probíhá prakticky jen od stolu (ale to byl problém i domova důchodců, kde jsem kdysi dělal). Lékař klienta, kterému předepisoval léky, mnohdy nikdy ani neviděl. Do ústavu přibyl klient, komunikující, zajímající se, po půl roce z něho byla nemyslící hmota, která stěží odpověděla na pozdrav. Při troše snahy se právě takový klient mohl začlenit do společnosti, ale jednodušší je mu lupnout pár prášků a je pokoj. Ale tam chybí právě zaměstnanci. Běžné pečovatelky na individuální přístup nemají čas a po nějaké době ani sílu. Individuální přístup vyžaduje celého člověka, nikoliv toho, kdo musí stihnout obstarat dvacet lidí co se týká hygieny, stravy a každodenních aktivit a prací. Ovšem tvrdě se to po nich vyžaduje. Což je přinejmenším absurdní.

Takže ač ombudsmanka pěkně pláče, tak pláče vlastně úplně zbytečně. Protože stát nemá na to, aby zdvojnásobil platy v sociálních službách, aby zdvojnásobil počet zaměstnanců a aby investoval do tisíců bytů pro začleňované klienty, kterým by se takové bydlení muselo navíc dotovat až do jejich smrti. Takový cirkus by stál desítky, ne-li stovky miliard korun ročně navíc. Ač je podobná snaha hodna Kristova učení, jak se lidem sáhne příliš citelně na peníze, během okamžiku se z nich stanou vzorní a oddaní Římané a Krista s chutí znovu a rádi ukřižují.

 

Vložil: Štěpán Cháb

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace