Stát jako vrchní macech. Mlátí ty, které by měl podporovat. Komentář Štěpána Chába
komentář
29.12.2019
Foto: Ilustrační foto Hans Štembera
Popisek: Hodnota dítěte podle státu: V běžné rodině - 500,-; v pěstounské rodině 12 500,-
Se zájmem jsem si přečetl rozhovor s profesionální pěstounkou v Deníku N, která si vzala do péče tři děti, bere za to 30 000,- měsíčně + běžné sociální dávky a tvrdí, že pěstounství je podfinancované. Prý nemá čas na to vyrazit do práce, i když má textilku, protože se musí starat o děti. O tři děti. Z toho jedno má na domácí škole, protože to okolnosti vyžadují. Nu, potěš Pánbu.
Mám čtyři děti, na domácí škole jsou všechny, stát by mi měl podle tabulek dávat 2 600,- na přídavcích. A mě tak napadá – sakra, koho ten stát chce podporovat? Kde je pro něj priorita, když pěstoun bere více než desetinásobek toho, co běžný rodič? Nic proti pěstounství, ale sakra, vždyť je to kšeft. A kšeftovat s dětmi je přeci nemorální. Pěstounka, paní T. si prostě udělala z pěstounství živnost a obhajuje to vyššími zájmy a pravdami. Upřímně, zatím se mi ještě nepovedlo dosáhnout na měsíční výdělek 30 000,-. Kam si mám jít stěžovat? Na lampárnu? A to bych ten čas, který věnuji práci, mnohem radši investoval do péče o děti. Ale tak to má, předpokládám, skoro každý rodič. Místo kolbenky běhat s dítětem po lese a pokusit se mu předat moudrost a vědění.
Komická otázka
Nedávno se mě jeden pán ptal – „a kolik ti stát dává za to, že máš děti na domácí škole?“ Nejdříve jsem odpověděl dlouhým skřípáním zubů a pak po pravdě odvětil – nic, je to macech, ani cestovné na zkoušky neproplatí a když při jednání s úředníkem zmíníš, že učíš děti doma, tak div nevolá policii.
Klausovo veto
Paní T. zmínila v rozhovoru i veto novely o sociálně právní ochraně dětí, které uplatnil tehdejší prezident Klaus. Mám v živé paměti Klausovo odůvodnění, kdy se obával, aby novela nevedla k tomu, co ztělesňuje paní T. – k profesionálním pěstounům a metodám norského Barnevernetu, který si z odebírání dětí z rodin a ‘přeprodávání‘ jich profesionálním pěstounům udělal nejen výnosný kšeft, ale i mezinárodní ostudu v porušování lidských práv. Klausovo veto bylo v mnohém rozumné, bohužel jej sněmovna přehlasovala a novela vešla v platnost.
Pěstounství přeci nejde takovýmto způsobem nadřadit nad rodičovství. Má se plošně uvažovat nad větší podporou rodin, včetně těch pěstounských, protože pokud se budou lít horentní sumy pouze do pěstounských, vznikne nám tu skupina lidí, kteří nechtějí adoptovat dítě proto, že jej prostě chtějí, ale kteří si naberou tři děti a budou je mít jako živnost. Tam se ta láska k bližnímu trochu ředí právě zištností takového počínání. Apriori nepodezírám paní T. z toho, že to je její případ, ovšem mírně tomu nahrává i fakt, že předtím byla přechodnou pěstounkou, tedy profíkem, který si bere dítě na půl roku, na rok, a pak je předává dál. Nedokážu v tom vidět vlastně nic jiného, než kšeft.
Podpora rodin
Jedeme ve špatném modelu. Běžné rodiny se podporují směšně – na jedno dítě dostane rodina měsíčně 500,-, to je 16,- na den (v roce 2004 to bylo 551,- měsíčně, tedy 18,- na den). Pak se není co divit, že se mnohé rodiny dostanou do problémů, když jejich zdanění je stejné jako u ostatních. Problémy pak mohou vést až ke stavu, kdy je dítě z rodiny odebrané a předá se profesionálním pěstounům, kteří dostanou na totéž jedno dítě 12 000,- + 500,- přídavky + různé bonusy, to je 416,- na den. Výhody pro rodiny stát nenabízí, a když už, tak jen symbolické (viz přídavky). A místo toho, aby stát, když tak vehementně bere i rodinám, jim na daních výrazně ulevil, nebo jim z daní daleko více dal, tak podporuje systém pěstounství, který je od novely o sociálně právní ochraně dětí postavený na principu zištnosti. To jsme to dopracovali. Kšeftujeme s dětmi, jak s těmi z běžných rodin, tak i z těch pěstounských.
Rozhovor s paní T. najdete ZDE (Deník N má placený obsah, tento článek ale tak zvaně odemkl).
Vložil: Štěpán Cháb