Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Nostalgická kavárnička Ondřeje Suchého

Nostalgická kavárnička Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Na pracáku je radost se zaevidovat. Komentář Štěpána Chába

komentář 11.12.2019
Na pracáku je radost se zaevidovat. Komentář Štěpána Chába

Foto: Facebook

Popisek: Pohled Jany Maláčové, ministryně práce a sociálních věcí, je plný vizí

Naposledy jsem se evidoval na úřad práce přibližně před deseti lety. Vznikla mi díra mezi zaměstnáními. Pobyl jsem tam asi dva měsíce a s radostí uprchl. Předchozí zkušenosti mám z období, kdy mi bylo kolem dvaceti a začal jsem se teprve rozkoukávat, kam a proč a za čím jít. Obě evidence byly… no, jako evidence na Úřadu práce. K ničemu, o ničem, ale s řádnou dávkou arogance úřednice, která má být člověku ku pomoci, přesto není.

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová navrhuje zpřísnit sankce za nespolupráci s úřadem práce. Tam spadá jak odmítnutí nabízené práce nebo rekvalifikace, tak i opomenutí dostavit se před stůl úřednice ve stanovený den a hodinu, aby mohla udělat čárku do docházkové evidence a pořádně sjet člověka za to, že není zaměstnaný a že ona to musí vést v patrnosti a řešit to. Jana Maláčová navrhuje, aby byl hříšník potrestán jedním rokem vyřazení z evidence. Vyřazení jej očeše prakticky o všechny dávky sociální pomoci i o státem hrazené zdravotní pojištění. Na rok člověka vyžene do vyhnanství… pokud si nenajde práci, nebo práci načerno. Což je už nyní, kdy se z evidence vyhazuje za prohřešek na tři až šest měsíců, vlastně likvidační praktika. Lidem vznikají dluhy na všem. Na pojištění, na platbách za elektřinu, nájem, plyn. Potenciál toho, že spadnou do ještě horších dluhů, je obrovský. Potenciál, že mohou sklouznout ke zločinu, také. To je cílem asociální politiky ministryně sociálních věcí?

Odstřel starší generace

Jak poukazují statistiky, a referují o nich například Novinky.cz, až jedna třetina evidovaných na úřadech práce jsou lidé starší 55 let. Tedy lidé, kteří v současné době, kdy šestnáctiletým spratkům naslouchá celá politická elita, a kde první šedivý vlas se významem rovná veřejné popravě, nemají šanci se na pracovním trhu uchytit. Jednou výpověď, navždy výpověď. U mnohých to tak prostě je. Do 55 let pracovali, po tomto věku je odepíše jak společnost, tak i stát, prostřednictvím novot Jany Maláčové, která jinak rozdává, co jen může. Kult mládí v podání ČSSD, hezky s nátěrem sociální spravedlnosti – když nikomu, tak ale vůbec nikomu.

Digitalizace úřadu práce

Fascinuje mě cesta české digitalizace. S úřady přes internet mluvit nejde, reagují prakticky totožně – dostavte se na úřad k bližšímu projednání. Obzvláště u úřadu práce je to velmi komické. Na úřadu, z očí do očí s úřednicí není většinou co řešit. Vy, jako uchazeč o práci, se culíte do nenávistného obličeje úřednice, která se ptá, zda jste sehnal práci, na což odpovídáte – ne, ptal jsem se tam a tam, chtějí mladé a neklidné, na to ona řekne, že máte přijít další týden na pravidelnou návštěvu a kdy se vám to jako bude hodit, na což odpovíte, že kdykoliv, jen ve středu odpoledne nemůžete, načež vám úřednice s jiskrou v oku naplánuje na kartičku další návštěvu na středu v půl druhé odpoledne a pošle vás pryč. A to se opakuje, dokud si nenajdete práci, dokud nezemřete, nebo dokud neuděláte botu a úřednice vás tak bude moci s radostí Caliguly vyhodit z evidence. Všechno by to šlo přes internet, tři čtvrtiny úřednic by mohly jít dělat něco užitečnějšího a ve světě by zase bylo o trochu příjemnější žít. Ale ne, on se musí udržovat v nezaměstnaných uchazečích systém povinností. Musíš, tak musíš. Aby si neodvykl, uchazeč jeden, od toho, že je podřízeným a že se musí někam dostavit a tam vystavovat to, že mu je přes padesát, a že už by měl vlastně radši umřít, než tu zavazet nastupující generaci.

Stát nepomáhá, stát škodí

Za ta léta jsem se naučil, a správně, že stát nepomáhá, stát škodí. „To je naprosto nepřiměřené opatření, které neumí vůbec domyslet důsledky na život těch lidí. To je děsivá myšlenka, že někoho vyřadíte z úřadu práce na rok, kdy bude bez pojištění. Budou mu vznikat dluhy apod. Ty dopady jsou hrozné,“ řekla Právu ombudsmanka Šabatová. Zdá se, že Jana Maláčová ne zcela úplně chápe životy obyčejných lidí. Měli by pro ni založit ministerstvo vzdušných zámků, to by jí sedlo perfektně.

 

QRcode

Vložil: Štěpán Cháb