Pružný úřad, základ všeho. Pružný, ne odpružený, neřkuli napružený, samozřejmě. Komentář Štěpána Chába
komentář
21.11.2019
Foto: Facebook
Popisek: Ehm, ani Bohoušovi to nevyšlo
Fascinují mě duševní pochody úřadů a úředníků. Vezměme to na příkladu. V pondělí jsem si skočil na úřad. Prodloužit plynutí přídavků na děti (jediná dávka, kterou od státu pobírám, nutno podotknout). Styl jednání úřednice – vidím vás poprvé – je dokonale odzbrojující. Ač mě viděla již mnohokrát, veškeré údaje má uvedené v systému, přesto vyžadovala zopakování… všeho.
Minulý rok jsem si s úřady zaexperimentoval (k vlastní škodě) a jal se s nimi komunikovat jen elektronickou cestou skrze datovou schránku. Dopisování s úřadem bylo čilé, intenzivní, ale přesto mě úřednice vždy donutila k tomu, abych se vypravil fyzicky na úřad. Datová schránka prostě nefunguje – toť výsledek celého experimentu. Úřednice trvají na návštěvě. Nejde to přeci dělat tak, aby to bylo pohodlné a rychlé. Musí to být velmi nepohodlné, velmi nepříjemné, musí to být setkání s úředníkem tváří v tvář. To se přeci neochodí.
Údaje
Má pondělní výprava do útrob úřadu byla komická, jako vždycky. Jednalo se o prodloužení plynutí přídavků, nikoliv o založení nové žádosti. Přesto po mně úřednice chtěla vyplnit všechny údaje, které u původní žádosti jsou. Rodná čísla všech, jména všech, data narození, místa narození, bydliště, kontakty, velikost bot, barva očí, změřit lebky podle principů eugeniky Třetí říše. Prostě obyčejný den na obyčejném úřadě. Přitom šlo o jediné – prokázat příjmy a přiřadit je do systému k mé žádosti o přídavky. Nejde to lehce, úřednice chtěla znovu vědět, jestli se dítě narodilo v ten a ten den, že se stále jmenuje tak a tak, že jsme ho neprodali, že jsme mu při prchání před mezinárodní mafií nezměnili jméno. Něco podobně pohodlného, jako vždy po ránu šlápnout do psího exkrementu.
Stejně jsem neuspěl. Poslala mě domů, že prý jsem s sebou zapomněl vzít dokumenty, které jsou pro kladné vyřízení žádosti potřeba. Jsou, měla pravdu, nic na tom, že je měla v systému zapsané, protože je vyžadovala i před třemi měsíci, kdy se kolečko návštěvy úřadu opakovalo. Přitom by mělo stačit poslat výpis z banky nebo kopii výplatní pásky, úřednice by cifry s příjmy vyplnila a všechno by se obešlo bez do tragédie zabalené komedie návštěvy úřadovny.
Digitalizace
Snad to Piráty prosazené zefektivnění digitalizace provětrá. Dostaneme se o kousek dál, nebudeme muset zabíjet dny vysezováním vajec v čekárně úřadu, kde na člověka stejně čeká jen velmi nevlídně založená osoba neurčitého pohlaví, které přišel člověk vykrádat peníze z její peněženky (to z ní alespoň vyzařuje), přičemž by nikdy nepřijala fakt, že stačí dva rodinné nákupy, a člověk státu úsměvně nízké přídavky nacpe zpátky do chřtánu na spotřebních daních. Jako kdyby z ní vyzařovalo provolání – nežebrej, vydělej si na sebe sám. No, sakra, snažím se, ale stát mi u toho hází pod nohy takové kmeny, že je to bez vyvíjení kriminální činnosti téměř nemožné.
A tak to tady v té naší zemi máme. Kuřáci, alkoholici a rodiny živí stát, ten jim následně skrze své úřednice nadává, že chtějí, alespoň tedy rodiny, kuřáci a alkoholici ne, něco málo nazpět. Přičemž rodina do svých dětí cpe první poslední, a z prvního i posledního si stát na daních vždy rád a s gustem odhryzne značnou část. Přesto nese s nelibostí, prostřednictvím úřednic, že by člověk chtěl něco dětem nechat. Moc by mě zajímalo, jestli úřednice někdy dorostou do stavu, kdy nebude návštěva jejich pracoviště pro člověka náborovým centrem pro očistec. Nakonec si dovolím uvědomělé provolání – zbavte nás byrokracie! Když má úřad na deseti dokumentech rodné číslo, proč, proboha, ho chce na jedenáctém? Proč se ta špízlárna nedokáže propsat sama. A když už jsme u toho, sakra, přídavek na dítě je všimné od státu, že se člověk stal rodičem, potažmo že státu vytvořil do budoucnosti nového otroka daní, nemohlo by to všimné probíhat bez asistence docházky na úřad a žádostí? Máš dítě? Tu máš automaticky odplivnutý přídavek.
Vložil: Štěpán Cháb