Legenda o zlatých českých ručičkách, které zlámalo učitelské ukazovátko. Zrušme kompletně školní osnovy. Komentář Štěpána Chába
komentář
29.10.2019
Foto: Pixabay
Popisek: Ilustrační foto
Dovolím si ještě jednu malou polemiku s českým školstvím, které zcela očividně a prokazatelně neplní svou úlohu tak, jak by mělo. V tomto textu se zaměřím na středoškolské vzdělávání.
Základní škola selhává v tom, co má za cíl. A to prakticky ve všech předmětech. Pokud se žák přihlásí na střední odbornou školu (tedy vyjma gymnázií a lyceí), čeká jej čtyřleté opáčko ze základní školy u všech neodborných předmětů. Tedy tradičně čeština, matematika, přírodní vědy. A začne se zase s tím, co už by měli mít žáci zvládnuté. Tedy shoda přísudku s podmětem, zlomky, základy elektřiny, stavba atomu, buňky, a tak dále a tak podobně. Z toho lze jasně usuzovat, že žáci za celou dobu docházky na druhý stupeň základní školy nepochytili nic. Nebo jen útržky, které je potřeba na střední škole oživovat.
Zlaté ručičky? Zlatá očíčka!
Má současná zkušenost se střední školou: Poslal jsem na ni své děti a zjistil, že 80 % výuky je opakováním učiva základní školy a pouze 20 % jsou předměty odborné, zaměřené podle specializace školy samotné. To, jak se snaží základní škola (ne)udělat z žáků renesanční tvory, kteří budou umět ze všeho něco (což ve svém důsledku znamená, že neumí prakticky nic), v tom pokračuje i střední škola. Takže když se žák přihlásí na zdravotní sestru, zahradníka, kadeřnici, skláře, fotografa nebo třeba automechanika, čeká jej totožná snaha školství vnutit mu vědomosti, ke kterým nemusí mít talent a které nutně nesouvisí se specializací školy. Ale patří k onomu všeobecnému vzdělání… které má ovšem zajistit základní škola.
Zlaté české ručičky tak neustále dostávají přes prsty, protože to, co by se mohl žák naučit na střední odborné škole, je už zase a cyklicky přehlušené tím, co se v ní učit nechce a co je mu systémem dokolečka vnucované. Sklář se nesnaží foukat sklo, ale pochopit dělení živočišných a rostlinných buněk, zahradník může být sebelepší ve svém oboru, ale věnovat se bude po večerech za asistence pohlavků od rodičů větnému rozboru. Myslivec se má pitvat v srnce, nikoliv algebře. Můžeme ukazovat na jeden obor za druhým a u každého dojdeme ke zjištění, že 80 % výuky, kterou musí žáci pochopit, je zbytečná vata, kterou po písemném testu stejně ihned zapomenou a která nesouvisí s oborem, ke kterému se žáci přihlásili.
Ano, i sklář potřebuje znát chemii a fyziku, vždyť musí pochopit procesy vzniku skla a práce s ním. Ale pouze ty informace, které nutně a bezprostředně souvisí s jeho oborem, což lze ukázat a naučit žáka v praxi. Na střední škole by tak žáci měli dostávat jen ty informace, které souvisí s jimi vybraným oborem. Zkusme si to převést na žákovu budoucnost. Žák absolvoval sklářskou školu, je mu třicet, pracuje ve sklárně, je mu fajn, protože se věnuje tomu, k čemu se odhodlal v mládí. Teď si představte, že čtyři pětiny pracovní doby se nebude smět věnovat foukání skla, ale v mezidobí si zaskočí vypočítat nerovnici, udělá si větný rozbor, pokusí se z paměti vydolovat informace o členovcích nebo si zaběhne na čas stovku. Zbylou jednu pětinu času pak věnuje práci se sklem, ale ta práce bude nekvalitní a odbytá, protože ho bude trápit, že ho čekají srážky na mzdě, protože u členovců se určitě sekl a u větného rozboru selhal tak, jako ještě nikdy.
Budou blbí
Častý argument proti zvolnění vzdělávání a uvolnění osnov, kterým musí podléhat celé školství, je ten, že děti budou po absolvování školy blbé. Skutečně? Takže objednat si elektrikáře, který nebude příliš rozumět elektřině, ale zato bude mít promrskanou Pythagorovu větu z šesté, osmé, deváté třídy základní školy a navíc ještě v prváku a druháku školy střední, přesto mu promrskaná Pythagorova věta bude v životě k ničemu. Ovšem na otázku – opravíte mi to? – vám odpoví – paní, to si kupte nový, to nemá cenu opravovat. A odpoví tak ne proto, že nemá cenu to opravit, ale protože to opravit neumí.
Mé řešení
Po zjištění toho, že 80 % učiva, které musí mé děti absolvovat na střední škole, jsem se rozhodl k trochu svéráznému kroku – oslovím ředitele školy s tím, že chci, aby mé děti naučila škola to, na co je specializovaná. Zbytkem ať je prostě neobtěžují. To znamená vypuštění matematiky, chemie, fyziky, biologie,... Protože obor, který si vybraly, s těmito předměty nesouvisí. Na školu děti šly, protože se mají stát fachidioty, tady těmi, kteří do hloubky rozumí svému oboru, o jiných oborech mají jen mlhavé informace. Existence fachidiota je o úroveň vyšší, než existence idiota, který z našeho pojetí školy vychází už tradičně. Panu řediteli řeknu, že nestojíme ani tak o papír, ale o to, aby se ve svém oboru stali velmi dobrými. Což je výrazně limitované tím, kolik nesouvisejících předmětů na ně budou valit. Něco skutečně umět a rozumět tomu je mnohem hodnotnější, než na to mít papír, ale moc tomu nerozumět (zato mít na tisíc způsobů promrskanou Pythagorovu větu… a stejně ji neumět použít v praxi).
Resumé
Kamenem úrazu jsou základní školy, které tragicky nezvládají předat žákům požadované vědomosti. Žáci po absolvování základní školy většinou neumí pravopis, neumí základy matematiky, nepamatují si valnou většinu toho, co měli podle školních osnov získat, a přejít tak již naplněni informacemi na střední školu. Střední škola je tak nucena tu základní zastupovat a další čtyři roky cpát do hlav dětem to, co jejich hlavy nepřijaly už na základní škole. A tam, kde základní škola ve svých metodách výuky tragicky selhává, protože prostě nedokáže naučit drtivou většinu žáků to, co jí osnovy ukládají, tam pokračuje ve stejných metodách střední škola, což vede k tomu, že ani střední škola nezvládne naučit žáky to, co si předsevzala.
Tržní kapitalismus ve školství
Na střední (a venkoncem i základní) školy bych aplikoval svobodný tržní kapitalismus se vším všudy (nikoliv ve smyslu financování, ale ve smyslu - nechte působit zákazníka, jaká bude poptávka, taková bude škola). Žádná omezení od státu ve smyslu povinných školních osnov. Nechť škola učí to, na co se specializuje, a to tak, jak sama uváží. A trh rozhodne, která škola přežije a která ne. Rodiče a jejich děti si sami vychovají ty nejlepší možné školy. Ale jakmile nad nimi drží diktátorský monopol stát, nutí jim osnovami to, co je hlavně pro odborné školy nepodstatné, nikdy se nedočkáme toho, aby školství pokročilo byť o malý kousek kupředu. Pokud by došlo k naprostému osvobození od státu stran diktátu toho, co se učit má a co nemá, přejde postupně celé školství ze současného středověku do 21. století a z jeho útrob budou vycházet skuteční odborníci. Zrušme osnovy. Sakumprásk úplně. A ne, nemusíme mít obavy, že by pak škola nenaučila děti číst. Škola, která nenaučí číst? Který rodič by do takové školy dal své dítě?
Vložil: Štěpán Cháb