Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Kterak jsem se ocitl na úplném dně společnosti. Komentář Štěpána Chába

komentář 20.09.2019
Kterak jsem se ocitl na úplném dně společnosti. Komentář Štěpána Chába

Autor: Pixabay

Popisek: Děti, základ budoucnosti? Jak kde a jak kdy... teď se nám po kapitalisticku děti nehodí, protože jsou výdaj

Český rozhlas si nechal vytvořit průzkum mapující společenské roztřídění obyvatel, kde nám vzniklo šest skupin nejen podle finančního zajištění, ale i podle kulturního vyžití, orientace v technologických trendech nebo podle toho, zda je jedinec obklopen lidmi na důležitých postech. K průzkumu ČRo připojil i kalkulačku, kde si každý může udělat test a zjistit tak ve zjednodušené formě, jak až blbě na tom je.

Proč ne, vrhl jsem se do vyplňování a po projetí všech otázek na mě vyskočilo vyhodnocení – ocitl jsem se v nejhůře hodnocené skupině ‘Strádající třídy‘, kde jsou většinou, jak uvádí průzkum, důchodci bez perspektiv. Tak proto tak nelibě nesu současný systém. Třeba mají soudruzi z kruhů elity pravdu, strádám, tak nadávám. Ale jal jsem se s kalkulačkou experimentovat.

Sami si můžete text udělat ZDE.

Experimentování s kalkulačkou

Místo čtyř dětí, které mám pod svými slepičími křídly ve skutečnosti, jsem do kalkulačky uvedl jen dvě. A výsledek? Ejhle, už jsem se vyšplhal mezi matky samoživitelky do ‘Ohrožené třídy‘. Rozhodně zlepšení. Řekl jsem si – buď odvážnější – vrátil se zase na začátek a místo dvou dětí uvedl nula. Život na svobodě, bez neustálého – a tati, prdí taky hadi – v tu ránu jsem přeskočil ‘Třídu tradičních vazeb‘ a ocitl se rovnou v ‘Tradiční pracující třídě‘. Když jsem pak promíchal odpovědi v tom, jak často bych vyrazil za bigbítem nebo do divadla (když by mi v tom nebránila existence potomků), začal jsem atakovat skupinu ‘Nastupující kosmopolitní třída‘, která už se má celkem fajn. Ovšem tady mé experimentování končí. Dál jít nešlo.

Co jsme se dozvěděli?

Dozvěděli jsme se jednoduchou odpověď – mít děti je ekonomicky i společensky vošajstlich. Člověka to odstřelí na okraj společnosti. A to obzvláště, pokud je těch dětí víc než jedno. A tady je vlastně odpověď. V tom by mohl stát přitlačit na pilu. Výrazné úlevy na daních pro rodinu? Osvobození od placení daní? Mnohonásobně větší vratky z daní? Servis na zlaceném tácu při nabídkách výhod pro rodiny? Tzn.: máš dítě? Tady máš tu a tu výhodu, tady a tady to jen podepiš a díky, že ses rozhodl zahodit vlastní život a vychovat nám pár daňových poplatníků pro budoucnost.

Co máme místo toho? Zdanění téměř stejné jako u sobeckého singla, vratky na úrovni poplatků za popelnice. A pokud přijde na výhody, které by mohla rodina od státu získat? To aby si člověk zařídil druhý pracovní úvazek, aby mohl ob týden vyrazit bojovat s hydrou uřednic, které si, lakujíce si nehty, člověka přeposílají od dveří ke dveřím s tím, že jeho existence zavazí jinak prosperující společnosti. Přídavky? Mizerná pětistovka. A že si na to má člověk vydělat sám a nechtít nic po státu? Fajn, doufám, že v tom pojedeme oboustranně a stát v tom případě přestane vysávat rodinný rozpočet jako nezničitelná a věčně hladová tasemnice. Protože na jednu pětistovku přídavků měsíčně sebere stát rodině několik tisíc ať přímých nebo nepřímých daní. Také měsíčně.

To je pak těžké netoužit po tom, aby se nezvedala ze strádající i ohrožené třídy pěst, která bude hledat ochotnou osobu, na které si frustrát z chudiny bude moci vybít vztek. Upřímně by mě moc potěšilo, aby mi nedával stát žádné milodary ve výši měrné jednotky jednoho výsměchu, ale aby mi prostě nekradl z rozpočtu ani korunu. Naplodil jsem mu čtyři daňové poplatníky, budoucnost má z mé strany zajištěnou, tak ať mi dá tu možnost vychovat je v důstojném prostředí.

Pomalu utichá exekuční vlna, na řadě je vlna další

Ač se to zdá neuvěřitelné, stát trochu zamíchal s exekučním eldorádem, které se nám tu od roku 2002 rozjelo. Exekuce se budou snižovat, bude jich ubývat. Nádherné. V další vlně by se stát mohl začít starat o poničenou, ale základní skupinu svých obyvatel. O rodinu jako takovou. Systém je nastavený na sobecký a parazitický život bezdětného singla, slouží jemu. Rodina je ovšem podobným systémem utlačovaná. A teď je na státu, do čeho je výhodnější investovat. Do singla, který svou podstatou nedává státu možnost pokračovat, nebo do rodiny, která už svou podstatou je pokračováním státu?

 

Vložil: Štěpán Cháb

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace