Sudeťáci se svých statků nevzdají, čekají, až vyměkneme. Komentář Štěpána Chába
komentář
27.06.2019
Foto: Wikimedia
Popisek: Bernd Posselt, tvář Sudetoněmeckého landsmanšaftu
Jako smířlivé gesto bychom měli s otevřenou náručí přivítat v naší krajině slet Sudetoněmeckého landsmanšaftu, kde mluvčího dělá Bernd Posselt. Prý jsme udělali za minulostí tlustou čáru a teď už se budeme jen kamarádit. Jak takové kamarádění bude vypadat už nám naznačil semilský okresní soud, který rozhodl o vrácení majetku potomkům šlechtického rodu Des Fours Walderode, čímž překročil Benešovy dekrety a vytvořil tak velmi… nepěkný precedent.
Jukněme na to: Šlechtický rod Des Fours Walderode a jeho navrácení majetků na základě restitučního zákona. Karel Des Fours Walderode, který byl v době druhé světové války hlavou rodu, se přidal k německé okupační armádě Wehrmacht, stal se tlumočníkem u kontrarozvědky (to nebyla obecní policejní stanice, ale kontrarozvědka, tam dodali Němci jen skutečně věrného a prověřeného). Byl členem Henleinovy strany. A po roce 1943 se stal zmocněncem v brněnské zbrojovce, která chrlila zbraně pro válečnou mašinerii Německa. Takovou práci nemohl dělat člověk vůči režimu neloajální, ale naopak člověk prověřený a věrný myšlence Třetí říše. Na to konto na něj dopadly Benešovy dekrety v celé své kráse. Zbavily ho občanství i majetku, protože škodil republice v době jejího ohrožení.
Restituce?
V roce 1947 si Karel Des Fours Walderode požádal o navrácení občanství. Ministerstvo vnitra mu nevyhovělo. Pak si ale našel v Praze, kde za války sloužil, magistrátní úředníky, kteří mu vydali v rozporu s rozhodnutím Ministerstva vnitra prozatímní osvědčení bez potřebných náležitostí. Takže za použití pravděpodobně úplatků nebo starých známostí se k občanství přesto dostal. Ovšem o navrácení majetků žádost nepodal. Pak přišel komunistický puč roku 1948, Karel Des Fours Walderode utekl za hranice. Po revoluci začal uplatňovat své domnělé nároky na majetek. Celých 25 let jej české soudy posílaly k šípku. Až letos došlo k opačnému verdiktu. Semilský soud, a v odvolání pak i Krajský soud v Hradci Králové, přiznal rodu Des Fours Walderode jejich požadavky. Což nás bude stát tři miliardy korun na majetku.
Komické u tohoto případu je, že majetky se z rozhodnutí soudu mají vracet na základě restitučních zákonů. Tedy na základě komunistického puče, který sebral majetek mnohým. Ale v té době, tedy v roce 1948 a dále, nepatřila německému šlechticovi ani hrst půdy naší republiky. Jemu majetek propadl vlivem Benešových dekretů, které zbavovaly jak občanství, tak i majetku ty, kteří za války kolaborovali s německými okupanty. A mezi ty Karel Des Fours Walderode bezesporu patřil. Přesto oba soudy rozhodly ve prospěch žalobců. Což je naprosto šokující. A otvírá to dveře dalším z Německa, kteří mají pocit, že jim Česká republika hodně dluží, protože jim hodně vzala.
Sudetoněmecký landsmanšaft
A tak se k nám neustále vtlačuje Bernd Posselt a jeho Sudetoněmecký landsmanšaft, chtějí se s námi kamarádit, protože od druhé světové války uteklo hodně vody a my už jsme si přeci navzájem odpustili a řekli si – co jsme si, to jsme si, teď už budeme spolu. Rozhodně už Němcům odpustili politici z KDU-ČSL, kteří často na sraz Sudetoněmeckého landsmanšaftu jezdí za povyražením a dělají za nás vstřícná gesta. Před nás, obyčejné smrtelníky, je Sudetoněmecký landsmanšaft předkládaný jako nějaký hurá spolek se zájmem o historii. Něco jako kroužek sběratelů napoleonských cínových vojáčků. Nic, s čím bychom si měli dělat starosti.
Zvěrstva
A když člověk poukazuje na zvěrstva, která u nás i v celé Evropě napáchali Němci, ukáže se například na masakr v Postoloprtech, kde pár šílenců na konci války ubylo několik stovek Němců, ale v zásadě se nepoukáže na to, že masakr způsobilo pár vyšinutých jedinců, ale to, co dělali za druhé světové války Němci, to nebyli jedinci, to byla vládní nařízení, vládní politika. Ta byla podporovaná 98 % Němců v Sudetech. A mezi její podporovatele patřil i Karel Des Fours Walderode. Mezi podporovatele a zároveň aktivní strůjce. Odebrání jeho majetků bylo oprávněné a rozhodnutí obou soudů tedy prolomilo Benešovy dekrety.
Slabý článek
25 let české soudy žaloby rodu Des Fours Walderode odmítaly jako neoprávněné. To se celou tu dobu mýlily? Nebo to šlechtický rod prostě zkoušel dál a dál a dál a dál, dokud nenarazil na slabý článek v kole prapodivné české justice, který jim dal za pravdu, i když tím porušil Benešovy dekrety, které vlastně od druhé světové války udržují celistvost a nenapadnutelnost našeho území?
V tomto případě by měla zasedat poslanecká sněmovna na mimořádném jednání, protože rozhodnutí soudu zatřáslo kořeny naší republiky. Kdy se budu muset vystěhovat, protože nějaký potomek ryčného sudeťáka si vzpomene, že jeho dědeček v mém domě prožil před osmdesáti lety pěkné chvilky (a jistě prožil, protože v našem domě byl za druhé světové války luxusní bordel pro esesáky)? Sudetoněmecký landsmanšaft není kroužek sběratelů historických relikvií. Je to spolek, který hledá slabé články v řetězci.
Nobelova cena pro sudeťáky
Sudetští Němci sami sobě navrhují, ústy bavorského ministerského předsedy Markuse Sodera, Nobelovu cenu míru za usmíření s Čechy. Nobelovu cenu míru za to, že nám odpustili utrpení, které jsme jim způsobili. Dovolím si tvrdit, že historie nezačala po druhé světové válce, a pokud by se sudetští Němci dostali byť jen na nominační list Nobelovy ceny míru, dostanou se tam potomci podporovatelů těch, kteří ponížili a na šest let uvrhli do pekla celou republiku. 98 % sudetských Němců podporovalo a volilo Henleinovu stranu, která byla pravou rukou Hitlera v naší republice. Co takhle pak dát Nobelovu cenu míru celému Německu? Jako cenu útěchy, že nám tak pěkně odpustilo naše viny? No jo, Německo je zase mocné. To je vždycky chvíle pro spuštění paniky.
Vložil: Štěpán Cháb