Hurá, globální oteplování má první oběť – práci. Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Možná právě takhle budou naši potomci koukat na minulost, ostnaté dráty vedené kolem života

Podle britského think-tanku Autonomy, který citoval deník Guardian a Independent a následně i Český rozhlas, budeme muset přestat pracovat, abychom citelně snížili dopad globálního oteplování. Proč? Nu, abychom dekarbonizovali svou stopu na světě. Zkrátka abychom přestali jezdit auty.

Ponechme stranou, že 15 největších dopravních lodí vyplodí tolik škodlivin, jako celá automobilová doprava na světě a vrhněme se na přínos globálního oteplování. Protože pokud vezmou vlády světa výsledky zkoumání think-tanku Autonomy za své, zkrátí se nám pracovní doba na devět hodin týdně. A to začíná pomalu připomínat mnohými vysněný základní nepodmíněný příjem, který by státy se zkrácenou pracovní dobou musely zavést, případně by tuto roli zastali zaměstnavatelé, kteří by za devítihodinový pracovní týden vypláceli plné mzdy. Pokud by k tomu nedošlo, dekarbonizovaní obyvatelé by jim umřeli hlady.

I problémy

S devítihodinovým pracovním týdnem by přišla ale malá obtíž. Snížila by se produkce a s tím by musela přijít i větší skromnost při nákupu a pořizování si věcí. Ovšem na druhou stranu právě i to by měl být cíl. Proč si kupovat patnáctý pár bot, když jich doma máme už čtrnáct. S dekarbonizací společnosti by mohl přijít důraz na přínos lokální výroby a produkce. Protože právě globalizace výroby a prodeje by nám měla dělat největší vrásky. Proč nakupovat boty od Adidas, když Baťu máme za rohem, že jo.

Ale i zásadní plusy

Rčení – bez práce nejsou koláče a ranní ptáče, dál doskáče – by se tak jevila jako nedomyšlený relikt zmatené minulosti, kde se jelo prakticky na systému otroctví. Vždycky mě, u snivé nálady, napadá, co všechno by vznikalo, kdyby se život netočil jen kolem práce a vydělávání. Kolik kreativity by mezi lidmi vybuchlo, kolik vztahů by se prohloubilo, kolik, z pohledu pracujícího blbostí by začalo mít smysl, význam. Kolik úsměvů navíc by člověk potkal. A ne, nebyly by to úsměvy marketingové, prodejní, laciné. Ale upřímné.

A nejdůležitější plus – zmizel by existenciální strach z toho, že se neuživím, že se něco pokazí, že se něco zhroutí, že se komukoliv znelíbím a půjdu od válu. Plus, kde by zmizelo do propadliště dějin i rčení – člověk člověku vlkem. V tom vidím smysl. Takže ano, predikované, a zároveň zpochybňované globální oteplování má i své možné dobré důsledky. Umravnění společnosti v jejím nekonečném konzumování a přechod z tržního kapitalismu na něco trochu rozumnějšího. V důsledku je opravdu absurdní kupovat boty Adidas, když je za rohem Baťa.

Psali jsme

Brusle na nohy a hurá za hrdostí do Nagana. Komentář Štěpána Chába

Rozum

Možná ve společnosti chybí rozum. Tlačí se na globalizaci, která nás prostě nutí nakupovat si u globálních značek. Ale rozum nám nebude chybět věčně. Okolnosti nás dotlačí k tomu, abychom tuto cestu opustili jako slepou, neudržitelnou. A to z jednoduchého důvodu, příroda pošle rekomando s vykřičníkem. Donutí nás tím k tomu, abychom opustili režim plýtvání a drancování a zahájili režim udržitelný a rozumný. Jo, jo, možná nebude patnáctý pár nových bot, ale třeba nic takového nebude nikdo ani chtít. Kdo rozumný by chtěl patnáct párů bot, když nohou má jen jeden pár.

Tento text vznikl na základě výzvy, během které mám dokázat, že umím psát i pozitivně. S touto výzvou budete konfrontování po celý nadcházející pracovní týden. V lecčems bohužel.

Vložil: Štěpán Cháb