Z lásky se pro tebe i s tygrem poperu. Komentář Štěpána Chába
komentář
01.05.2019
Foto: Facebook
Popisek: Líbání pod rozkvetlým stromem, to je hezká tradice
S pohledem zarytého revolucionáře odmítám přijmout fakt, že se dnes slaví svátek práce. Je to nesmysl. Svátek práce se narodil na sociálních bouřích dělníků na počátku minulého století. Ti dělníci neprotestovali proti volnu, dovolené, proplacené nemocenské. Protestovali proti nedůstojným podmínkám ve své práci. Díky nim nemusíme do práce chodit tolik. Vznikla zákonná ochrana zaměstnance, zkrátila se pracovní doba. Viděl bych dnešní volno spíše oslavou... právě tohoto volna. Anebo svátkem lásky. Jelikož je první máj, lásky čas.
Před mnoha lety jsem dělal pečovatele v domově důchodců. Byl květen, sluníčko, i vyvezl jsem jednu z důchodkyň na invalidním vozíku. Vyrazili jsme do parku. Tam jsme potkali mou ženu. Šla nás doprovodit… nebojte, bude to mít pointu… zpátky do domova důchodců. Cestou jsem od vozíku odskočil a utrhl nebohé důchodkyni luční kytičku. Je to tak deset let zpátky. Stará paní už je určitě v pánu, kytička se obrátila v prach, přesto jsem na ně před měsícem narazil. A jako kdybych narazil do zdi.
Ty… nedobrý člověče
Před měsícem jsem se totiž z úst mé ženy dozvěděl, že jsem nedobrý člověk, protože jsem utrhl luční květinku staré dámě, ale mou krásnou paní jsem, pro tu chvíli, v gestu lásky tak nějak ignoroval. Nedal jsem jí květinu, nemohla se po ní natáhnout se stejnou lačností jako ta paní na vozíku. A měl jsem to na talíři. Jsou zkrátka okamžiky v životě, které se uhnízdí hluboko v paměti a vyvolávají tam, i po dlouhých letech, vykřičníky ponížení, přehlížení, nevšímavosti. Má odpověď – no bóže, stará paní byla v důchoďáku uvězněná jak v kleci – se nesetkala s úspěchem. Následovala logická odpověď – uvězněná jako já v našem vztahu – bez lučního kvítí, dodávám už já.
Na příhodě (a její dohře, kterou si jistě zase za pár let připomenu slovním profackováním od mé ženy) se dá nádherně ilustrovat důležitost maličkostí. Následující text bude jen pro pány – pamatujete, když vám bylo šestnáct? Ten pocit zamilovanosti? Takové to krásné – chci pro ni udělat všechno, všechno, všecičko, kdybych se měl servat s tygrem, pro ni to udělám, ať mě tygr třeba rozsápe, hlavně když se ona na mě podívá a řekne – hodnej, milej. V tu chvíli jsme, troufám si tvrdit, všichni oškubávali louky od jejich kytiček jako kombajni, protože každý zamilovaný je v skrytu básník, který chce mluvit v symbolech. A květina, obzvláště ta luční, to je symbol. Symbol čistoty, lásky, krásy, nevinnosti, symbol milování (konec konců květ je u květin rozmnožovací orgán, dalo by se říct, květiny se odívají do krásy, protože si chtějí zašpásovat, pro nic jiného).
Láska, samá láska
Ale nějak ta snaha dokázat své vyvolené svou lásku v průběhu vztahu vyprchá. Z mladíka naplněného láskou se stane „starej“, co chlastá, chce mít navaříno a doma klid. Ale, jak jsem ilustroval výše, láska ženy má takové nepříjemné dojezdy. Dlouhé roky je klid, ale pak to uhodí a vyvolená z nás chce mít zase, aspoň na chvíli, ty zamilované blbečky, kteří běhali po kopcích a studovali svýma ulepenýma pahnátama rostlinopis. A tak se tak pozastavuju nad otázkou – proč ne, sakra? Vždyť nejkrásnější vzpomínky života jsou opravdu takové romeo-juliovské, s vyznáním lásky pod balkonkem, s tragickým osudem, který přijde za moment. Láska, když člověk žije v jejím víru, vypadá jako skutečný život, který bychom chtěli žít až do hrobu. Ale vyprchá to, vyprchá (ostatně, kdyby to nevyprchalo, zahubí nás to, protože tolik emocí, to jeden vydrží jen krátkodobě).
Ale stejně. Lípněte si navzájem sem tam pusu, pochvalte se, všímejte si (v dobrém, do paroma) sebe navzájem, pohlazení neublíží, naopak, jedno pitomé pohlazení dokáže dát základy celé katedrále vztahu dvou lidí. Všechno nemusí být jen praktické a užitečné. Vyvádějte se navzájem na pastvu svého vztahu, nebo se ochudíte o ten požitek, kdy máte toho vedle sebe fakt rádi, protože před chvíli prošel / prošla, a dočkali jste se malé platby lásky. Pohlazení, polechtání, políbení. Mít se rádi, to je teprve terno. Také v tom mám dost dluhů… jdu na kopec žnout květiny.
Vložil: Štěpán Cháb